Semipalatinsk,

velmi jsem se těšil na setkání s dávnými Kazachstánskými přáteli. S Pašou Gusevem jsme si dali sraz u mostu přes Irtyš, v místě kde se fotívají svatby a podobné akce.

Paša dorazil na motorce.

Posedíme na čaji a pak s povděkem přijímáme pozvání k dvoudennímu bydlení u Rustama a Ruslana, kteří bydlí se svou mámou v pěkném bytě.

Konečně si vypereme pořádně v praččce naše šatsvo, udržované poslední měsíce jen příležitostnou ruční přepírkou v ledových potocích. Rustam, s nímž jsem už léta v živém styku po Skype se nám věnuje, sháníme mapu, plyn, probíráme počasí a varianty další cesty. Zejména pak jižní Rusko, a náš plán utéci ruské zimě se přes Kavkaz na jih je oříškem. Moc nás nepotěšila zpráva o posledním sebevražedném bombovém útoku na běžnou autobusovou linku ve Volgogradě. Takže kudy? Určitě ne přes Dagestán. Čečensko snad, už to tam není tak horké, ale kdo ví, lépe snad přes Ingušsko?..

Semipalatinsk se za těch skoro deset let, co jsme tu s Charliem a Metudem poprvé zavítali hledat XC terény, moc nezměnil. Je mi to poněkud divné, vždyť jsem mezitím videl bombastickou výstavbu v Astaně.
I všichni Leninové, přemístění do parku z celého města, jsou tam, kde jsme je před léty s klukama objevili..


Také navštěvujeme památník obětem atomového polygonu, jenž byl uzavřen až v době rozpadu SSSR, tedy víc jak před dvaceti lety. Návrh nového památníku byl vybrán samotnými obyvateli města.

Tohle je těžké téma, v Semipalatinsku se stále umírá na nemoci z radiace. A asi žádné statistiky neznají pravdu, úmrtní listy prý lékaři vydávají s obyčejnými diagnózami...

Máme tu ale i veselejší témata. Tohle foto je z prodejny kožešin.

Světa, maminka našich přátel, se ukazuje jako ten hlavní člověk, za nímž jsme sem vlastně přijeli. Ve dne nás krmí vybranou stravou, v noci dlouze rozprávíme. Moc vás zdravíme Světlano!

A jedeme dál.
Kolem specificky kazašského hřbitova,

i přes ves Znamjonku, po stále stejně hrozně rozbité cestě směr Karaganda. Z jednoho z těchto ňader jsem kdysi udržoval rádiové spojení s Metudem, jenž letěl kolem rozbité cesty dál do neznáma.

Tehdy jsme měli trochu obavy z toho, abychom nechtě nenalítli přímo do atomové střelnice. ICAO mapa nebyla k dispozici, byla tajná. Dnes je to snazší. Polygon je zakreslen na Google-mapě.
Na lítání to teď na podzim už ale není. Tak si tady aspoň můžete se mnou zavzpomínat na Svéráz Kazachstánského paraglidingu 2004.