Zpět na hlavní stránku expedice

 

Tondův poruchovník

Je konec listopadu 2012 v Sydney. Tak to je On, Tonda Klokanobijec, krasavec naleštěný, připravený k prodeji. Tak co, chcete mě?

 

Toyota LandCruiser z r. 1985 (model „60“), 4l šestiválec in-line, benzín + LPG, spotřeba tak 17l, manuální převodovka, naježděno ½ miliónu km(!), z toho asi polovic po výměně motoru, ojeté ale ještě dobré Bridgestonky, spousta výbavy na kempování, ale třeba i vyprošťovací vak z písku, kompresor a dvě rezervy.

Vyjednáváme na jeho střeše. Původní majitel se shodou okolností jmenuje Antonio. Jeho holka nervózně obchází kolem.

Nakonec si plácneme. Varuju jej: António, pokud se nám auto někde v poušti podělá, bude se ti strašně, ale strašně škytat!

 

km 514 711

v dílně „u turka“ v Sydney, poblíž Bondy beach

přednákupní kontrola a úvodní opravy

Turek zjistil, že Tonda není 4x4 ale jen 3x3. Někde na vrakáči sehnal celý zadní diferenciál - pěkně drahá záležitost.

 

 

A pak ještě naprasklý třmen diskové brzdy vpravo vpředu,

výtok kapaliny – náhr. díly taky 2nd hand + seřízení kol a brzd.

 

Nám se ale zase nelíbí, že motor špatně naskakuje na benzín.

Ale turek říká, že motor je OK, žádné strachy.

prvních 50km

za Sydney – Stanwell park

nestartuje, zejména na benzín..

Nestartuje tak, až vybíjíme baterii. Naštěstí Tondu roztlačujem z kopce. Vracíme se k turkovi do Sydney, ten tvrdí, že problém není a daruje nám kapalinu na chem. vyčistění palivové soustavy, Tonda byl zřejmě provozován jen na plyn a soustava je zanesená. No tak dobrá, co nám zbývá, Tonda už je náš, jedem vstříc osudu...

 

přestavba auta

Úprava palandy, zabudování Mišpulína = vlekadla pro paragliding, protahujeme lanko brždění k řidiči, napájení svíjecího motoru. Nezapomenutelné setkání s jihoafricko-řeckým údržbářem, nejchudším australanem, jenž nás podaroval kvalitní švédskou pilkou. Máme ji dodnes a tento předmět se stal jedním z ochranných talismanů.

Pig Hill, poblíž Camberry,

požár – výbuch LPG v karburátoru

Děsivá rána a poslední škyt motoru. Hrůza pod kapotou: utržený přívod vzduchu do karburátoru, z nějž ještě chvíli šlehají plameny. Nejsme ale naštěstí na tu spoušť sami: Ochotný pán z domu u silnice a hlavně přítel na (skype-)telefonu, tedy Amazončin brácha, jenž strávil u Toyoty mnohá léta. Po dlouhém dálkovém diagnostikování, lehkém protáčení motoru aj., obdržíme překvapivý pokyn: Sestavte zpět karburátor a zkuste to nastartovat. A ono jo! Tonda se rozjel..

Vyhlašujeme zákaz LPG až do opravy.

km 515 500

Tumut, východní Austrálie

nové elektronické zapalování

 

 

Cítíme, že nás bohové milují. Hledajíc možnost startu paraglidů vlekáním se z místního letiště, nejenže nacházíme hledané, ale skvělý Peeter - správce letiště, nás překvapuje otázkou: Co zapalování?

Má totiž úplně stejné auto, snad jen o rok mladší. Po mnoha letech trápení se s jeho zapalováním mu jeden jeho letecký žák poradí nové elektronické zapalování firmy Pertronix. Od té doby je jeho auto jako vyměněné. Demonstruje nám typovou slabinu tím, že se sotva lehce dotkne nastavení mechanického přerušovače a Tonda jen škytá. A taky tím, že v náhradních dílech, co nám zbyly po předchozích majitelích je několik vyměněných přerušovačů. To muselo být trápení!

V místním servise nám zapalování objednají, je to jen malinká náhrada uvnitř rozdělovače – žádný kompjůtr, a taky Tondovi namontují i novou cívku. Tonda je opravdu jako vyměněný.

Tohle byl asi nejzásadnější moment toho, že Tonda přežil celou cestu (sepisuju to v Turecku, tak doufám...) a my s ním. Cítím sice, že to stále není ono, chod na plyn není úplně čistý a startování na benzín stále stále trochu vázne, ale odstranili jsme zásadní vrstvu ze závějí poruch a nedbalostí předchozích majitelů.

visíme na brzdovém pedálu

Než dojde nové zapalování do servisu, trávíme několik dní létáním na okolních kopcích. A taky testováním Tondových 4x4 schopností. Tonda se hrdinně šplhá do velmi strmého kopce. V nádrži máme jen minimum benzínu, neboť doufám, že v servisu nechám prověřit i palivovou soustavu. A tak v nejhorším náklonu motor chcípá. A nestartuje. Do pr..! Benzín se do motoru nemůže dostat. Na přepínač LPG se před montáží nového zapalování neodvažujeme ani šáhnout. O další výbuch nestojíme. A tak Tonda a my s ním držíme na brzdovém pedálu a ten na Amazončině klepající se noze. Brzda bez posilovače vadne, auto visí kousek nad propastí. Ruční brzda by dvě tuny neudržela, i kdyby byla nová. Beny opatrně podsedá Amazonku a milimetr po milimetru se střídají na brzdovém pedálu. Orosená čela. A potom centimetr za centimetrem spouštíme auto pozadu do zatáčky serpentýny. Tam jej s obtížemi obrátíme čumákem dolů. Pod kopcem Tonda už snadno nastartuje.. 

 

zarezlý výtah rezervy

 

Dle předpokladu, výtah rezervního kola byl tak zarezlý, že v terénu bychom se k němu asi nedostali. Servisáci nám to za velkých zvukových efektů a s použitím mazadel a obrovských pák rozpohybovali.

 

netroubí

 

Na letišti u Peetera opravuji volantový spínač klaksonu. Mosazný kontakt je prostě po půl miliónu km už poněkud ušoupaný. Tak jej trošku povysunu nahoru.

 

neukazuje teplotu

 

A ještě hledám a nacházím upadlý kablík z teplotního čidla. Obnovená indikace se bude v pouštích hodit!

...Tonda začíná nabírat naši důvěru a my odvahu se s ním do outbacku pustit.

 

nefunkční klimatizace

Tondu jsme kupovali s tím, že klimatizace nefunguje. Komfort nás nezajímá a s klimatizací si v extrémních podmínkách leda uženete nachlazení. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale naše zkušenosti to potvrzují. Raději mokrý hadr na hlavě než z 18st Celsia vystoupit rovnou do 48!

