Nocleh u přehrady za Sorií - večer příjemný, ráno pekelná zima. Prohledáváme přes pana Googla okolí, a hurá a to. Milé překvapení, že nefouká tolik. Stejně ale musíme letět na trase poněkud zpět, alespoň se budeme tlačit co nejvíce na jih.
Zpočátku to moc nejde. Rozbité, ufoukané, nepříjemné. Navíc lesy jsou zde nechutně husté.

Pak se ale zdvíháme, dokonce první humilky se objevují. To bude ta rozpadající se studená fronta říkáme si. Víťa se mi nečekaně rychle zmenšuje ve výšce a pak se mi úplně ztrácí. Rychle následuji. Prorážím 2000m a stoupák sílí na příjemnou čtyřku. Pak hlásím laminární šestku ve třech tisících. Při nezvykle klidné a stálé osmičče ve čtyřech tisících si opakuji: "čím výše tím bezpečněji", hmm, nezní to moc věrohodně: Hory na severu nás vtahují a my vidíme, že pocit slabého větru byl mylný...

Aréna v Sorii

Tahle přistávačka nám snad bude stačit. Na vrtulníka...

Nakonec to oslavíme u řeky. Hlavně že se nikomu nic nestalo. Hlavně že se nám nic nestalo. Hlavně že se mi nic nestalo.

U řeky bylo velmi příjemně.
Tracklogy na XContestu:
Víťa
Vlasta()