Hotel ve městečku Tata má sice smrdutou koupelnu kde neteče voda, pod okny se rvou kočky a řvou u toho celou noc, ale zato má parádní velikou chodbu, kde se bezvadně spravují utržené šňůry. Zpívám si "Pojedu na chatu za tatu" od Buty a těším se na pěkný lítací den.

Můžete si všimnout že už trochu splývám s místním prostředím. Jižanský oděv "fakia" mi včera parádně usnadnil večer ve městě. V noci přeci jen trochu zanikal můj východoevropský ksicht a tak se při nákupu večeře snažím moc nemluvit, dám jen minci a prodavač namísto obvyklého vyžadování dalších peněz ještě vrací překvapivě vysokou částku zpět! To se opakuje nejen u vařenýc vajec, ale i u výborných smažených ryb i v obchodě s vodou.

Vzduch postupně ožívá, vypadá to na bezoblačnou, vyrážíme.
Jenže vítr sílí a sílí. Je to poprvé co nastává větrná situace, jíž jsem se obával. Čerstvý SV vítr je termicky postupně zesilovám v poryvech na stupeň BRUTAL. A tak celý den ležíme na dece ve stínu u potoka. Jen bych dodal, že v potoce není ani kapka vody, samý pisek a kameny. Vzduch má blízko ke ctyřiceti. Náš jediný strom okusují velbloudi. Pospáváme, čteme si, posloucháme pohádky tisíce a jedné noci.

Večer se překvapivě snadno ubytováváme v malinkém pouštním městečku Akka, kde je spousta vojáků a kde udělám tu chybu, že zapomínám vypnout přídavný vypínač ventilátoru Ferdinandova chladiče. Ráno je baterka na nule. Ráno stačí vytáhnout startovací kabely (ještě že je máme!) a hned je tu spousta lidí kteří chtějí pomoci. Vůbec jim nevadí že nemají auto ke kterému by se daly zapojit. První kolemjedoucí offroad a za minutku jedeme.

Dnes se obáváme opakování včerejšího ufoukaného počasí. Neváhám však jakmile vidím že to není zas tak zlé. Je to šance, vítr přesně ve směru, bezoblačná mi zas tak nevadí.
Klasické potíže na startu, kamení na krajnici i ostré kamínky v asfaltu a poryvy ohrožují moje bezoplety. Pak zas projíždějící auto, nevadí, tentokrát jsem nachystán ke startu vedle silnice...
Aááá sakra! Černá poznávací značka. Vojáci!
Upocený sundávám přilbu a očekávám zlý osud. Jsme již na jihu, kousek je nejen Alžír ale i "Zeď hanby" (Kdo se chce více poučit, tak třeba tady anebo tady ).
Namísto vyslýchání však na mne po krátkém dotaze s úsměvem volají "Bon courage!" a odjíždějí. S úlevou startuji k vysněnému letu podél dlouhého předhůří lemujícího Antiatlas.

Vzduch je průzračný, viditelnost "nekonečná".

Občas se vyskytují ohromní čerti. Během letu je pozoruji, tvoří se na stále stejných místech...

Cestou pozoruji rozličné útvary. tenhle si nazývám "esíčka" . A támhle, promiňte mi to, "kundičky".

Už dávno jsem si na googl-mapách vyhlédl "šourek", dva veliké pusté kotle v horách, a teď jej vidím na vlastní oči ze třech tisíc, paráda!

Na snímcích jsou ty kotle jen v dálce. Do těch kotlů vedou rokliny se skrytými vesnicemi. Tam jsme s Marcelem Konečným kdysi bloutili a zírali..

Jednotlivé říčky se za hřebenem vsakují do Sahary, V těchto ústích je vždy vestnice nebo městěčko, datlové palmy.

Přilétám k cílovému městu Assa. Z něj již bohužel nevede asfaltka v mém směru. Meteo-podmínky i tvar terénu by umožnil ještě daleký let. A tak se odhodlávám k podvečernímu přeskoku hor a obracím to na sever.

Vím, že tady je sedlo s několikasetmetrovým převýšením, veliká ale poslední překážka pro Ferdinanda. Radana se v něm snad již uvařila. Téměř mi dochází baterka v GPS. Sedlo se tedy ani nesnažím přeletět. Metr nad zemí vyplivne GPS úplně, LK8000 již neuloží validní IGC. Nevadí, tohle byl let snů!
Ještě setkání se sympaťákem velbloudářem. Povídáme si obrázkově - kamenem v písku.

Během Ferdinandova chlazení v serpentýnách vychází saharský úplněk na který jen tak nezapomeneme.

Veliký dík Radaně, že našla odvahu se mnou vyrazit a že vydržela tvrdé podmínky, vedro, špínu i Ferdinandovy lapálie!

Tracklog na XContestu: Vlasta(36)