V městečku Alougoum na úpatí Antiatlasu bylo zvykem že místní učitel ubytoval francouze kteří sem jezdívali za krásami Sahary. Taky jsme tam s Marcelem Konečným před třemi lety přespali. Bylo to ryzí a krásné. Ve veliké tmavé místnosti kde jsme spali, se tkaly koberce a dojily kozy.
Teď tu vyrostl hotel s bazénem. Spíme v pokoji č.1. jsme v něm údajně první hosté. Neteče voda, prostírání není, žádné dveře nedoléhají. na zdi si buduje hnízdo vosa hrnčířka. Bazén je fantastický - před lítáním v tom bezoblačném pekle co se chystá.

Radana se postupně metamorfuje, začíná být dokonalá.

Přede mnou je těžký úkol. Překonat v protivětru, byť slabém, přikrovové pásmo. Musím nabrat závětrnou termiku. Daří se. A přeletět. Nedaří se.

Abraka dabra, mezipřistání a nový vlek na jih od hor.
Zpočátku se vyhýbám občasným velikým čertům. Pak zjišťuji že to jsou JEDINÉ stoupáky a vyhledávám je. Rychle ale ubývají a přistání je neodvratné.

Než spravíme špatně namotanou tažnou šňůru a porvané tenké šňůry na mém XC2 (každodenní realita), je tma. My zůstáváme v tiché poušti zalité měsícem se skleničkou španělského vína. (Chlazení namočeným hjzlpapírem je účinnější než ponožkou!).

Další den se pokoušíme o start z těhož místa, ale víc jak na 300m se nedostanu. Znovu a znovu. Peklo sílí, žár, kouřmo, zaprášený vzduch.


Tracklogy na XContestu:
Vlasta(33)
Vlasta(34)