Ale přeci jen, pokud by se ukázalo, že jde jenom o poruchu elektroinstalace a stačí zprovoznit magnetickou spojku klimatizátoru, bylo by to fajn. Nikoliv. A tak to necháváme být.

 

třetí baterie

Při montáži zapalování si taky necháme prověřit obě baterie.

Auto je sice vybaveno i silnoproudým přepínačem baterií hlavní/záložní, ale některý z předchozích majitelů obě baterie paralelně spojil dalším kabelem, takže přepínač je teď k ničemu. Zjevně tak spřaženým výkonem obou baterií kompenzoval potíže se startováním a možná i se zoxidovaným bateriovým přepínačem. Pochybuji sice o rozumnosti trvalého paralelního propojení, ale nakonec se rozhoduji to ponechat a opatřit třetí, záložní baterii. Pokud se v poušti stane ten průšvih, že nemůžeme nastartovat, vytáhneme nabitou baterii z nákladního prostoru, nastartujeme pomocí jumper kabelů a neumřeme bídnou smrtí, proklínajíc při tom prasáctví předchozích majitelů.

Celé jsem to konzultoval s majitelem servisu a ten na to reagoval tím, že nám věnoval baterii. Ta byla zánovní, měla jen utavený kus olověného kontaktu. Nabita a zkontrolována. Super, díky!!

km 519 212

Broken Hill

druhý - velký požár motoru

       

Tonda má za sebou několik tisíc kilometrů po východní Austrálii.  Létáme, vlekáme se Tondou do vzduchu, Amazonka se pod náma řítí v Tondovi po prašných červených cestách, vše probíhá skvěle.

Prožíváme i dny s extrémními teplotami kolem padesáti stupňů. V buši na mnoha místech zuří požáry. My máme co dělat, abychom se po přistání dovlekli k cestě a Amazonka aby v kabině bez klimatizace přežila. Tonda ale nezlobí, jako by věděl, že není čas na žerty. A navíc, kdybychom strávili další dny řešením poruch, s Benym bychom moc nepolítali, neboť by pak nestihnul odcestovat na letiště a pak domů.

Rozloučili jsme se s Benym a využíváme poslední město v civilizaci k posledním přípravám na pustý outback. Například znásobení počtu kanystrů s pitnou vodou a zprovoznění výkonné antény pro spojení na dvoumetrovém pásmu. Chci také zrekonstruovat autoelektriku, tedy odstranit všechny ty prasárny, o nichž už vím, a o nichž bude řeč i dále. A opravit přídavné světla, což byla asi jediná porucha během celé první fáze naší expedice. A taky nakoupit nové pneumatiky! Ach, jen ty peníze..

A při cestě z dílny, kde jsem nechal dobít a zkontrolovat záložní baterii se to stalo: Při nízkých otáčkách na LPG, při výjezdu z křižovatky se motor zakuckal, a z pod kapoty se vyvalil dým. Vybíhám s hasícím přístrojem a hasím docela veliké plameny. Tentokrát je přívod vzduchu úplně zlikvidován požárem. A kdo ví co všechno ještě. Například bovdeny ke karburátoru. Vše je pokryto směsí sazí, plastovou taveninou a hasícím práškem. Vypadá to otřesně. To je asi konec expedice. Na náhradní auto se už nezmůžu..

Ale opět máme pocit, že nad náma někdo drží ochranná křídla. Předně, kdyby se toto stalo v pustině, těžko bychom měli na odtah. Austrálie je pekelně drahá a odtah pár set kilometrů by stál možná víc než celé auto. A požár ve výhni a větru tam venku by se vůbec nemuselo podařit uhasit. Nehledě na to, že pěší návrat z buše při teplotách nad 40st bychom ani nemuseli přežít.. Nyní ale jsme ve městě, kde jsme se včera na koupališti seznámili s bezva chlapíkem Gregem, jenž nás zval k němu domů. Ten nám pomůže najít výborné servisáky (Baldwin Auto, Broken Hill, Australia), nadšené ralye a 4x4 jezdce, a sám nás ještě u sebe na týden ubytuje.

V servisu se ukazuje, že jeden válec ztratil kompresi. S úzkostí v srdci a v peněžence dávám souhlas s otevřením motoru. Kousek hliníku z nataveného karburátoru se dostalo pod ventil. Vše špatné je k něčemu dobré. Servisman si s motorem prohraje, vyčistí, zrenovuje. A napraví zásadní chybu ze zástavby LPG. Adaptér přivádějící plyn byl zasazen před kolenem v hlavě karburátoru, což vytvářelo příliš veliký objem plynu smixovaného již se vzduchem. Nyní jej umístil těsně před klapky. Při ladění motoru ještě vyměnil vysokonapěťové kabely. Zapalování je nyní fakt super.

 Po týdnu je Tonda opět živý. A jede mnohem lépe než předtím. Hurá!

Množství vložených peněz do auta přesáhlo již dvojnásobku kupní ceny. A tak se nakonec po starostlivé kontrole pneumatik rozhodujem, že nové gumy koupíme až v případě, že se nám podaří Tondu přepravit do Ásie. Že se to podaří, není zdaleka samozřejmé.

 

dobíjení záložní baterie

Využíváme času při opravě motoru a pouštím se do rekonstrukce bateriového rozvodu na „2+1“. Aby bylo možno dobíjet občas záložní baterii, uloženou nyní v prostoru odmontovaného zadního sedadla, využívám bateriový přepínač. Ten je samozřejmě zcela zoxidovaný, jak jej rozeberu a s Amazonkou jej poctivě vyleštíme do nova. V jedné poloze teď jsou připojeny obě původní paralelně spojené baterie a ve druhé lze dobíjet tu záložní. Ve druhé poloze ovšem nenastartujme, dlouhý kabel má příliš velký odpor. K tomu lze použít jumper kabely a případně baterii vynést dopředu. Jde o případ nouze, tohle vyhoví.

