<<253   254   255>>
Nádherný let tropickými moři. Indonésie!
Pevnina je ale pod mraky, je šedivě deštivá a blátivá už z dálky. A je tu pořádně husto. Po australských pustinách to bude pořádná změna.

Dvě mezipřistání: nocleh na Singapurském letišti (tam se ještě vrátíme, bude i Sigapurská bublina) a mumraj na vnitrostátním letišti v Surabaji. Tady snadno obstaráváme vízum a už nás shání do vrtulového letadla s překrásnými letuškami. Všichni už sedí, pospěšte na vysněný ostrov Lombok!

Autobusek a taxik do Mataramu, obrovské hemžení, tma, déšť, hotýlek za příjemnou cenu, skvělá baštěnice na ulici, všude tisíce skůtrů, parkovací asistenti s píšťalkou umožňují vycouvání auta do proudu.
Zmatek ale příjemno. Lidi se tu přes to vše usmívají.

Ráno vylezeme na střechu hotýlku a zatají se nám dech.
Úplně jiný svět! Austrálie, jen pár set kilometrů vzdálená, jako by byla na jiné planetě...


Starý přístav, s tisíci tradičními rybářskými loděmi na pláži, spousta lidí v chudobě ale v pohodě, spousta dětí.



(Prostřední snímek tady nahoře je ovšem z řeky pod jednou vsí uprostřed ostrova.)

Na Lomboku se kromě všeobecného lomozu co chvíli ozývá jekot muezínů. Koexistuje tu směs náboženství. Muslimové ale početně vedou a přibývá jich. Nevím proč, ale věechny amplióny na mešitách jsou přebuzené, takže výsledkem je většinou ohlušující nelidský řev namísto duchovního zpěvu zvoucího k motlitbě. Snad je to velikou konkurencí, mešit je tu opravdu spousta a staví se další a další.

Povšimněte si pozoruhodného rákosového šaluňku pro kopuli.
Když projíždíte vesnicema, uprostřed cesty nebo na křižovatce postávají kluci a vybírají "do klobouku" příspěvek na mešitu. A lidé v autech zastavují a přispívají.
Tahle stavba je v Mataramu, a je obrovská. Tuhle určitě nezaplatila sbírka do klobouku.


Se stavebními postupy jsme se seznámili i v hotelu. Namísto jednoho přespání jsme tu strávili několik dní. Jeho příjemný bazén obklopený květinami a stinná zákoutí s hinduistickými kapličkami nám umožnil relax po náročných dnech se spaním "jak se dá", psaní bublin i shánění informací, jak dál. (To poslední byl ovšem v Indonésii naprostý naivismus. Tady je vše snadné, jen ne sehnat jakékoliv, natož spolehlivé, informace.) Během provozu tu prováděli dostavbu, jejíž součástí byla i betonová lávka mezi budovami. Při plavání v bazénu jsme s obavami i obdivem sledovali stavbu subtilního šaluňku z pár desek a bambusových tyčí. To vše na úrovni třetího patra. Neúnavní pracovníci makají ve vedru i po tmě, vynášejí armatury i pytle s cementem a pískem nahoru jako mravenci.
Jednou v noci nás budí strašlivý rachot. Bednění nevydrželo a tekutý beton zalil balkóny, květiny i bazén. Naštěstí se nikomu nic nestalo.
Ráno namísto nervózity na tvářích zaměstnanců hotelu i malé stavební firmičky, již tato katastrofa možná zničí, sledujeme opět usměvy a klid. Bazén je již vypuštěn a mravenci vynášejí beton nahoru.
Jiní visí nahoře na zbytcích lešení a vyprošťují zohýbané roxory ze zpřříčených trosek. Žádné jištění ovšem. Vše probíhá v pohodě. Skoro se mi chce uvěřit i tvrzení recepčního, že provoz bazénu se obnovuje za dva dni.

Původně jsme chtěli na Lomboku pobýt jen pár dní a pokračovat po ostrovech dále na západ. Líbí se nám tu ale tak, že na Lomboku strávíme celých deset dní. Téměř polovinu z času vyměřeného putováním Tondy po moři do Singapuru.
Na tři dní si půjčujeme auto a podnikneme okružní jízdu.

