Zpět na hlavní stránku expedice / Back to main expedition page

přes Atlantik

Atlantská a Karibská etapa na lodi La Grace


Nastal čas vyměnit plachtění po nebi za plachtění po moři. To klasické, prastaré.
Považuji za obrovské štěstí, že zrovna teď vyplouvá na Atlantik La Grace, loď do které se nelze než zamilovat. Parta nadšenců ji postavila za pouhé dva roky v Egyptě. (Deník, fotografie, aj. La Grace .)

Nejdříve na Kanárských ostrovech trávím dva týdny opravami a potom přeplavba oceánu...
   
V obou případech se k lodi váže úžasná sorta lidí, schopných utvořit partu, makat bez ohledu na to zda já dávám více než druzí. Popravdě, takhle jsem si už dlouho nezamakal, takovéhle mozoly, jaké jsem si vypěstoval při trimování takeláže v partě "knoflíkářů" nepamatuju. (Viky promine, knoflíky jsme si nazvali dřevěné polokladky kterými se napínají vanty - hrubá lana držící stěžně ve vztyčené poloze.)    



Co bylo nejhezčí:
Všechno. Přeplavba. Absolutní ztráta pojmu o čase. Skvělí lidé na palubě. Veselé noční vachty. Měnící se "krajina vln". Stejně je to nesdělitelné...
A taky to, že jsme se potkali s Patrikem, jemuž nyní říkám "Hrun". Spolu pokračujeme dále v cestě Karibikem a pak Jižní Amerikou.

Co bylo horší:
Na houpající se lodi se krásně odpočívá, třeba čte knížka tři roky odkládaná na "někdy". Vůbec se ale nedá na houpající se lodi dělat něco pořádného. Třeba něco nastudovat. Nebo rozchodit nějaký software. Představte si že sedíte u počítače a třikrát do minuty do vás někdo pořádně šťouchne. Pokaždé jinak, a občas vás shodí na zem. Maximum co jsem zvládal byl tak 15minutový rutinní výpočet polohy z měření sextantu anebo přešití batohu na padák. Na zapájení záložního zdroje pro GPS jsem čekal dva týdny než se trochu zklidní vlny. A to jsme žádné divoké vlny nezažili."