Ranní příjezd do La Paz byl fantastický. Zima jak hrom, mlha v jejichž cárech se na checkpointu ztráceli a objevovali policajti v ušankách. Dyť to je jak na sibiři!
Vůbec jsem se neorientoval, autobus přijíždí do města shora, z náhorní plošiny Altiplano. Samotný La Paz je obrovská díra tedy údolí zakusující se do Altiplana. Jeho předměstí Alto (Vysoké) je obrovské a rozkládá se nahoře, v 4200m. Tamtéž je i La Pazské letiště.
A již jsme "dole", autobusové nádraží a nad ním čtvrtě šplhající na Altiplano.

Uvítání s Leonem. Jó, to je dobrý týpek.

Povšimněte si 6000vky v pozadí za věží. Naopak lentikuláry neberte v potaz, nikdy jsem zde už žádné další neviděl

Točí se mi hlava, dělá se mi špatně.
Dávám si proto aklimatizační tůru do 4000m.
Začíná se v 3500m. Z malého horského plató se vyráží do rokliny jihovýchodním směrem. Pozor, roklina je plná zboží a trhovců.

Rokle je čím dál prudší a uzší. Nedbáme na nepohodlí a stoupáme až do 3700m. Tady si můžeme trochu oddychnout a posvačit. Při troše štěstí zde můžete narazit na domorodce nabízející prostředky proti výškové nemoci. Také si zde lze opatřit obuv vhodnou do tohoto extrémního prostředí.

A dalšími strmými roklemi nahoru až do 3800m.

Zde se již dostavují příznaky vysokohorského opojení. Já zde potkal celou partičku vracející se zřejmě z některého vrcholu. Byly na nich patrny známky pokročilé euforie.




A pak znovu prudce nahoru. A ještě. Začínají se nám otevírat výhledy do vysokohorského údolí.


Jsme ve 4000m. Já si zde dal vepřo-něco a kalíšek píva a pozoruji fotbalový zápas místních kluků.

Dál už nestoupám. Dnes je to na mě moc...