Snímek vpravo nahoře je z pneuservisu. Oprava našeho defektu proběhla rychle a zručně, za použití minimální mechanizace. Obdiv.


Všude po polích i v ulicích jsou vystavěné "lehárny". Slouží k odpočinku, motlitbě, jsou společenským místem. Vyvýšená plošina, vždy čistá a suchá, střecha chrání před sluncem i deštěm.
Tady, uprostřed vesnice mastí parta chlapů domino. Napravo je veliká zděná v Mataramu.

Tohle je luxusní nádherná verze s obytným patrem.

Nosorožík.


Trh ve městečku na východním pobřeží poněkud ochromil dopravu. Nás ale nadchnul.



Na východním pobřeží Lomboku.

Na pláži se seznamujeme s manželským párem. Paní je učitelka a má zájem si procvičit angličtinu. Což není nic výjimečného, tak činí spousta lidí, včetně školáků. Velmi nám tak zpříjemňují cestování. Nečekal jsem že tady většina lidí bude ovládat angličtinu docela slušně. Mladí i staří, ve městě i na vsi. V tomto případě ale hovor vyúsťuje k pozvání do muslimské domácnosti na večeři. Starý pán je váženou osobností v obci, jeho bratr kandiduje v brzkých volbách do parlamentu.


Na jižním úpatí centrální sopky se vydáváme na malou procházku do rýžových polí. Poněkud nás navnadily romantické obrazy z jakési hotelové předsíně.

A tak zamíříme po ztezce mezi políčka.

Jakési dívky se ptáme zda smíme projít. Nechápe na co se jí vlastně ptáme. Tak naznačujeme prstama chůzi a ukazujeme na úzké hrázky. Stále nechápe a směje se. Jsme asi už zblblí z angloamerických zemí, kde na vás pro něco takového třeba vytáhnou i brokovnici. Ty hrázky jsou ale tak jemné! Dívka se stále směje a my vkročujeme do zákoutí na něž už nikdy nezapomeneme...

Rýžová políčka jsou všude v Indonésii. Jenže tahle jsou tak úhledná, tak se zelení na sluníčku a všude tak zurčí čistá voda. Strmé svahy z jílové půdy, na úzkých hrázkách rostou palmy a na březích potůčků bambusy a všelikeré orchideje.

Tady je výsev nových sazeniček, kus dál čerstvě sklizeno. Tim vším procházíme suchou nohou.

Představuji si jaká to kdysi pradávno musela být neprostupná bažinatá džungle. A teď se tady sklání pěkná děvčica a zastrkuje do bahna mladé stvoly rýže.

A kus dál celá skupinka vesničanů upravuje hrázku. Všichni se usmívají, jako by je nikdy nebolela záda a jako by pobyt v bahně byla jen pohodička.


Na hrázce, po níž přecházíme leží košík s prostým obědem v balíčcích z banánových listů. V nich samozřejmě rýže a taky kousky masa, snad slepice.

Uprostřed této zelené spleti je schována malá vesnička. Snad deset domků na kamenných podezdívkách enbo bambusových sloupkách, podlouhlá náves, trochu dýmu, satelitní anténa. Vše ztraceno pod banánovými listy, jen jedna stezička přes potok. Pár pohodových psů, několik dětí a babiček. Ostatní pracují na poli.



Tahle orba je již z jižního konce ostrova. Častěji se vyskytují bahenní traktůrky s ocelovými lopatkovými koly, ale buvoli jsou mnohem fotogeničtější.


Setkání v horském sedle.

Na jihozápadním výběžku ostrova.

Korálový písek. Tady nás nejvíce zaujalo "mnohozvíře", tedy shluk tisícovky malých rybiček chovající se jako jediný živočich. To nám chyběl vodotěsný foťák.





Našim dalším ostrovem bude Bali. Tady na nás vykoukla z ranní oblačnosti jeho sopka.


<<253   254   255>>

(zpět na vvv)