Po projetí začarovaným kaňonem se už jen díváme. Samá krása.

Dokonce to vypadá na lítáni. Moc nefouká. Asi 20 km před náma je jakýsi změněný vzduch s kumulkama.

Jedem tam, projedeme obcí Bajandalaj a já začnu vytahovat nádobíčko. Vzduch se tetelí čerstvým teplem, jenž země hltá přímo ze slunce.

Kumulky sice plují nepatřičným směrem, do pouště k čínským hranicím, ale velice pomalu. To zvládnu.
Rozbaluju na zemi batoh, když v tom přeze mne přejde náraz větru, že mne málem shodí na zem.
Hmmmm!

A další série prudkých a krátkých poryvů. Chvíli vyčkávám a jak sílí vítr, postupně ztrácím morál.
Balíme to,
a vyražíme po písečných cestách dál do kouzelné země.

V potoce jen sůl.


Honci velbloudů se zastavují u motlitební kapličky.




Tam na malém kopečku je jurta. Sen pro člověka s poustevnickou povahou.
Mrtvý velbloud ukončil naši debatu o tom, zdali jsou hrby zpevněny obratlovými výrustky, jako ploutve ryb. Jsou!

Spíme ztraceni v písečném údolí. Cestu najdeme zítra. Jdeme ji ještě vyhlídnout z kopce, než slunce zapadne.
Amazonka je okouzlena krajinou. I já. Vůbec jí nevadí, že motor kucká. Benzínový trakt má nějaký problém. Ještěže máme plyn. Ale ten nám stejně po 150km dojde, a co pak? A to ještě za předpokladu, že se z písečných nánosů vyhrabem. Při ustavení proti větru, aby se dalo uvařit, se Tonda začal nějak propadat do písku.

Ráno moudřejší večera. Problém je odhalen: Benzínový filtr je plný sraček a vody! Zakopávám jej do dun a nasazuji nový, chvála že jsme se ve Vladivostoku předzásobili. Motor naskakuje jako hodinky, Hurá. Opatrně z dun a zvesela na další plavbu, tentokrát mořem písku.







Obětiny jsou všelikeré. Tahle asi oslavila 50té výročí CC audiokazety.

Tak tady to bylo opravdu těžké. Ať máte 4x4 a zámky diferenciálů, jak je písku moc, můžete se zahrabat.

A jedeme dál..