??

zásuvky pro nabíjení, demontáž měniče, oprava světel

 

A odstraňuji další elektroprasečiny. Kterýsi předchůdce pospojoval v oblasti autorádia a zásuvek všechno se vším a ještě tam přivedl kabel přímo z akumulátoru. A tak vyřezávám kabely jak drsný chirurg, odmontovávám příšerně připojený měnič na 220V, který stejně nepotřebujeme, přeinstalovávám relé přídavných světlometů, čímž se opět rozzáří.

km cca 519 600

opět Broken Hill

nestartuje, ani neškytne

Vyrážíme do outbacku! Můj první let po Tondově opravě nebyl moc dlouhý, podmínky na to nebyly. Naštěstí. Neboť Amazonka, sama v autě, když se snaží vyhledat mne ve volném terénu, uvízla ve stavu, kdy se po otočení startéru neozvalo ani cvaknutí. Naštěstí jsem byl na doslech vysílačky a tak věděl kam za ní pochodovat. Bylo to jen asi 5 kilometrů. Než jsem se k ní dostal, byli u ní cestáři, kteří mne objevili na cestě a jimž jsem vysvětlil kde auto s Amazonkou je. Neměli pro mne v autě místo a tak jí jeli pomoci nastartovat. Jumper kabely nepomáhaly, v bateriích problém nebyl. Byl jsem právě asi posledních 20 metrů od auta, když naskočilo. Hmm, to nemám rád, když se porucha odstraní sama, bez nalezení příčiny.

Druhý den konzultujeme problém na osamělé stanici (dříve přepřahací) s tamními řidiči. Jde jasně o startér, snad vypálené kontakty. Tohle si sám neopravím. Mám teď alespoň v zásobě fígl, lehké ťuknutí kladívkem do startéru zpravidla pomůže. Ač velice neradi, vracíme se zpět 200 km do Broken Hillu. Tonda nám dal jasně najevo, že s tímhle nechce do pustých oblastí jet. Další servis je daleko tak dva týdny cesty.

Chlapci Baldwinovi startér zrenovovali, nové kontakty sehnali na vrakáči, trochu ještě vyprášili peněženku a odpoledne opět a teď už opravdu vyrážíme do outbacku!

km cca 520 100

Innamincka

neukazuje tlak oleje

Ukazatel tlaku oleje byl od počátku vždy blízko nuly. Ukazoval jsem to při každé příležitosti servismanům a ti vždy zamručeli, že to je u takového auta normální, že si nemám dělat starosti. (Dodnes nevím, co přesně si o tom mám myslet a i po výměně oleje i s filtrem a po 50 000 naježděných km je to stejné.)

Když jsme ale šťastně unikli obrovské bouři, nezůstali vězet v rozbahněné poušti a dorazili do stanice Innamincka, shledal jsem, že ručička tlakového ukazatele je na nulovém doraze. V garáži jsem tam nalezl jakéhosi Jacka, jednoho ze čtyř stálých obyvatel městečka, jehož jsem požádal o vyhodnocení závažnosti situace. Až během vysvětlování jsem zjistil, že sám Jack je v žalostném stavu a sotva se drží na nohou. Z opileckého mumlání jsem ale vylovil informaci, že tlakové čidlo je na olejovém filtru. Pak už bylo hračkou najít utržený kablík. Dodnes mám v paměti Jackův zrudlý obličej, jak mi shora prostrkoval kablík. Kdyby si ublinknul, neměl jsem šanci z pod motoru uhnout.

 

1. defekt

Informace na stanici Innamincka byly závažné. Bouře už znemožnily pohyb na všech cestách od severovýchodu až po severozápad. Pokud okamžitě nevypadnem, hrozí, že tu uvízneme na mnoho dní. Kromě cesty jíž jsme přijeli, zbývá už jen cesta přes Střelecki desert na jihozápad.

Ale i tam se nám hnala další bouřka v patách. Byl to těžký závod a už už to vypadalo na vítězství. Začínáme se ale bořit do rozbahněného písku. Kola těžknou, asi jako když běžíte v gumákách po rozmoklé oranici. Auto v tom tancuje a začíná i divně poskakovat. Je to ale nějak pravidelné. Jdu se na to podívat: Na pneumatice je boule! V posledním momentě vyjíždím do břehu u cesty, pro případ kdyby se cesta stala řečištěm. A už to rube! Bouřka nás vzala naštěstí jen okrajem, vysvítá sluníčko, povrch rychle osychá. Rychle vyměňuji boulaté kolo za rezervu. Další bouřka už se blíží. Šťastně unikáme..

Střelecki desert, relax u artézské studny

bortí se nám střecha

 

 

Hledáme osamělou artézskou studnu, o níž jsme se dozvěděli na severu v Innamincka. Chceme zde přenocovat, tak jedeme až do noci. Něco nepříjemně klepe na střeše, ale při kontrole nákladu nic  uvolněného nenacházíme. A tak požádám Amazonku o řízení a za jízdy sleduji zahrádku vysazen z okna. Dlouho nemůžu nic objevit, leda psa dingo utíkajícího nám z cesty. Konečně to objevím: jedna noha zahrádky se uvolnila, praskl svár na její hliníkové konstrukci. To nic, to se sdrátuje.

Šťastně nacházíme tu studnu. Je to celé jezírko, na jedné straně horká, na druhé straně studená, jak se voda ve větru intenzivně odpařuje do suchého vzduchu. V noci se tu chodí napít dingové, přes den papoušci a jestěři. Krása. Horší je to se zahrádkou. Ne jedna, ale většina nožek je prasklá a hlavně, střecha se bortí! Lakem a tmelem zakrytá zkorodovaná obruba střechy nyní ošklivě zeje. Šílené vibrace na písečných varhánkách vykonaly dílo zkázy. (Mimochodem, těm písečným vlnkám se tu říká irigations a mnohem později v Rusku se setkávám s pěkným označením garmoška.)

Musíme přeskládat celé auto a zahrádku odlehčit. Po dlouhém přemýšlení nalézáme skvělé řešení: Vše seskládáme do podpalubí a my tak můžeme přespávat na uprázdněné zahrádce. V případě deště ve stanu. To se ale po další dva měsíce nestane J.  Zůstáváme tady dva dni a pilně pracujeme na úpravách. Ruční vrtačkou svrtávám alespoň nejdůležitější podpěru, přešíváme matraci, do obětního kufru vyřazujeme postradatelné věci. Před silným vedrem a mouchami se co chvíli utíkáme do lahodného jezírka. Na zahrádce nakonec ponecháváme rezervu, již na noc vždy na silném řemenu vyklopím ven. Odměna za práci je sladká: usínání pod zářivými hvězdami. Mouchy při západu slunce někam zalezou a nás už jen ovívá vlažný vánek..

 

2. defekt

Druhý defekt chytáme už jen cca 200km od nejbližšího městečka na jihu, kam si jedeme pro novou pneumatiku. Ještě že máme dvě rezervy. Byl to jen obyčejný hřebík, ale než si defektu všimneme, je již pneumatika zničená. Pokud bychom chytli ještě třetí defekt, snad by se dala použít ta guma s boulí, na té bychom tempem pěší chůze možná ještě pár desítek km dojeli. Takže teď si jedeme pro pneumatiky dvě.

