Maturin.
Toto město jsme si vylosovali na mapě ke koupi auta pro procestování celé Jižní a kdoví, snad i všech tří Amerik. Auta které by zvládlo bahno tropických pralesů i Bolivijské horské cesty. Auta na než v Peru přišroubujeme Mišpulína pro paraglidingové vlekání.
Maturin je dostatečně velké, ale ne zase moc - kvůli kriminalitě. Je dostatečně daleko od moře, aby auta nebyla příliš prorezlá, ale ne zase moc, abychom nemuseli zbytečně cestovat busy. Konzultovali jsme tuto volbu ještě na palubě La Grace, kde jsme měli za spolukadeta právě Venezuelana. Dodnes nechápu, že se našemu záměru nevysmál. Nevím, snad jej auta nezajímala. Nás jo a hltáme očima ty krásné bouráky, nejlepší jsou taxíky:

Usidlujeme se zde. Předpokládáme, že celá operace zabere několik dní.

Abychom koupi bezpečně zvládli, hlavně papírování kolem, sehnal jsem za pomocí couchsurfingového webu místního pomocníka schopného domluvit se anglicky. Měli jsme štěstí, stal se jím velice ochotný Luis, a jeho tatík, příležitostný taxikář.

Obrazili jsme několik autobazarů, ale všechny byly zavřené, neboť svátky jsou zde ještě týden po Silvestru. Na autech nejsou napsány ceny a tak jsme stále napjatí, neboť v nás vzrůstá podezření, že cena bude problém. S tatíkem - taxikářem se to snažíme probrat a ptáme se na odhad ceny starých offroadů které potkáváme na silnici. Nejde nám to nějak do hlavy. Jde určitě o nedorozumění. Přeci nemůžou za staré auto které v Evropě stojí cca 20 000 Kč chtít 350 000 ?!? A v oficiálním kurzu 700 000 !!! Nakoupíme haldu novin a pročítáme inzeráty, obvoláváme je našími novými telefony (roaming českého Vodafonu - 0 bodů). Naše podezření se mění ve zděšení. Snad výsledek izolacionistické politiky, daní, nadsazeného kurzu.. Jedna z teorií praví že v zemi kde za několik kaček naplníš plnou nádrž palivem musí být drahá auta. No dobře, ale tak strašně moc? Zděšení přechází v hluboké zklamání.
Jsme tu nejbědnější chudáci. Přitom všichni kolem v nás vidí gringy, evropany, tudíž nechutné boháče. Blbé...