Ráno poděkujeme a valíme na tu náhorní plošinu. Dnes už snad skutečně lítat.

Ferdinand krásně jede, po pročištění svíček úplně báječně, skoro ani neklepe. Začínáme věřit, že nám vydrží a náhradní plány, jak cestujeme vlaky a busy s červenou bednou a padáky na zádech snad nebudou muset dojít naplnění.

A v tom PRÁÁÁÁÁSK!!!

Další hadice. Tak to je potřetí!

Náš kamarád mechanik na telefon přijíždí za náma i se zásobou hadic. Tlaky v chladiči i přes vyřazený termostat jsou příliš vysoké. Něco v chladící soustavě je špatně a nevíme co. Membrána termostatu teď letí pryč celá. Proděravujeme víčko nádržky na chladící vodu. Takže jen na atmosférický tlak. Nedá se nic dělat, od teď jízda jen do 90stupňů. Ručička teploměru je už dávno tou nejdůležitější. Nyní se stává naším despotou. Cca 1000m stoupání nad Debdou bude snad ta nejdrsnější zkouška. Další tisíce kilometrů bychom chtěli jet kolem Sahary, s minimálními převýšeními... Snad... Během výstupu zastavujeme desetkrát. Odpočíváme, chladíme, doléváme vodu. Učíme se jezdit s úplně jiným Ferdinandem. Podle hesla: "Maximum slunce, minimum ropy." Každé nerozvážné sešlápnutí plynu je trestáno varem, a minutami na trestné lavici. Ale pořád lepší než sednout na vlak do Nadoru a zpátky do Evropy.

Náhorní plošina je totální. Z výšky 1300m/m se během 150km postupně mírně svažuje. Zpočátku vypadá jako někde v suché části Brazilie,

Později jako v Mongolsku,
...pak jako prašná step v Kazachtánu (Vzpomínám na Charlese jak jej deprimoval pohled na bezútěšnou krajinu),
..a nakonec, no to se nedá vypovědět. Nic!!

Začínáme!

Je to veeelmi slabé a tak jsem rád, že se slabounkým větříkem v zádech odlétám aspoň malý přelet.
...A z toho NIC se opět vynořují lidé. Pastevci a kozo-ovce mne obklopují na přistání.

V dálce jsem viděl jeden přerostlý kumul, snad přeháňka nebo malá bouřka. Ale že srážek bude cestou tolik, nechápu... Ferdinand bravurdně projíždí brody i bahnem.

150km úsek bez vesnic a opraven máme za sebou. Dobře Ferdinande. Snad to půjde.

Tracklogy na XContestu:
Vlasta(24)