Zpět na hlavní stránku expedice / Back to main expedition page

Jižní Amerikou

s Patrikem

Jižním karibikem, pralesy Venezuely, po Amazonce

To že jsem se na lodi La Grace potkal s Patrikem, řečeným na této výpravě "Hrun", to byla naprostá výhra. Už na Kanárských ostrovech mi suše oznámil, že se z karibiku nevrací domů ale poputuje dále se mnou. Nic lepšího jsem nemohl slyšet. Jeho chuť jít po hlavě i do těch nejbláznivějších nápadů, většinou je sám i vyprodukoval, je v čase následujícím po vylodění se z milované La Grace na ostrově Union zásadní.
Teprve když se v Belému, v deltě Amazonky, musí vydat domů řešit nějaké trable, uvědomuji si, že tolik dní nepřetržitě, intenzivně a 24h denně jsem nikdy s nikým nestrávil. Čtvrt roku. Jasně že bych ho chvílema nejradši zabil. Ale nevyměnil bych ho a nejradši bych jej znovu uvítal na trase.
...Ještě jsme si všechno nedopověděli :)

   



Dvě momentky z Amazonky:
   

Co bylo nejhezčí:
Splutí Amazonky určitě patří k tomu nejzajímavějšímu v mém životě. Myslel jsem si že zajímavá bude příroda. To tedy byla, ale lidé v tomto "vodním světě", to byl zážitek.
I jinde mne uchvacovala nádherná příroda tropů, třeba na opuštěnějších pobřežích Trinidadu.
Neplánovaná návštěva zlatokopecké hortečky v jižní Venezuele mi vyrazila dech. Myslel jsem si že něco takového patří jen do dobrodružných románů z předminulého století. Plavba po řece Paraqua na motorových kánoích místních indiánů. Navíc to byla skvělá příprava na Amazonku.
Přelety malými roztřepanými cesnami kolem stolových hor, nad pralesy a zlatokopeckými ostrůvky v nich, to byl splněný sen z dětství.
Také v karibiku: z ne příliš vítaného přeletu z ostrovu Union na Grenadu se vyklubalo nádherné létání jakýmsi malým letadélkem nad ostrovy a korálovými rify..

Co bylo horší:
Izolovanost karibských ostrovů. Mezi jednotlivými státečky často vůbec neexistuje trajektové spojení. To bylo nemilé překvapení. Alespoň že pro jachty tyto bariéry neexistují. Nicméně loďostop se vůbec nedařil. Hledání cesty jak se dostat na jih tak zabralo spoustu úsilí a času. Ten mi pak chybí v severovýchodní Brazílii, nezbude mi než se pokoušet letět v období dešťů.
Od opuštění Západní Sahary je tu neustálá potřeba a velmi málo příležitosti pro sušení padáku i záložky. Hmm, nejsou to zrovna věci určené pro deštné pralesy ;)
Drahota v profláknutých místech Karibiku. Martinik, Union.
Drahota ve Venezuele. A vůbec jakýsi divný hlad po penězích v této jinak krásné zemi. Takže padl náš plán sehnat nějaké staré auto pro cestu po celé Jižní Americe. Přechod hranice do Brazílie byl až šokem. Nejde o ceny, jsou sice přijatelnější ale i tu je pro nás vše až 2x dražší. Ale brazilci! Jsou tak v pohodě. Věci tu fungují. A kde jinde se vám stane že si na autobusové zastávce lidi prozpěvují. Ne že by tu nebyly MP3 walkmany. Jsou, ale ani ony ani peníze tyhle lidičky neudolaly.