Altajské nebe

vyprávění nejen o Otevřeném mistrovství Ruska PG a HG

Kuraj 2005

 

Vlasta Puczok

 

 

O Kuraji jsem se dozvěděl v červnu 2004 na výpravě za navijákovým létáním do kazachstánských stepí. S Metudem a Charliem jsme tehdy na cestě k našemu hlavnímu cíli strávili týden na paraglidingovém závodu Kazachstánského poháru v západní části Altaje. Přestože se krásné hory vypínaly ke třem tisícům, létaly se zde jen malé dvacetikilometrové tasky. Hostující ruští závodníci nás tam lákali na mistrovství Ruska chystané tehdy poprvé v Kuraji, což je poměrně nedávno objevený terén v severní části Altaje. Vyprávěli nám neuvěřitelné zkazky o průzračném vzduchu, pětitisícových dostupech a silných stoupácích. Prý ruské Owen’s Valley. Nevěřil jsem pranic.  Každá liška si chválí svůj ocas… Snad se tam třeba opravdu vyskytly takové podmínky, jednou, to znám, říkal jsem si... Avšak touha podívat se hlouběji do tohoto krásného pohoří ve mne už zůstala. Sehnat dovolenou a vízum znamenalo vydržet celý rok. Nezapomněl jsem a nenechal si ujít příležitost. To co pak přišlo dalece překonalo má očekávání. Nelhali. Ani trošku!  

 

 

 


 

Tajemství tohoto místa vězí zřejmě v převládajících jihozápadních větrech. Za zhruba čtyřtisícovými horami se třpytivými ledovci se ve srážkovém stínu nacházejí údolní stepi jejichž nadmořská výška je přes 1000 m. Čujská step (obr. napravo), velká tak 50 km v průměru, má polopouštní charakter a patří už  vlastně svým charakterem k Mongolsku. Občas se zde vyskytnou i stádečka divokých velbloudů či jaků. Řeka Čuja tu vytváří stovky ramen a meandrů, mezi nimi se lesknou bezodtoková jezírka a slaniska. Zde také žije snad nejkrvelačnější zvíře – komár. Skvělá dohlednost zde pilotům způsobuje problémy. To co považujete za pársetmetrový pahrbek několik kilometrů před vámi se po třiceti kilometrech letu promění ve slušnou třítisícovku…

 

 

 

Kurajská step, níže po toku řeky, má již charakter horského údolí. Je mnohem menší, s rozměrem tak 20 km. Čuja tudy spěchá směrem k soutoku s Katuní, divokou řekou známou extrémním vodákům. Ta se nakonec po několika stech kilometrech na severozápadním úpatí Altaje rozplývá ve velebných vodách Obu. Vraťme se ale do Kurajského údolí. Třeba po jediné silnici, zvané Čujskij trakt. V okruhu tisíce kilometrů byste stejně na žádnou jinou nenarazili.

 

Právě tady se nachází náš tábor. Poslední výběžky tajgy zde vytvářejí se stepí malebnou mozaiku, divoká řeka a suché klima zde již nedávají šanci komárům a přímo nad námi jsou „mozgy“, skvělá startovačka, odkud se stoupáky loupou jeden za druhým.

 

 \ 

 

Kamazem nahoru je těch 1000 m převýšení malina. Odtud se startují všechny tasky Russian Open i předzávodů - Poháru Triady. Vůbec není nutno mít záložní startoviště. Směr větru je prakticky konstantní; jižní svahy; pojem druhý start tu ztrácí význam…

 

