Ráno začínáme údržbou, přihlašování přeletů, marným hledáním čirého jezírka. Začíná na nás doléhat nedostatek času: POŘÁD LÍTÁME, nestíháme se ani umýt, jsme rádi že stiháme cestou nakoupit láhev červeného na večer. To chladíme mokrou ponožkou (čistou!, upletenou od maminky) k níž jsem ztratil kámošku. Usínáme tak rychle, že jej nikdy ani nestačíme dopít.

A jde se na to, hledání vlekací cesty, trápí nás ostnaté ploty, dnes nakonec vyhrává dlouhá asfaltka.

Konečně PO VĚTRU, HURÁ. Ale dnes to tak docela dvoustovkové počasí není, i když tak vypadá. Masívní klesáky, nikdo neví odkud kam to chodí, který mrak je živý a který ne. Na thermal assistanta dnes zapomenout!
Já se navíc podělávám z hor pře s které je nutno letět. Původní plán, obletět je jihem se odvolává, neb tam nejsou kumuly. A prakticky ověřuji, že to tam moc nechodilo.

Víťa skvěle drží výšku a tak celé hory přelítá a sedá na krásném 110km.

Tracklogy na XContestu:
Víťa
Vlasta(19)

Na spodním levém snímku vyfotil naše zítřejší útočiště na stolové hoře s pastvinama.
Na pravém je již vidět lentikulár následujícího dne, teď právě sedím za tou maskáčovou celtou pa píšu tyto řádky.

Tak a teď si snad dáme skleničku, ne?