Na Stalingrad!

Dvoudenní přelet přes ruské pláně 540 km.

 

U nás se o ruském lítání moc neví. V posledních letech se ale ruský medvěd konečně probudil. Řekl bych - lítá o dušu!

Na Leonardu i Xcontestu najdeme několik velmi slušných přeletů.

 

http://www.flyschool.ru/images/team/volkov.jpgAle to co předvedl minulý víkend Igor Volkov, ruský instruktor a distributor Ozónů lítající na jejich letošní brusce R10, to vyráží dech.

Jako by nestačilo že na nekonečných rovinách pod Moskvou v červenci zaletěl 318km.

O víkendu 21. a 22.8.2010 se mu podařil parádní dvojdenní bivak 306 a 241km!

 

Z jeho vyprávění na paraplan.ru vyjímám úryvkovitě:

 

Začalo to všedně… sedím si tak na vlekadle a v 10 hodin už to začíná fungovat. Týl studené fronty. Mňam! Na startu ještě otálím, letím po 11 i když už půl hodiny bylo počasí jako zvon.  Jde to dobře a uháním pod řadami na Lipeck. Ale postupně mrznu.  Úplně umrzám. Ve dvě hodiny už skoro přistávám, i když něčemu takovému jsem se vždycky smál. Ale šortky to nezachrání, přece si nenechám nadobro umrznout nohy! A ruce, v letních rukavičkách, na kost. Nehledě na flisku, tělo zoufale promrzá. A pro samý chlad se mi prudce chce zbavit balastu...  

  Pak se trochu oteplilo, základny stouply na 1600 – 1800. Přeskakuji z řady na řadu, jde to docela dobře. Po čase počasíčko začalo kysnout. Jak základny stoupaly, mraky ploštěly o inverzi visící nahoře, termika pod nimi slábla až do jedničky takže nemělo smysl dotáčet. Ale samotná existence mraků téměř garantovala existenci stoupáků. Několikrát jsem měl vyloženě štěstí, a na mé trase mi to rozkvétalo. U Lipecka už jsem měl 2000 a v pětkách. V cíli jsem byl nečekaně brzo a já se rozhodl se podívat co je dále…  Byl tam les. Termika zeslábla, polehoučku dotáčím 1800, mraky mizí, hádám kde to bude…  Vznáším se ve večerním oleji. Téměř přistátý ještě znovu vytočím z 200 do 1300…

  To asi nebude snadné  chytit o víkendu auto zpět do Lipecku. Unavený za 7 1/2h letu se dvě hodiny plahočím po okolí na prázdné autobusové nádraží… Zapomenutý telefon. Nakonec se složitě dovolávám od řidiče, jehož jsem odchytil. 

  …První Kosťova slova mi vyrazila dech: Přespíš u mě, zítra letíme na Tambov. Geniální! To je idejka, můj dávný sen letět něco jako rovinářský bivak. Pro rovináře je nejhezčí zahledět se na horizont…

 

   Druhý den Igor s Kosťou letí ve svižném větru, přes obrovské lesy o nichž se traduje že jsou plné vlků.

Kosťa přistává na 150km, Igor letí dále. Po 7 hodinách přistává. Jak se teď dostane do Moskvy vzdálené 600km je opravdu nejasné. Stopne volhu, alespoň se dostane kousek ke kamarádům v Lipecku. Jaké je jeho překvapení, když zjistí, že jej vezmou až do Moskvy za drobný příspěvek na bezín.

 

Že Volkov nepřišel ke skvělým výsledkům náhodou je zřejmé z následujících obrázků…

Изображение 11_0.jpg

Volkovův auto-vlek „Ультиматум“ z roku 2006 a hydraulický  "Бета" z r. 2007.

 

Pro dokreslení, jak to vypadá při ruském vlekání:

http://cross-country.ru/wordpress/wp-content/uploads/2009/12/IMG_5763.JPG

http://angara.net/text/08/0706/24.jpg 

Naviják „Трансформер“

 

http://angara.net/text/08/0706/13.jpg  

Pozor, toto je zpětný naviják „oбратный смотчик“. Kadence startů je s ním obrovská: 3-5 minutek a další!…