První den na Amazonce!
Jsem vděčen Hrunovi - Patrikovi že se na první jízdu ujímá rukojeti motoru on. Přeci jen má zkušenosti s motorovým člunem.

A hned to začíná. Spousta lodí, vlny, mumraj.

Jízda na vlně z trojposchoďového parníku je chvíli zábavná, ale nejde to z ní ven! Loď se hodně kymácí a ne a ne ji to pustit. Nakonec musíme vyrazit smyčkou vpřed, vrátit se a vlnu prorazit v protisměru. Uf!

Moje nokia je hlavním navigačním prostředkem. Shánění papírových map jsme marně strávíli v Manausu víc jak jeden den. Ty nikdo nepotřebuje, tady to přece každý zná!


Blíží se soutok Rio Negro s Amazonkou. Tedy s prvním z několika jejích ramen. Jsme zvědaví na míšení různobarevných vod.
Týýbrďo! V rezavé vodě se houpe celý ostrov trávy, dále je spousta větví, a támhle celý strom! A tam jeětě větší, obrovské kořeny ční jako kapitánský můstek.
V tom máme plout?
Ano! V tom.
Nedivte se že nemáme čas tu spoušť fotit. No to to pěkně začíná. Nahoře byl nějaký větší příval a utrhnul kus břehu a zrovna to vychází na nás.
Do toho začíná pršet.

Teprve časem zjišťujeme že tohle je úplně běžný stav. Slyšeli jsme samozřejmě že v Amazonce plavou stromy. Ale tolik!?

Vlny! Nečekal jsem že na nás Amazonka vytasí hned první den všechny zbraně. Hrun srdnatě zdolává nečekaně veliké vlny, skáčeme z jedné na drohou. Tříšť je hnána protivětrem přímo na nás. V tomhle naše skvělá kapota nepomůže. Jsme zmáčení do poslední nitě.
Dohadujeme se zda jsou vlny od proudu nebo od větru. Patrik soudí že od proudu, a proto valí k pravému břehu, stojaté vlnění tam musí být menší. Jenomže tyhle vlny vypadají jako od protiproudu a poblíž břehu jsou ještě větší!! Ty největší, asi tak metrové, nám při skocích zalívají příď! Tohle se blíží maximu co dáme.
Hmmm.., je to opravdu protiproud a my nechápeme PROČ TADY? Konečně to vychází najevo. Jedno rameno, tak malé že ani není v mapách, přitékající napravo do Amazkonky je nyní napájeno do protisměru přívalem velké vody...
Uff, máme to za sebou. Z vody se na nás smějí delfíni (ty ovšem nelze vyfotit), funí a dovádějí při lovu v ústí onoho přítoku okrové vody.

Co naplat že jsme opatřili suchý sud, když věci, hlavně padák, nejsou suché pro uložení. Musím využít aspoň chvilky slunce na alespoň řástečné prosušení. Tady je trochu tráva. Snad to půjde. Aůůůů, ohnivě páli droboučcí mravenci. Tady nééé. Stejně se nad hlavama prohání dvě vrstvy mraků...

Večer se vyjasňuje. Nalézáme si krásnou písčitou plážičku. Aááách. Úleva. Chvíle rybolovu. Já suším promočené věci a pokouším se aspoň trochu odvlhčit padák. Místní indiáni nemají nic proti stanům a ještě nám večer pomohou vytáhnout člun na břeh. Ohník, vůbec žádní komáři. Paráda!

Ráno jsme nadšeni ze svozu dětí školními autobusy, tedy loděmi.