Výlety na vedlejší ramena nás baví.
Na jednom jsme objevili oprýskaný dřevěný kostelík a opuštěnou školu.

Jak příjemné místo pro chvíli odpočinku! Konečně nás nežerou mravenci. Konečně můžu vystavit sluneční baterii. V suchu a stínu si Patrik může ošetřit drobné rány na nohou. Hlavně jedna se nechche hojit a nehezky se podebrala, snad zabere framykoin.


Chceme proniknout na veliké laguny na jihu a tím si i zkrátit cestu do Santareimu. Z veletoku pronikáme směšně úzkým potůčkem. Je to napínavé, návrat tudy by byl obtížný, ne-li nemožný. Potok prudce meandruje a je plný naplavenin. Vypadá to že tato říčka je splavná první dny po zvýšení hladiny, prorážíme ji s dalšími loďkami místňáků.


Z lesa se dostáváme do travin, a pak se voda rozleje a začíná hledání: KUDY???

Z mapy vyčteme název jedniné obce na zatopené ploše 100x100km před náma a timto zaříkadlem odemykáme ústa domorodců jež občas pokáváme na člunech. Dychtíme po jejich máchnutí rukou. TUDY! Hodně nám pomáhá kompas.


Je to opravdový vodní svět.



V němž zcela samozřejmě žijí lidé..

I tato zvířátka. (Povšimněte si jednoho pod odlétajícím ptákem.)


Na noc si nacházíme pěkný otrůvek. Jen se pořád nemůžeme dohodnout, zda to co jsme na něm vyrušili se správně jmenuje aligátor nebo krokodýl.