...Hmm, a byly pěkně drahé. To víte, outback!

jih Austrálie

Divné zvuky z podvozku, výfuk

Je to pěkně nepříjemné. Vzdalujeme se opět do nitra outbacku a z podvozku to divně haraší, hlavně při zatáčení. A auto nějak úplně netáhne. Co to je? U malé osady nacházíme rampu. Jako na objednávku, takovou jsme doposud nikde nepotkali. Objevuji trochu uvolněný výfuk. Přidrátovávám jej nalezeným drátem. Ale ten zvuk byl jiný.. Jejda, vždyť já jen zapoměl vypnout 4x4. Vše je ok!

Maree

3.defekt

Tak takhle dopadla úplně nová pneumatika po dvou dnech na plném tlaku. Ještěže Amazonka za volantem udržela Tondu na silnici. Jeli jsme osmdesátkou. Nevím, zda tam byl primární defekt, nebo prostě nevydržela nápor kamenité, ale nijak moc drsné cesty. Od nynějška udržujeme gumy na nižším tlaku. V osadě Maree seženeme alespoň podobnou pneumatiku, je ještě dražší, než posledně L. Za chyby se platí.

auto-kiting

Dál se pohybujeme územím, kde za celý den už nepotkáváme ani jedno auto.  Tonda si je toho vědom a po mnoho dní nehlásí žádné poruchy.

A tak si užíváme nádherné dni plné svobody. A taky spoustu srandy, třeba když s Tondou zkoušíme kitovat.

Mt Daare

stále špatně startujem na benzín

Na stanici Mt Daare nacházíme bezva chlapíka, se kterým vyhodnocujeme problém neochotného startu na benzín. To je u těchle starých aut normální, uklidňuje nás, netrap se tím a pořádně plynovým pedálem palivo napumpuj. Tak jo. Sice to pomáhá jen málo, ale smiřuji se s tím. Alespoň se to nezhoršuje. Doufám, že někde narazíme na někoho, kdo si troufne na Tondův složitý karburátor se spoustou tlakových trubiček, jejichž význam je pro nás hotové mystérium. A podívá se na palivové čerpadlo. (Toto píšu v Turecku, po padesáti tisících kilometrech a stav je stále stejný. Abych šetřil baterku, startuju na plyn a pak teprve případně přepínám na benzín.)

sešroubování zahrádky

A chlapík z Mt Daare mi taky půjčuje aku-vrtačku, takže celou zahrádku svrtávám a zpevňuji šrouby, jež jsme už koupili na jihu spolu s pneumatikami.

km 523 211

Alice Springs

benzín vytéká na cestu!!

Blížíme se k Alice Springs, po mnoha týdnech šumí pod koly opět asfalt. Na odpočívce za benzínovou stanicí se Tonda počůral. Vytéká nám benzín, volá Amazonka. Nechci věřit. Ale opravdu! Vypadá to spíše jako přepálený olej, než benzín z nádrže, ale je to tak. Prorezavělá a uklepaná trubička palivového vedení vypouští benzín a prudký čůrek strhává letité nečistoty. Trubičku ohnutím rychle zaslepím. Chvála dvojímu palivovému systému! Přepneme na LPG a těch 150km hravě dojedeme na servis. Dobrý Tondo, ty víš, kdy se máš s poruchou přihlásit!

V Alice Springs je sice shánění volného servisu potíž, ale nakonec nacházíme bezva chlapíky v servisu „Autovreckers“, kde dají novou trubku a ještě zkontrolují celý podvozek.

Tonda jede!

Další obrovské liduprázdné území a opět Tonda po mnoho týdnů seká dobrotu.

km cca 527 000

Perth

chcípá baterie

Perth. Jsme po několika měsících v civilizaci. Jedna baterie odešla do věčných lovišť. Z ničeho nic, na městské pláži. Ok Tondo, tady je vhodná chvíle. Rychle odděluji paralelně spojené baterie a zachraňuji tak tu zdravou. Záložní baterie krásně zabere a startujeme na ni podle krizového plánu.

Ukončuji éru 2+1, zdravou a záložní baterii připojuji přes přepínač, jak to má být.  Štvou mne jen amatérské přímé vodiče přímo z hlavní baterie, které můžou vyšťávit hlavní baterii při dobíjení a provozu na záložní. To ještě musím postupně dát do pořádku.

 

výpadky LPG a důležité rady z Petrhu

 

V Perthu se Tonda uvolňuje natolik, že si dovolí naznačit, že i elektrika kolem LPG není zcela v pořádku a že bychom se na to taky měli podívat. Přepnutí z benzínu na plyn se nějak přestává dařit. Snad vadné relé, snad to souvisí s problémy s bateriemi a elektronika hlídající zapalování a podpětí uzavírá solenoid. Vyhledáme tedy mechanika LPG. Konečně taky ten plyn budeme mít pořádně seřízený. V outbacku jsme na plyn LPG téměř nejezdili, neboť tam jej není kde načepovat, a tak na tom zas tak moc nezáleželo. Teď, při cestě po pobřeží očekáváme LPG stanic mnohem více.

Mechanik to bezvadně seřídil a po delším pátrání lokalizoval vadu v palubní jednotce. Když jsme za dva dni přijeli pro novou, ta ještě nedorazila. Hledáme tedy společně příčinu podrobněji a ukazuje se, že je to samotný přepínač. Na použitý solenoid byl asi poddimenzovaný. Nechám si vysvětlit, jak to celé funguje. Takže až si seženu správný přepínač, budu vědět jak jej zapojit.  A do té doby si nacvičuji grif, trošku zamáčknu páčku přepínače dovnitř, trocha trpělivosti a je to!

Mechanik je konečně první osoba, která má alespoň názor na kompatibilitu LPG v Austrálii a ve světě. Ty díly jsou z evropy, to musí být všude stejné. Alespoň v Evropě. Hurá.

 

všechno v pořádku!

Až do konce cesty Austrálií, do Darwinu, Tonda seká jen dobrotu. Naučíme se vyhrabat z písku na podhuštěných gumách, vystřídáme žár slunce za dusna a přívaly vod. Tonda prostě stále jede.

km cca 531 000

Darwin - Singapur

první přeplavba

Ještěže se nám podařilo ulovit myš, která se v Tondovi usídlila těsně před jeho měsíční cestou po moři. Určitě by se z hladu pustila do kabeláže. Tonda se plaví přes Východní Timor do Singapuru. Byl uložen na volné plošině. Naše obavy z vlhka v tropických mořích byly zbytečné. Tonda byl úplně suchý a voněl jako maminčiny cíchy vystavené celý den na slunci. Prorezavěla se jen dvě ptačí hovínka na kapotě.

