Jak plujeme, naše vnímání času se vytrácí.
"Čas neexistuje" hlásá již dávno palubní ezostréc Patrik.
Služba u kormidla, měření hvězd, spánek, ranní měření, jídlo (stále skvělé, Ivoš je kuchařský bůh), odpočinek, služba. Zpočátku umím odhadnout čas na minuty i po probuzení. Teď je mi úplně jedno zda mne někdo osloví v UTC, lodním, nebo českém čase. Uvedený údaj je mi lhostejný. Když služba, tak se přiobléknu, nasadím sedák a čelovku, když nás Ivoš svolává valaššským preludiem na koncovce k jídlu, těším se, když měřím pozici, opíšu číslo z hodinek.

Vlny na oceánu jsou nezvykle krátké, loď se nepříjemně kymácí. A tak na ráhnech řádně pičujeme.
Máme experimentálně ověřen jediný způsob jak zklidnit vlny a tak i houpání lodi: Fotografování vln.

Naopak způsobů jak vlny vyvolávat a kymnácení zesílit je několik. Jde zejména o gasketování plachet, nedbalé kormidlování a hlavně provádění astronavigačních měření. To poslední navíc spolehlivě přivolává oblačnost.
Na snímcích je navigační důstojník a druhý bocman Petr, jinak absolvent matfyzu a odborník na planetky v Ondřejově.


A tak si plujeme dál a dál, dny, týdny, nevnímajíc čas. Vždyť neexistuje...
Jen "krajina" kolem se stále mění....


A dál už nepíšu, neb musím křepčit s ostatníma a dusat po palubě, Ivoš s Lukášem to pořádně rozpálili...