Lítáme tu společně s “Deltiki”. Padáčkářů je nás tu přes stovku a rogalistů cca 35. Hodnocení obou skupin je samozřejmě oddělené, ale mnohé tasky se letí na společných tratích. Klub Triada (www.triadaclub.com), pořadatel obou závodů, to je bezva parta lidí většinou z hlavního města Altajské republiky Barnaulu. Jejich cílem je uspořádat zde závod seriálu PWC.  Velký cíl. Není to mnoho let, to tu byl ještě vojenský prostor, zkoušeli tu první opatrné slety rogalisté v zeleném mundůru. A teď se zde objevují první padáčkářské vlaštovky z celého světa. Běžná civilizace je ovšem přes 24 hodin cesty daleko, takže se vedení PWC poněkud zdráhá nabídku přijmout. Dostupnost nemocnice, vrtulník… To hlavní ale již splněno je: Skvělé termické podmínky, stabilní klima. Vždyť jsme tu létali prakticky každý den. I v situaci, kdy jsem si říkal „to je ztracené, přichází fronta“ se vše odbylo jen jako bezvýznamná přeháňka. A organizační zabezpečení bylo podle mne bezvadné. Pravda, pro závodníky vyžadující hotel s horkou sprchou to zrovna nebude to pravé. Ale ti, co si rádi vychutnají třpytivé noční nebe u táboráku a prach stepi smyjí v ruské bani v narychlo domorodci zbudované dřevěnici, ti zde budou šťastní jako jsem byl já.

 

A tak hurá do vzduchu! Hned od počátku máme dobré počasí, takže už od tréninkového dne lítáme slušné přelety. Hned druhý task se vypisuje 92 km. Po startu tomu moc nevěřím, neboť brutální stoupáky ze včerejšího dne vystřídaly mnohem slabší a užší, zato vsak turbulentnejší. Taky tu často někdo hodí záložku, bohužel i nějaké ty zlomeniny se povedou. To třeba když si rogalista špatně smontoval stroj. Ale vraťme se na trať závodu, kde je to velmi zajímavé a pestré. Místo kde se láme chleba je přezdíváno „hrdlo láhve”. Je to konec údolí spojujícího obě stepi. Nevyzpytatelné proudění mne tu v prvním kole překvapilo protivětrem, který mne srazil až do průsmyku mezi skály. Brr! Ale prosadil jsem se a hned za rohem, po delší chvíli hledání se nechal vynést zpět až do nádherných 4500 MSL. Dvacetikilometrový dokluz do cíle byla vychutnávačka…

 

 

V ten devadesátkový den už dokluz nebyl tak snadný. Mnozí jsme sice na GPS zaznamenali maximum nad 4800 MSL, ale z hor bylo nutno přeletět ještě cca 35 km nad stepí, kde nebylo ani mráčku. Přitom na horách okolo se již napékaly krásné přeháňky. Společně s Jeffem z Kalifornie přistáváme tři kilometry před cílem. Pět minut na to si nás nacházejí naší noví přátelé: tisíce dotěrných komárů. Jak tu místní altajci mohou přežít?! Prý snad mají úplně jinou biochemii. Sice neumějí rozkládat alkohol ale zato produkují přirozený repelent. Zatímco se my bílí gringové oháníme jak větrné mlýny, kluci ve vsi jen občas mávnou rukou. K večeru se konečně přeháňky osmělily a vydaly se do vyprahlé stepi. Jaká úleva, zahnaly i komáry!

 

 

Další dny Poháru Triada už byly podmínky slabší. Jeden task byl  stopnut a přistávalo se v húlavě. Lítá se ale každý den. Mně celkem přeje štěstěna a tak končím pátý. Vyhrává Kazachstánský borec Alexej Kruglov těsně před ruským Dimitriem Maslenikovem. A nyní jde do tuhého, Dimka mne spolu s Jeffem bere na hlavní závod do “Komandy Gradienta”.

 

 

 

Russian Open začínáme zostra devadesátikilometrovou  tratí. Otočňáky jsou tentokrát kvůli bouřkám položeny do dolin, takže do cíle to dotáhne jen malá hrstka závodníků. Naprostá většina se usazuje v hrdlu láhve. I já tam bojoval na svahu v údolce spolu s jedním sachalincem, než nás vytáhla sakramentsky úzká sedmička. Uff, ze dna až do nebe! Čujská step ale už stejně byla zastíněná, a tak jsme posedali v půlce trati.