 

Jedinou závadou byla ukradená koule, již potřebujeme pro montáž paraglidového vlekadla. V této chvíli to byla banalita nad níž jsme se pousmáli.

km cca 532 000

Malajsie, Cameron Highlands

Tonda netopí

 

U kamaráda Hruna v Malajsii je čas pro přípravu Tondy na severní podnebí. Poprvé zkusím zapnout topení. Nic. Marně se s Hrunem pokoušíme rozebrat palubovku, abychom přišli na kloub tomu, proč netopí. Jak s tím ale lomcujeme, Tonda přeci jen trošičku začíná topit. No nic, alespoň trochu.

 

zalepujeme střechu

 

V očekávání období tropických i monzunových dešťů nahrazuji zalepení stříbrnou páskou důkladnějším ošetřením pomocí „medvědího lejna“ pro okapy, panely apod. Výsledek je ošklivý ale velmi uspokojivý.

rekonstrukce palandy

Už nebude tak lehké přespat na střeše. Deště, komáři a možná i mráz nás zaženou dovnitř. Proto si zapůjčuju truhlářské náčiní a jednoduchý rošt přeměňuji v pořádnou palubu. Nad Tondovy dveře už zbude jen napsat „Domove, domove, ach sladký domove.“

 

revize stavu

S Hrunem probíráme podezření na nesymetrické brždění vzadu. S tím asi souvisí příliš časté doplňování brzdové kapaliny a možná i slabá ruční brzda. Hrun to zkouší, pak zaleze pod podvozek a vyřkne diagnózu: Vole, máš popraskaná péra!

A proč máme pod autem loužičku oleje? Teče ti převodovka!

Navštěvujeme místní servisy. Ale neúspěšně. To, že servisáci umí jen čínsky, by se dalo překonat. Ale v této oblasti jezdí všechny staré Land Rovery světa a ty vytlačily ostatní značky. Toyota je tu naprosto neznámá značka. Alespoň doplníme převodovkový olej a ujasníme si, že opravdu teče převodovkové gufero.

km cca 533 000

jižní Thajsko

oprava pérování

 

Už od Malajsie víme, že máme prasklé dva listy pérování vlevo vzadu. Jedeme s tím velice opatrně, žádné terény. Prohledáváme vrakáče, a kromě náhrady ukradené koule hledáme náhradní listy.

Co se týká prvního, s překvapením zjišťujeme, že v celé jihovýchodní Ásii se vůbec nepoužívají přívěsné vozíky. Nechápu proč. Že by si tady někdo dělal hlavu s tím, zda to povolují zdejší normy či ne, to mi nepřipadá v zemích, kde se na motocykl vleze jedenáct prasat a spolujezdec, vůbec pravděpodobné. Takže kouli až v Rusku.

No, a co se listů týče, taky se dlouho nedaří. Nakonec ale v jedné dílně nám s jemnou úklonou naznačí, že to není problém a před našimi zraky se odehraje neuvěřitelný koncert zručnosti. A čistoty. To je spíše operační sál, než autoservis. Za hodinku už odjíždíme s listy krásně adaptovanými z jakéhosi Nissana. Na místě akce je čistě uklizeno. A to tak, takže  můžete přijít v bílých ponožkách a piknikovat přímo na zemi.

 

nové gumy

Staré Brigestonky podaly vyčerpávající výkon a jsou teď doplněny různými pneumatikami opatřenými postupně v australských pouštních stanicích. No hrůza. Je nejvyšší čas je nahradit pořádnou sadou vysokozátěžových gum, jež zvládnou písek a kamení v Gobi i bahno a sníh na Sibiři. Máme sice velké pochybnosti, zda se nám podaří z jihovýchodní Ásie, jež se nám kvůli čínské byrokracii a chamtivosti stala pastí, vůbec dostat. Ale až se to podaří, nebude zase čas nové gumy shánět. Tak jo! Nové thajské gumy jsou tu a Tondovi moc sluší. Vše opět proběhlo v neuvěřitelné čistotě a profesionálně rychle.

km cca 534 000

Thajsko, Bangkok

Tonda se zabouchl do malé Toyotky

V Bangkoku se nám stala nehoda. Při couvání jsem přehlédl malou bílou Toyotku. Toyotka byla zmačkaná jako koule z papíru. Ale na Tondovi se nehlo vůbec nic. Je to tank. Na místě jsme se dohodli, zavinil jsem to já a stálo mne to dost peněz. Rozhodl jsem se proto na to co nejdříve zapomenout. Jenom Tonda je od té doby nějaký zasněný. Asi na ni pořád myslí.

 západní Thajsko

zadní brzdy

 

Teď už s opravenými péry, testujem to asymetrické brždění a stale si nejsme jisti. A taky podezřele časté doplňování brzdové kapaliny a slabá ruční brzda nás přiměje najít nějaký servis na brzdy. Zalíbila se mi malinká dílna u cesty. Chlapík se mile usmál, dřepnul si ke kolům a ukázal mi nepatrnou vlhkou stopu na zaschlém blátě. Tady na pravém zadním kole ti uniká ta brzdovka, gestikuluje. S velikou zručností a bez mechanizace zarezlý buben s pomocníkem rozeberou a vyčistí. Kluk se za čtvrt hodiny vrátí z města s novými těsněními pro naše prasátko. Že je neděle a zavřeno, nevadí. Na betonu a pak na štěrku provádím drsné testy brzd. Paráda! Cena za dvě hodiny práce, díly i shánění byla zhruba za 300Kč. V Austrálii bych platil cenu stejnou. Jen jednotkou by byl dolar.

Thajsko, Laos, Kambodža

ok!

Mnoho tisíc kilometrů jdede Tonda bez problémů. Zdolává neuvěřitelná stoupání a klesání v severním Thajsku i Laosu, drsné bahno a chatrné mosty ve středním Laosu, hutné deště v Kambodži. Dokáže nasosnout levné thajské LPG a bezvadně frčí na olejnatý benzín mix v severním Laosu, kde nic jiného není.

Pravidelně kontroluji olej v převodovce. Je ho tam akorát po plnící otvor, dál už jej prakticky neubývá. Tohle tedy můžeme odložit a neinvestovat dál do auta v situaci, kdy není jasné zda se odsud vůbec dostane.

km 541 962

Kambodža - Rusko

druhá přeplavba,

plíseň!

Z Kambodži Tondu vypravujeme v týdnu, kdy nekonečné deště jsou střídány průtrži mračen. Konečně alespoň den před zakontejnerováním vysvitlo slunce. Sušíme, jak se dá. Sláva, aspoň z nejhoršího jsme vysušili. Ale především se musíme věnovat papírovým problémům, jenž jsou vyčerpávající.

