Cesta zpátky po řece Paragua.
Domluva s indiány na odvezení zpět byla dobrá. Máme před sebou celodenní nádhernou plavbu dolů.




Indiánské vesnice, místní Bivoj nese divoké prase, další leží na zemi.



Zlatá naleziště, zakalená voda, celé indiánské rodiny, hygiena prováděná ze člunů nebo ve vodě...


Uraima je teď jiná. Je tu jen hrstka lidí oproti včerejšku.

Vyklizené obchůdky. Spousta vojáků.
Procházíme od jedné hlídky ke druhé, všude výslechy a prohlídky.

Při jednom z výslechů chtějí vidět naše fotky. Hrun raději vytahuje Ipada s fotkama ze včerejška, čímž alespoň odpoutává pozornost. Když se mu na obrazovce objeví pornohvězda, vojáci se rozesmějí. Vyšetřovatel však nepolevuje v úsilí a prohledává paměť Ipada. V tom objeví fotografii s jámou a kopáči na níž vévodí Hrun. Všichni ztuhnou. Já vyvaluji oči co to je?! Pak uvidím hrubý zimní svetr. Hrun je přírodní stavitel a na fotografii kope jíl kdesi v Jeseníkách. Pak to dojde i vojákovi a se smíchem nás propouští: "Velcom to Venezuela!" Zdržení je veliké. Konec plavby probíhá v naprosté tmě, a to nezmenšenou rychlostí. Mladá žena která našla útočiště mezi náma se rozplakala při obrovských skocích člunu na vlnách. Jsme všichni totálně mokří a omlácení. Rozesmál jsem ji českou písničkou "...houpy hou, houpy hou, na vlnách se loďka houpá..."

Konec cesty byl velmi chaotický. Vojenské hlídky, prohlídky zavazadel... Vojákovi se mi podaří vytrhnout z ruky 500 dolarový svitek. Uff! Prošli jsme bez ztráty.
Zbývá již jen nocleh v "Grand hotelu" u kohouta mezi slepičinci :) Usínáme tvrdě...

Sbohem "naše horo"!