 

To je válka a ne plachtařský závod! Napadlo mi při vývozu na druhý task. Téměř každý den tu máme padlé na záložkách. Počet kulhajících a různě ovázaných den ode dne roste. Včetně brady jedné z roztomilých rogalistek. Do dnešní bitvy se mi moc nechce. Nedůvěřivě si prohlížím rozsáhlou přeháňku, která se blíží ke druhému otočňáku krátké trojúhelníkové disciplíny. Surové poryvy na startu mi taky chuti nepřidávají. Ale race to goal velí chystat se ke startu. Tu vidíme Maslenikova kousek před startem v prapodivných polohách. Vrchlík je vcelku, jen nechápeme, jak může takovou rychlostí stoupat konfigurace pilot a křídlo, oba v jedné úrovni bez jakékoliv rotace. Asi tak osmičkou kolmo nahoru. Chvíli pilot před křídlem, chvíli zase naopak. Stoupák evidentně nedovoluje normální točení ani tomuto šampiónovi. Vyčkávám. Chrabří rusové však ne, jdou hrdinně na zteč. Jeden z nich je sestřelen hned po startu a po divotvorných figurách i se záložkou končí na zemi se zlomeninou. Ke konci okna do toho přece jen hupsnu. Už se mi to nezdá tak divoké. Parádní jízda, předlétávám spoustu pilotů, celou trať letim nad 3000MSL, tak se mi to líbí!

 

A je to tady!, zní mi v hlavě ráno po vykouknutí ze stanu. Temně modrá obloha naznačuje že přišel velký den. Teď jen neudělat chybu a nepřistát potupně někde na začátku trati. Na startovním briefingu jsou skutečně vyhlášeny pro zdejší končiny historicky nejdelší tasky: PG 126 km a rogalisti 139 km! Trať vede po již osahaných terénech, takže by to mělo jít: Hurá do vzduchu! Termika je dnes poprvé úplně normální, jako třeba u nás na vrchovině. Prostě radost letět. Jasně že i dnes se vyskytují pětkové stoupáky, ale dají se normálně točit za veselého zpěvu vária. A taky třeba společně s majestátným orlem! Jednu z mladých rogalistek přitom vyděsil škrábáním pařáty o horní potah křídla. Asi už nás měl dost.  


 

Hlavní háček tasku je ale skryt v patnáctikilometrové části trati mezi prvním a druhým otočňákem, která vede proti větru. Jak se ukázalo později, nebyl to háček ale pořádný hák. Zdrcující část pilotů nedobrovolně sedá po úporném boji svahujíc na žebírkách v protivětru údolky. Rogalisty nevyjímaje. I já bojuji. Skřípu zubama když se už potřetí vracím zpět k zemi, poté co vytočím sotva pár set metrů v úzkém, byť silném stoupáku, který mne ale zanáší nepříjemně nízko za lesnatý hřebínek. Za hodinu jsem se probojoval sotva 8 km dopředu. Zklamán se taky chystám na přistání a pomalu vysunuji podvozek. Jsem již ale v širší části údolí a tak ještě poslední šanci dávám rovině. Odlétávám dál od žebírek. Někde to tady je, představ si že ses právě odpojil od lana na navijáku, hledej, no tak…, TADY!!! …ááah to bylo na poslední chvíli! Nešťastný kolega, se kterým jsem ještě před chvíli svahoval a který právě přistál, se mi rychle zmenšuje. Jaká úleva, vůbec mi nevadí že stoupám občas jen na půlce padáku, v ne zrovna širokém stoupáku. Jaká radostná píseň až do čtyř a půl tisíc, rovnou pod základnu.