Ve Vladivostoku, o pět týdnů později, zapojuji baterii a zalézám okýnkem k volantu, abych Tondu nastartoval. Připadám si jako archeolog vnořující se do Tutanchámonovy hrobky. Podivný plesnivý zápach a nějak se lepím k sedadlům. I volant je nějaký lepkavý. Vše je v záři čelovky nazelenalé. Hrůza. Po dva dni se ve Vladivostoku zbavujeme plísně. Litry octa, několik náplní pračky, hodiny slunce. Vystříkávám silným čistícím roztokem sedadla, koberce, dutiny a výměníky větrání a topení. Nakonec, po veliké dřině  vítězíme.

Vladivostok

přestavba na ruské plnění LPG

IMG_3943

Nacházíme dílnu, kde nám přestavěji hrdlo na místní koncovky LPG. Dostáváme dva adaptéry: evropský a kazašský. Naprosto zásadní investice!

 

gufero na  převodovce, olej

 

A ve Vadivostoku také necháváme vyměnit gufera mezi převodovkou a motorem. Výměna převodovkového oleje, kontrola oleje v diferenciálech.

 

nová koule

Novou kouli za tu ukradenou v Singapuru jsme sehnali na čínské tržnici ve Vladivostoku. Hledali jsme ji dlouho. Konečně jsem uviděl, co jsem potřeboval. Lehce narezlá koule nebude prokluzovat a odviják na ni bude dobře držet ve směru i při vybočování vlekaného pilota. Číňanovi jsem ovšem tu rez vyčetl, takže pochopitelně musel slevit.

Šimanovsk

komáří hrad

Jsme na Sibiři, a k tomu patří komáři. Máme sice značné zpoždění a je již podzim, přesto nás komáři trápí tak, že se pouštíme do sešití sítě, jíž nazýváme komáří hrad. Poslouží pro kuchtění a labužníkování na zadní palubě našeho křižníku. I při jeho stavbě nás zle ti hajzlíci potrápili. Ironií osudu je, že druhý den, co jsme jej konečně dodělali, přišel první mráz a pak jsme jej již nikdy nepotřebovali.

cca 543 000

dálněvýchodní Rusko, u Chabarovska

oprava přepínače LPG

Grif na přepínání LPG už přestal fungovat. Je na čase to předělat. Montáž přepínače zakoupeného v Kuala Lumpuru a podle schématku pořízeného v Australském Perthu. Vše teď funguje perfektně. Ba lépe: Původní přepínač zůstal jako nezávislý přepínač indikátoru. Můžu se tedy nově za jízdy na benzín podívat na stav LPG v nádrži.

 

tachometr klepe, ručka poskakuje

Rozebrání palubní desky, rozebrání tachometru, vyčištění, promázání náhonu. Ručka se sice klepe dál, ale ne tak hlasitě a hlavně se teď už nebojím, že by upadla.

Blagověščensk

seřízení LPG

S LPG se objevuje nějaký problém. Co chvíli chcípá, nejede to dobře. Že by chladnější a vlhčí vzduch? Nebo jsou molekuly ruského plynu - tak jako ostatně všechno - větší? Na jedné pumpě nacházíme i chlápka, jenž se LPG zabývá. Otevíráme filtr, ale ten je ok. Tak to jen sešteluje a jedem.

 

výměna oleje a chladící kapaliny

Nejvyšší čas se nachystat na zimu. Olej je beztak již přeježděný. Ve slušně vybaveném servise specializovaném na oleje a gumy vysvětluju, že očekávám zimu, ale pak se vrátíme i do docela jarních teplot někde v Turecku. Namísto 20W50 teď Tondovi koluje v žilách 5W30, polosyntetika. Myslím, že to co jsme dostali, bylo spíš to, co borec potřeboval prodat, než to co na základě pečlivé úvahy opravdu potřebujem. Asi to není pro starý motor ideál, ale jedem.

Později olej se stejnou viskozitou těžce sháníme pro doplňování. V Ulambátáru podobný seženem. Dál v Kazachstánu, Rusku a Turecku již jen syntetika. V Turecku, když teplota vylezla nad 15st C, se mi zdá že se spotřeba z míň jak litru na 1000km poněkud znásobila...

km cca 547 500

Mongolsko, pod UlanBátarem

oprava zatékání na nohy spolujezdce

V jihovýchodní Ásii jsme si zvykli na trvale mokrou podlahu u spolujezdce. Ale až nás dostihne zima, bude to docela problém.

Konečně jsem tomu přišel na kloub! V dutině u stěračového motorku se nashromáždilo za ta léta tolik prachu a smetí, že namísto odtokovým kanálkem, stejně už ucpaným, voda vnikající větracími otvory nahoře na kapotě vytékala do palubní desky. Pomohlo vyčistění, nalepení hrázky svádějící vodu kam patří a vyvrtání odtokového otvoru.

 

zaseknutý zámek na zadních dveřích

Prostě se to uvolnilo a zaneslo prachem. Rozebrat, vyčistit, sešroubovat a jede se dál.

km cca 548 000

Mongolská Gobi

chcípá a nestartuje na benzín

   

Tak tohle vypadalo vážně. Ten den jsme uprostřed pustiny ztratili cestu. Při hledání noclehu jsme zapadli do hlubokého písku a pak jestě vůbec nešlo nastartovat. Na LPG to sice startuje, ale naše železná zásoba plynu rozhodně nepostačuje na další cestu, dokonce ani do prvního většího města. V Mongolsku se mimo UlanBátar LPG nikde nečerpá. Benzín musíme zprovoznit!

Podezření na špinavé palivo se potvrzuje. Benzínový filtr vypadá děsně. Je v něm jakási ornice a spousta vody. Ještě že máme nakoupenu zásobu filtrů z Vladivostoku. No a ráno jsme se opatrně z písku vyhrabali, nabrali správný kurs a cesta se po čase našla sama.

Od tohoto dne, až do posledního v Mongolsku, denně proplachuji benzínový filtr. Někdy i dvakrát. Nikoliv preventivně. Ale kdykoliv sebou Tonda začne škubat a chcípat. Problém ustal, jako když utne, když jsme opustili Mongolsko a načerpali první benzín v Rusku. V jiných zemích se to už nestalo.

Na problém nečistého paliva jsme byli upozorněni už tureckým motorkářem Savašem. I když jsem při čerpání vždy používal jím darovanou punčochu nasazenou na hadici jako prezervativ, nepomohlo to.

 

km cca 549 000

Mongolsko – Altaj pod 4000 horou

na výmolech zvoní a třese se celé auto

Už dvakrát jsem se díval, že snad dole něco zvoní, ale až napotřetí objevil vymlácený silentblok tlumiče vlevo vzadu. Do opravy se ale pustím až v blízkosti nějakých lidí. V jedné vsi ve vysokých horách zahlédnem malou rampu. To je ono. Za přihlížení spousty zvědavců, chybějící gumu krásně nahradím kouskem uříznuté tlakové hadice. Auto je jak vyměněné. Úplně se zklidnilo. Nečekal jsem takový obrovský účinek.

