Celý den plujeme po klidných hladinách. Mimo vsi není kde zastavit a odpočinout. Byl by to vlastně nejnudnější den, nebýt výjezdu do velkého zálivu na jihu. Severovýchodní vítr fouká jen slabý a tak se vpodvečer rozhodujeme přeplout jej na jih, do městečka Bagre.
Hrun zaměřuje kompas a jedem. Vlny postupně rostou, ale jde to. Jen u břehu nevíme kam přistát. Zpěněná voda se tříští o nábřeží. Tady ne. Hmm, tak kde? Nakonec nacházíme hlinitý břeh pod palmama, Hrun vyskočí na břeh a rychle vytahujeme Papuč z vody.
Jenže je těžká a my nestíháe. První vlna již zaplavuje záď, loď těžkne.
Zaplavuje se i motor!
Naštěstí pomohou i lidé z blízkého domu. S jejich pomocí příval vody zvládáme.
Všude kolem jsou naše věci které jsme v rychlosti vyhazovali na břeh, petky se záložním benzínem lovíme ze změti klád na břehu. Vše je OK, motor je na takové krátkodobé zaplavení stavěný, Hrun jej do půl hodiny rozchodí.
Přístav je za rohem, to jsme z map nevyčetli. Všemu se s místňákama zasmějem.

Víme již od jiných lidí, že za úžinu v Belémském zálivu bychom neměli plout, křížící se vlny zde již utopily mnoho malých lodí. A tak se hned zmiňuji že chceme loď prodat. Počkat, mám známého, který by ji mohl chtít, povídá jeden z příchozích. Za půl hodiny je prodej Papuče dohodnut s novým majitelem. Bylo to to ŠŤASTNÉ ZTROSKOTÁNÍ! :))

Přespíme, mile pozváni, na verandě domu přímo u místa konce naší plavby.
Ochytmávám zde různé lahodné ovoce, které jsme v životě neviděli a jejichž jména zapomínáme během pár minut. Ráno sbíráme tyto divoké okurky.

Neškodný pavouček na pádle, zvětšený jen objektivem.

Dopolední odliv:


Nový majitel Papuče je řidič školního loďobusu, tak si loď odtáhne do přistavu i s náma. Společně obchod oslavíme obědem u borce, se kterým jsme vše domluvli. I když nemáme žádný společný jazyk, domluva s ním je výborná.


Z Bagre nám večer vyplouvá loď do Belému. Zbývá příjemné odpoledne v tomto malém městečku.




Na lodi do Belému nás překvapuje, že zde nikdo není zavěšen v hamace, jak jsme to vídávali u všech lodí. Vždyť cesta má trvat celou noc. Později se to vyjasní. Stojíme s Hrunem na přídi a pozorujeme majáky a měsíc schovávající se za mraky. V tom vyděšeně sledujeme, jak naše loď najíždí do kolem jedoucí veliké osobní lodi. Otáčíme se rychle po kormidelníkovi, který klidně loď sleduje a pokračuje v nájezdu. Za jízdy k velké lodi přirážíme a všichni na ni přestupujeme. Velká loď na manévr jen trochu zpomaluje. Paráda.
Tady je hamak tak husto, že to snad ani není možné. A ještě cestou přibudou další.

Hrun stanuje na přídi, já sedím mezi těmi barevnými netopýry a píšu toto.. Ahoj!