 

 

 

Následujících 50km stíhám mračnou vlnu, která se za mnou rozpadá jak prohnilý most pod kopyty koní ve starém Zemanově filmu. Na horách nad Čujskou stepí pak potkávám Kosťu na bleděmodrém prototypu od ParaAvisu, jinak nikde nikdo. Za posledním mrakem to pouštíme na pětadvacetikilometrový dokluz. Pokud nic nepotkáme, nedoletíme. Nepotkali a nedoletěli. Do cíle mi chybí deset km, Kosťovi ještě o jeden více. Nevadí, let byl nádherný a mohli jsme skončit s ostatníma na třicátém… Kosťův osobní rekord se skoro nevlezl do jeho GPS12. Čeká nás milé překvapení: od svozařů se dozvídáme, že v cíli jsou pouze rogalisti. To znamená že vyhrávám task! Jupíí! Po šestihodinovém maratónu ve vzduchu a troše vodky vypadáme s Kosťou a s Jeffem, který to dotáhl taky někam za stovku takto:

 

 

 

 

Do tábora dorážíme o půlnoci. To se již rozvíjí pátrací akce po Šabanovi, o němž není vůbec žádná informace. Mapy, antény, družicové telefony… Nejprve vyráží osobní auto zpět na trasu. Již v jednu v noci jej naštěstí zachycují na svozové frekvenci. Veze se stopem, již pátým. Co se stalo? Prostě neměl po přistání spojení. Doletěl na 120 km. Takže task vyhrál on!

 

 

Poslední task, náš poslední letový den na Altaji. Počasí skvělé – Kurajské. Na tvářích spousty závodníkú vidím poprvé nespokojené výrazy. Po včerejší sundávačče v protivětru se nikomu nelíbí krátká trojúhelníková trať, všichni si chtějí pořádně zalítat. Hlavní sudí nakonec povoluje tlaku pilotů a vyhlašuje klasickou sedmdesátikilometrovou úlohu do Čujské stepi. Nezapomene nás ale požádat abychom moc nelétali nad 5000 MSL. Nikdo to skutečně nepřehnal, co jsem slyšel, tak max. výšku zaznamenal Kosťa 5070 m. Do cíle nás dolétá asi patnáct. Já ovšem se značnou časovou ztrátou ke konci této skupiny. Na startu sílil boční vítr a kdo neodstartoval včas, neměl už šanci. Ze strany startovačky, kterou jsme si s Jeffem vybrali ke startu, jsme odlétli jen tak-tak. Pak se mi zaseklo GPS, než jsem vyndal a zasunul baterky a vrátil se ze startovního cylindru, neviděl jsem již ve výšce nikoho. Doletěl jsem si pak opatrně, na pohodu …pro bronz, joj! Za Šabanovem a Maslenikovem a před Marinou Olexinou. A náš tým “Gradient International” si vylítal zlato.

Oslava se protáhla až do rána. V uších ještě zní hrdelní zpěv altajce z nedaleké jurty, třpytivé hvězdné nebe pohasíná, v ranním slunci se rozlétávají koršunové, na Kuraji začíná další hezký den.

 

Textové pole: Lítačův slovník

•	Позвоночник [pozvanočnik] 		… páteř
•	Колбасить [kolbasiť]  			… mít bigbít
•	Я провалился [ja provalilsja]		… vyhníval jsem
•	Дискотека [diskotěka] 			… různé figury, třeba po klapanci
•	Минусы [minusy] 				… klesáky
•	Ущелье [uščelje] 				… úzké údolí
•	Ущелье без возможности посадки [uščelje bez vozmožnosti posadki]								… úzké údolí bez možnosti přistání
•	Задница [zadnica] 			… průserová situace
•	Я сел на запаске, всё нормально [ja sjel na zapaske, vsjo normaľno] 								… přistál jsem na záložce, jsem ok
•	Дельтики [deľtiki] 				… rogalisti
•	Парапланеристы [paraplaniristy] 	… padáčkáři
•	Рация (радиостанция) [racia, radiostancja] … rádio
•	Я (не) понял [ja (ne) poňal] 		… (ne) rozuměl sem
•	Апарат [aparat] 				… éro, padák
•	Купол [kupol] 				… vrchlík
•	Подвеска [podvěska] 			… sedačka
•	Шквал [škval] 				… húlava
•	Жесткий поток [žostkij potok] 		… tvrdý stoupák

   

Foto: autor, Ruslan Khokhlatchev, Marina Olexina