 

něco vytéká z motoru!

Při jednom hledání zdroje zvonění jsem na předním podvozku objevil veliké šplíchance. A sakra - vytéká olej nebo co! Šahám na šplíchance, není to moc mastné a je to načervenalé. To vypadá jako chladičová kapalina..

Úleva: To jen upadl šroub, kterým byla přišroubovaná expanzní nádobka a ta pak na výmolech šplíchala. Náprava je snadná.

km cca 550 000

Mongolsko, Altaj „u slona“

nesvítí přídavná světla

To už jsem opravoval, to bude zaprášené relé světlometů. Jenže tentokrát nebylo, byl to vadný vodič.

A odstraňuji další prasárnu předchozích majitelů v elektroinstalaci – přímý kontakt na baterii mařící smysl přepínače záložní baterie. Teď zbývá už jen poslední přím kontakt, už se ale stmívá, to musím ponechat zase na příště. Pak bude vždy jedna baterie bezpečně odpojena a ochráněna před jakýmkoliv vybíjením.

 

Uvolněný vzduchový filtr

Držák vzuchového filtru jsem svrtal ruční vrtačkou. Když jsem tento primitivní nástroj koupil v jakémsi vetešnictví v Sydney, netušil jsem, kolik užitku s ním nadělám..

km cca 552 000

jezero Balchaš

prasklý rám zahrádky

 

Ať žije stříbrná páska! Kousky plechu jako dlahy s páskou a nosič je zas krásně pevný.

dno zahrádky na větších výmolech naráží do střechy

Vypodložení zahrádky jakousi gumou vytaženou z příkopy, co si ji za tímto účelem vezeme již pár set kilometrů.

km cca 554 500

Bajkonur

nestartujem, slabá baterie

Uff, ještěže máme záložní baterii. Díky ní se dostáváme ze stepi. Opět se Tonda vyznamenal. Kdyby to udělal o den později, asi bychom se museli vzdát zajímavé, ale riskantní pouti cca 1000km přes Aralské jezero a navazující pustiny. S jedinou baterkou bychom do toho nešli.

Nakupujeme novou baterii v posledním městě před bývalým Aralským mořem, a hurá do divočiny!

km cca 555 000

u Aralského jezera

měkne pravé zadní kolo

Asi mnoho dní trvalo, než jsem si povšimnul, že měkne zadní pravé kolo. Asi hřebík, zanechal totiž stopu po hlaviččce, která teď už upadla. Je to první defekt nových gum z Thajska. Ještě že mám knoty a nářadí pro jejich zavedení. Nemaje ten fortel, raději požádám o opravu místního pneumatikáře. Hleděl jsem, kterak není nutno gumu upustit ani odmontovat kolo.

km cca 555 300

v pustinách

třetí požár - tentokrát v podvozku

Rostliny zachycené pod ochranným plechem se zapálily od výfukového potrubí. Vítr je rychle rozfoukával do hrozivých plamenů. Katastrofu zažehnává hasící přístroj darovaný servisákama v australském Broken-Hillu. Díky hoši! Uff!

km cca 555 500

u Kaspického moře

 

nebliká levý zadní blinkr

No jasně, ještě jsem nevyměňoval ani jednu žárovku! Tak otevřu zadní světla, strčím tam náhradní, ...a nic! Vyzkouším tu náhradní na baterii a ta svítí. Co je? Kontroluji konektory, bojuju s příšerně napojenými kablíky pro zásuvku na přívěs; všechno očešu, neb je to stejně už dávno nefunkční a zásuvka byla rozdrcena na šíleném nájezdu na přívoz přes Mekong. Kabeláž je někde poškozena uvnitř karoserie. Takže jedeme shánět 6m kablíku abychom jej pak provizorně protáhli celým autem. Kablík dostáváme darem od borca Nurgazyho na tržnici. Líbí se mu jak cestujeme a ještě zanechal pozdrav na mé VVV stránce. Taky zdravíme! Nový kabel pak další den protahujeme na břehu řeky Ural. Opravime při tom i přídavný blinkr na klokaním nárazníku, což bylo už v Sydney. Tonda je prostě v čím dál tím lepším stavu!

km 557 230

Gruzie, Tbilisi

praskly další dva listy zadního levého péra

Listy zřejmě byly načaty při provozu na prvních prasklých listech snad už v Austrálii, objevených v Malajsii. V důsledku nové poruchy se utrhnul i třmen torzní tyče.

Opravujeme u gruzínce Zachara v Tbilisi. Sežene náhradní listy, široké sice namísto 70mm jen 65, zato mírně tlustší. Zkontroloval nám na speciálním stroji všechny ostatní péra, tak by to už  mělo být dobrý.

Druhý den ještě svařil třmen, jenž jsme odhalili až při předávce. Vypadá to teď docela dobře.

Zachar jenom nepochopil mou skvělou opravu silentbloku tlumiče z Mongolska a náhradní gumu vyhodil jako zbytek z původního silentbloku. To jsem pochopil až cestou, že mi cosi takového říkal lámanou ruštinou; to když slyšíme již známé zvonění a Tonda je jakýsi divoký. Najdeme si pěknou rampu a vyrobím z hadice a dalších gum ještě lepší silentblok – druhé generace.

 

volantový kontakt klaksonu

Tady bez klaksonu nejde jezdit. Není to sice Indie, ale jsme tu bez troubení za úplné balíky. Už potřetí rozebírám volant, naletuji na kontaktní tyčinku kapku cínu, dávám nové pérko z prupisky, teď to snad už vydrží.

Gruzie, Batumi

slabý defekt, pravé zadní kolo

Na stejném kole jako předchozí defekt. Snad jsme pojezdil nějaké smetiště s hřebíky či co. Ostrý led prý to nezvládne, ale možná.. Opět stačil jen knot na opravu.

km cca 561 000

Turecko, KaravanMaraš

dokončení rekonstrukce elektriky – oddělení obou baterií

 

Tonda je v čím dál lepším stavu. Už jen několik věci mne štve. Třeba poslední drát mařící čisté oddělení zapnuté a záložní baterie. Znám sice poučku od mého Norského kamaráda Erlinga, který ji vyslovil nad starou ruskou Ladinou v Bolívii. A to, že nesmíš opravit všechny vady na autě, neboť jinak se ti objeví porucha nová. Odkládal jsem to ale dlouho. Než dobiju záložní baterku, konečně to dokončím. A tak jsem učinil, k veliké spokojenosti.

Kromě toho jsem upravil vnitřní osvětlení přenoskou z bílých LED diod tak, že se dá zapnout jen cca 15tina z celkového množství diod a tím při nočním psaní v autě šetřit energií.

