<<66   67   68>>
Tak, konec dovolené, začíná makačka, říkáme si Patrikem poté, co nám mizí La grace z dohledu.
Jak se dostat na jih, do Venezuely?
Loďostopem! No, moc se nedaří. Oslovujeme osmahlé mořské vlky, jsou k nám zpravidla milí, ale plují zrovna na sever, na Martinik. Bezvadná byla partička poláků, ti se z Trinidadu právě vrátili.
A elektronický loďostop (crewfinder, coachsurfing, jachtinfo, ...), škoda času promrhaného na internetu, pheh!

Což takhle s nějakou nákladní lodí..!?
Vždy když nějaká připluje, na malém ostrově nastane neskutečný mumraj..

Přímo z Venezuely a zpět tu pluje loď s palivem (tady se neříká petrol ale gaz), prý nás určitě vezmou jako dělníky. Hmm, tak tomu moc věřím, problémy s imigrační policií tu jsou všude. Přesto se po ní sháníme, večer nám slibovali že ráno dorazí kapitán, ráno je ale loď pryč...

Tak tedy znovu přezkoumáváme ferry (přívozy), které nám v celém karibiku zoufale chybí. Jsou tu, ale jen mezi některýma ostrovama, jednotlivé přískoky kolem 100Eu, nutno doplňovat letadly... Z Unionu, posledního Grenadinskeho ostrovu na jih žádné ferry není. Ukecáváme mistní boat-taxi na první Grenadský ostrůvek Carriacou, na rozumnou cenu. Marně, místňáci jsou si vědomi bariéry a hodlají se na tom namastit. Přitom je to opravdu jen pár mil, na ostrovu rozeznáváme jednotlivé stromy...

Ne že by nám tady bylo zle, ale už měsíc se potloukáme po ostrovech a ne a ne najít nějakou elegantní cestu na jih.

Marnost nad marnost, my tu snad zůstaneme, jako náš nový kamarád, francouz Jeremy.
Ten tu před časem ztratil platební kartu a zatím marně čeká na novou, aby se dostal dále. Problém je že banka požaduje směrovací číslo, ale tady mu nikdo žádné neumí sdělit. Sand jej někdo vysvobodí jachtou...
Zatím pomáhá v místním krámku, třeba s dětma. Velmi tu zapadl a dokonce i jeho angličtina se stejně příšerně huhlavá jako u jeho odredovaných černých přátel.

Na druhém obrázku Patrik s jedním z Jeremových kamarádů, ve chvíli kdy vynalezl fantastickou metodu "Jmelí". Metoda je fantasticky účinná na opilce a jiné neodbytné myfrienďáky. V zachyceném okamžiku se tento právě začíná psychicky hroutit z přívalu informací v bezvadné češtině o užitečnosti jmelí, o způsobech jeho barvení na vánoce, o přípravě lepu na ptáky a o možnostech nasadit jmelí do kokosových palem...
Metodu jsme od té doby již mnohokrát ocenili. Zvláštní je, že nic nefunguje tak jako JMELÍ! Zkusili jsme třeba borůvky. Nebylo to ono.

Kterýsi den ráno nastupujeme na lodní taxi za včera pracně usmlouvaných 200 východokaribských dolarů. Pro jistotu částku zopakujeme. Ukazuje se že v místní "angličtině" 2 a 3 zní úplně stejně. Vystupujeme, strávíme tu ještě jednu noc a zítra letíme letadlem! Bylo to šťastné rozhodnutí, neb to byl jeden z nejkrásnějších letů v mém životě.

Tam dole jsou pod korálovými stromy schovaní hodní žraloci a barevné rybky...

Letadlíčko v silném větru tancuje, odlétá s náma ještě na ostrov Canouan pro druhého pilota, takže si můžeme jeětě jednou prohlédnout marínu na Unionu shora...



<<66   67   68>>

(zpět na vvv)