Konečně jsme ve Španěllsku, konečně prorážíme upršenou studenou frontu v protisměru. Sotva si jen v noci smočíme kotníky v Atlantiku.

Ze zeleného přímořského pásma se rozhodujem vletět do suššího vnitrozemí právě zde. Trochu nejisté přípravy před prvním vlekáním rychle rozptyluje náš první zemědělec, jenž naznačuje, že ta louka, byť nedávno posečená, je krmivem a že neradno na ní podivné věci provádět! Udobřujeme jej přátelským vysvětlováním a předvedením našeho startu, nehledě na zrovna úplně zataženou oblohu. Já samozřejmě vyhnívám ale Víťa se mistrovsky zachycuje v instabilním vzduchu před vznikající slabonkou přeháňkou.

Takto to vidím já:

A takto Víťa:

Ještě líp to popisuje sám na svém přeletu na XContestu.