 

záložní baterie chcípla

Byla to darovaná baterie z Tumutu. Ta co nás zachránila v Kazachstánu při chcípnutí druhé z původních baterií, stejně jako dříve v Perthu. Natavený kontakt naznačoval, že baterie v mládí prožila jakési trauma. A kvetoucí soli naznačovaly i jakousi netěsnost kolem tohoto kontaktu. Každopádně sloužila až do posledního dechu. Nyní je měkká a startérem už nehne. V dílně autoelektrikáře u cesty to jenom potvrdíme a rozloučíme se s ní. Novou už nekupujeme. Jsme v civilizaci a baterie co máme z Kazachstánu je nová.

Erlingovo pravidlo se ale potvrdilo. Sotva jsem KONEČNĚ dokončil rekonstrukci elektriky započatou už v Austrálii, konečně je to čisté a při přepnutí na záložní baterii nic neždímá tu první, tak je celé úsilí na nic, neboť teď už máme baterii jen jedinou.  

Turecko, Nigde

náhlý kolaps na cestě,

LPG regulátor

  

 

 

Ten den jsem obzvláště prosil modlitební mlýnek, aby Tonda pěkně nastartoval. Nebyl jsem si jistý stavem baterky, což souvisí s předchozími odstavci. Tonda však nastartoval hezky, na LPG, a z houštiny stranou jsme vjeli na asfaltku. Po sto metrech však chcípnul. Co je? Zkouším několikrát nastartovat a nic. Přepínám na benzín A NIC!! Hmm, to vypadá na zapalování.  Kontroluji VN kabely, koncovky, rozdělovač. Nic podezřelého. Solenoidy na LPG i benzín při přepínání pěkně cvakají.

Znovu startuji, baterka je v dobrém stavu, jen motor se točí nahlucho. Nic a znovu nic!

Přemýšlím marně, začínáme uvažovat o příteli na telefonu, neboť jme opravdu bezradní.

Tuším, že to souvisí s tím, že zrovna před dvěma dny jsem napsal na web článek o cestování na LPG a velice si pochvaloval spolehlivost auta se dvěma palivovými systémy. Chcípne jeden, pokračuješ na druhý. To mám za to! Člověk by neměl psát o takových citlivých věcech před koncem cesty. No, ale to mi teď nepomůže při hledání příčiny.

V tom u nás zastavuje auto se dvěma chlapíky. Ti nám zavolají jakousi partičku opravářů. Lezou po motoru jako mravenci, zkoušejí jiskru, otevírají karburátor, zkoušejí sání. Konečně motor naskočí. Na benzín.

Smějou se, že je to OK, že můžeme jet. To mne ale ani trochu neuspokojuje, bez opravy příčiny se problém vrátí. Co bylo příčinou? Snažím se to z nich dostat. Ale jejich angličtina je téměř na nule. Tak jim aspoň vrazím do ruky notes a otázkou na obličeji a slovy jako  „DIAGNOSA?“ je přimět, ať nám to napíšou alespoň v turečtině. Vzali si docela veliké peníze a po překladu jejich zápisu pomocí gůgl translátoru se později dozvídáme, že prý je motor v pořádku a že nemám tolik pumpovat benzínem, že se motor zahltí. Což je úplně na nic a v přímém rozporu s uplynulými 50 000 km. Ach jo!

 

Servismani odjíždí, ale ti dva chlapíci ne, a rukama naznačují, že nás zvou domů na nějaké občerstvení. Tak jo. Nakonec se ocitáme na obrovské rodinné oslavě, na zásnubách. Přes sto lidí ve dvou malých staveních, spousta reje, dovádějící děti, hostina. Ani jeden člověk neumí ani jeden jazyk, který umíme my. Snad jen několik dětí se zmohlo na „how are you?“. Bylo to úžasné. A jazyka zas tolik netřeba.

 

Na další cestě vidíme, že s LPG je opravdu nějaký problém. Proč to ale nestartovalo na benzín, to se asi už nedozvíme. Snad, že jsme byli v prudkém kopci a tehdy je čerpání benzínu u Tondy špatné. Poprvé jsme to zažili s téměř prázdnou nádrží v australském Tumutu. Snad to.

LPG teď nejde už nejen nastartovat, ale chcípne i po přepnutí za jízdy.

Ve městě s nádherným názvem Nigde nacházíme LPG servis. Opět musím zdůraznit Tondovu typickou vlastnost: poruchu si dovolí jen tam, kde máme šanci ji opravit. A Turecko je se svými extrémními cenami pohonných hmot na LPG velmi zavedené. A tak snadno nacházíme velmi šikovné servismany, kteří během půl hodiny namontují nový reduktor = regulátor. Původní italský za jiný, také italský. Při odjezdu si povšimnu, že ze starého vytéká nějaká sračka. Snad jej stačilo jen vyčistit..?

Každopádně to pěkně seřídili, auto jsem testoval, střídavě přepínal i na benzín, jezdí to suprově!

 

Borec z Nigde vyřešil i dávný problém občasného chcípání na LPG při dojezdu na křižovatku na volnoběh. Moc vzduchu říkal. Děje se to jen pokud na volnoběh dojíždíme proti větru. Obrátili jsme násos - kobru dozadu. Sice poněkud potupně, ale funguje to! Neuvěřitelné.

km 562 200

Turecko Dardanely

topení a LPG regulátor?

A ještě něco. Při pohledu na vyměňování reduktoru mi docvaklo, že zástavba LPG, vyžadující předehřívání reduktoru možná způsobila špatné Tondovo topení. Hadice předehřevu jsou napojeny paralelně do téhož místa jako radiátor pro topení. Pokud je hydrodynamický odpor LPG reduktoru mnohem menší než radiátoru topení, tvoří mu tento zkrat a Tonda pak netopí. V horké Austrálii se to asi zas tak moc neřeší. Třeba je to jinak, a třeba mi to někdo, kdo to čte, vysvětlí..?

 

Tenhle seznam poruch, oprav a úprav vypadá hodně rozsáhle. A to jsem určitě na leccos zapomněl. Ale na téměř 30 let starého veterána a na zdolané těžké terény i vzdálenosti to není vůbec špatné! Většina závad byla důsledkem nevhodných úprav a zásahů předchozích majitelů. Auto bylo pravděpodobně po mnoho let dobře udržováno, ale několik posledních let v rukou různých backpackekrů mu nedodalo. I přes rozsáhlou opravu po požáru motoru, a to ve snad nejdražší zemi světa, to byla šťastná volba. Tonda je nejen pouštním zdolavatelem, na němž jsme byli zcela závislí, ale i domovem, téměř živou bytostí. Tonda je totiž pevninský koráb.

 

 Zpět na hlavní stránku expedice