Tahle etapa mi nedávala spát už roky před expedicí. Proč se na Sahaře nelítá?
Co bude, až paraglidisty zadrží pohraničníci poblíž Alžírské hrabnice?
Natož v oblasti Marokem anektované Západní Sahary.
A mnohé další otázky... Do toho ještě letošní "Arabské jaro"...
Pět chlapů postupně odpadlo, jediná Radana našla odvahu se ke mně přidat.
Cestování a lítání po Maroku a bylo ještě dobrodružnější, než jsme čekali.
Co bylo nejhezčí:
Určitě samotné lítání na okraji Sahary, jižně od Antiatlasu.
Hlavně poslední 150km let, to byla paráda, splněný sen, barvy, nádherná dohlednost, neskutečno.
A taky lítání severně od Zagorského "kráteru" tak nějak si představuju paragliding na Marsu ;)
A taky podivuhodný den v Debdou. Však si přečtěte a prohlídněte vyprávvění v bublinách na mapě...
Celou cestu (už od Alp) posloucháme Pohádky 1000+1 noci - snad to znáte,
skvělí Macjuchová a Somer po tři léta vyprávěli na českém rozhlase každou noc.
Tady, v reálném arabském a berberském prostředí tyto příběhy působí zcela živě.
Postavičky ožívají přd očima, některé sedí na oslu a rytmicky za jízdy komíhají nohama,
jiní si nesundali turban již tři roky z hlavy.
Holič Nemluva má své potomky va tržišti, v hotelu i na benzínové pumpě.
Radana nejvíce ocenila v pohádkách líčení onoho rybáře,
který si vyměňoval oděv s legendárním sultánem Ar Rašídem,
jenž se chtěl inkognito procházet mezi lidem. Jeho obhajoba tři roky nesundaného turbanu ji dostala.
Co nás trápilo nejvíce:
Ferdinand.
Radanu špína.
Mně trochu slabé podmky. Ale nestěžuju si, naopak,
čekal jsem jiné problémy s počasím, silné SV větry, které k mé radosti moc nekonaly.
Neustálé dotírání nabízečů čehokoliv, či jen prosté žebrání.
Od děcek na přistávačkách, které se jinak neliší od dětí na přistávačkách na celém světě,
po úředníka v nažehlené košili.
Na začátku přátelský zájem o setkání se téměř vždy končil zájmem o nějaký ten dirham.
Čestná vyjímky: Mohamed z Debdou - automechanik, kavárník z garáže u prázdné silnice ma Sahaře,
jeden kluk na přistávačče - kdesi.