Austrálie
s Petrou, Benym
a vozem Tondou
Austrálie
Zásadní etapa.Z hlediska lítání jsem si od ní sliboval co největší přiblížení se k ideálu, tj. putování co nejvíce vzduchem. To že v pusté Austrálii není reálné letět bez doprovodného auta, je jasné už z toho, že zde nemají pakticky žádné kopce. Ale i kdyby se mi nakrásně podařilo vyřešit problém, jak se dostat do vzduchu bez vlastního auta, třeba bájným svijákem, byl by to bez doprovodu čirý hazard.
Představte si hlavní cestu, kde potkáte jedno auto za dva dni.
Nechtělo se mi ani věřit, že v tak rozvinuté zemi skutečně NENÍ pokrytí mobilním signálem mimo města prakticky žádné. Krajina je srovnatelná s Jižní Afrikou, kde je signálu relativně spousta.
A přírodní podmínky skutečně kruté. Padesátistupňové peklo a hned povodeň. Austrálské vnitrozemí je tím velkolepé.
Hodí se tedy ku létání? Ano. Jenomže občas až moc!
Nejsem si vlastně odpovědí na tuto otázku jist. Možná, kdybych měl více odvahy, na naší trase by se skvělo několik mnohasetkilometrových přeletů.
Ale, možná bych to taky nepřežil.
Já tu ale lítal pro radost. A tu jsem měl velikou.
Naprosto super je že cestujeme s Petrou alias Amazonkou. Jí patří veliký dík nejen za perfektní vlekání! Amazonka srdnatě odolávala srtelnému vedru, suchu i mokru, a taky hmyzu bodavému, lízavému i leptavému.
Super bylo to, že se ke nám přidal Beny, parťák se kterým jsem se seznámil při vývoji svijáku. Alespoň na východní část cesty. Beny je výborný pilot s obrovskou chutí lítat a je ve stádiu kdy jde nahoru. Doufám že se mu jeho Australské stovky moc líbily! A taky, že mu nevadila dobrodružství s Tondou. Ono se starými auty je vždy potíž...
Jak jsem si to v tamním krutém počasí vlastně představoval?
Můj plán byl vědomě naivní a vyžadoval aspoň trochu toho štěstí a velkou přízeň bohů. Ostatně jako celá tato cesta.
Chtěl jsem opsat jakýsi oblouk od jihovýchodu země na severozápad a kličkovat pružně při postupu mezi suchými pouštěmi ve středu země a monzunovým mokrým a bouřkovým pásmem na severu.
Subtropické tlakové výše, snad monzunem zatlačené mnohem jižněji než jsem čekal podle pozice pouští, vytvářely velikou obloukovitou větrnou dráhu z jihovýchodu až na jihozápad. A tak jsem se nakonec radoval, že plán docela vycházel!
Dalo se postupovat daleko více pouštním centrem než jsem se původně odvažoval pomyslet. A jsou tam použitelné cesty!
Jen kdyby to nebylo až tak silné.. ;)
Co bylo nejhezčí:
- Den kdy jsme v noci nalovili ryby, ráno je upekli až na jednu, jež splnila přání, a s Benym jsme letěli krásné stovky nad řekou obklopenou pouští přičemž jsme se vyvezli až do 4000m a Amazonka se za náma probíjela sama ale s požitkem prachem a pískem
- Fantastické artézské studny v oblasti Eyre lake, ty přírodní i umělé - a koupání v nich!
- "Malý velký let" v centrální rudé aboriginské zemi, byť jen pár kilometrový let, ale v tak fantasticky gigantických rozměrech a barvách - úúúuuuu!
- a samozřejmě Australani! Petra Amazonka shrnula naši cestu na svém webu velmi výstižně jako sadu setkání s krásnými lidmi
Co bylo horší:
- Silné větry
- Silné dust-devily
- Mouchy a mravenci v polopouštích, mouchy ale jen přes den, noci pak byly nádherné
- opravdu příšerná drahota - náklady na Australskou etapu převýšily náklady na celý zbytek cesty
- Smutný stav aboriginských lidí.
Článek v Pilotu: Opravdu horké australské léto