Brzy ráno, dospávám po službě u kormidla, mne budí povyk na palubě. "Klucxííí, klucíííí!" volá Patrik na delfíny (prý bělobřiché) dovádějící před přídí. Michal popadne sedák a spouští se za nima. Jednoho chytil za hřbetní ploutev, ten se lekl!

Konečně první úlovek. Zlatá doráda.

A kolem poletují létající ryby! To jsem si v dětství přál, je vidět! Poletují a umně plachtí mezi vlnami. Připadá mi, že podobně jako naše káňata, která se plachtěním nejen živí ale většinu dne i dobře baví, že i tyto rybky svůj záchranný manévr používají hodně pro čistou zábavu. Jsou vidět i v noci. Stačí sledovat příď, která je vyruší a oni jako stříbrné jiskry odlétají do dálky. Podél lodi jsou zase modrozelené jiskřičky světélkujícího planktonu. Jednou v noci nám nešťastná ryba přilétla přímo na palubu. Překonala tak za pomocí vln dva a půl metrů vysoký bort.

Už začínáme vyhlížet Kapverdské ostrovy. Všichni si můžeme oči vykoukat ale nic. Ani Lukáš na košovém ráhně zemi nevidí, ale nahlásí velrybu na pravoboku. Nejdříve se radujeme, než zjistíme že snad podřimující velryba nám kříží cestu. Kapitán Bobeš křikne na kormidelníka, houká.

Vše dobře dopadlo. Navíc naše loď je veliká, ohrožen byl spíše keporkak (,nebo co nto bylo).

Prožíváme krásné dni.