Takhle etapa se vyvíjela úplně jinak, než jsem si představoval.
Pásem kde se míchá standardní období dešťů s dešti monzunovými, vlhko s vedrem,
zeměmi s hustým zalidněním, s rýžovými bahnitými poli a tropickými džunglemi,
jsem chtěl projet za pár týdnů. Ambice na lítání téměř nulové.
Snad někde v kopcích na severu Laosu či Vietnamu zkusíme provětrat naše padáky.
Hlavním úkolem, bylo na cestě vyřídit víza a povolení pro další Ásijské země
a pokračovat vstříc létu na severní polokouli.
Ale kdepak!
Počítám-li i Indonésii a Koreu, kde je léto také tropicky dusné,
strávili jsme v tropech PĚT MĚSÍCÚ.
Byly to nádherné zážitky s Tondou na rozbitých cestách,
na lodích na Mekongu a Filipínských ostrovech, v zapadlých vesničkách v horách..
Byly to ale také týdny hledání a obtížného plánování, boje s byrokraty a chamtivci,
kteří v naší vyjímečné situaci viděli šanci na veliký zisk.
Následující mapka naznačuje naši pozici. Ocitli jsme se ve veliké v pasti.
Proklikejte si, jak se nám postupně uzavíraly cesty domů.
(Podrobně se věe dočtete v "bublinách".)
Nakonec jsme řešení vybojovali.
S napětím teď myslíme na opětovné setkání s Tondou ve Vladivostoku.
Co bylo nejhezčí:
- pobyt u mého "Malajského bratra" Hruna
- Laoské tkladlecké vesnice
- Prostí lidé, jež si ví vždy rady a nežehrají na často těžký život
- Mekong
- Výstavný Singapur
- Jednoduché a moc dobré jídlo, v každé zemi trochu jinak - rýže a polévky se nám nikdy nepřejedly
Co bylo horší:
- čínská byrokracie a na ni napojené chamtivé cestovky
- to samé platí o Vietnamu a dalších zemích...
- Vlhko - představoval jsem si, že Indočína ja taková zapařená, vlhká a dusná oblast.
Tentokrát jsem se nemýlil :)
Ale co, zvládli jsme sucho a vedro v Austrálii, zvládli jsme vlhko a vedro tady!