Výprava XC.
Takže co už vím:
- Chci to zkusit! K tomu potřebuji partičku, letět sám v nejsušší poušti, to ne.
- Loni tady uletěl maďarský pilot 300km! Rozhodně to není jen svahovačka, a není to snadné. Takový obrovský výkon ale nejde letět pomalu, lze jej uletět za velmi příznivých podmínek, třeba v prosinci, kdy jsou větší dostupy (nad 1000m) takže se člověk tolik nezdržuje točením a vyhrábáváním se z rotorů. My teď máme šanci tak na 100km, max. o něco více.
Mimo to Dan vypráví, že nějaký jeho kamarád letěl se svou holkou čundr z úrovně Santiaga až sem (typuju tak 1500km vzdušnou)!!! No to jen tak na okraj, o tom si bez partnera můžu jenom nechat zdát.
Dále,
- letět se dá jen o víkendu. Musíme dopředu nachystat seznam a fotokopie pasů pro letiště.
- Sledovat předpověď počasí je zbytečné, letové podmínky jsou pod jejich rozlišovací schopností. Tady se lítá podle toho jak je po 9h ráno. Nezbývá tedy než systém loterie.
- Jakmile jsou na vlnách v moři bílé čepice, musíme na zem!
- Jediní schopní piloti jsou tu Tom a Dan, snad se přidají i Danovi společníci.
- Auta která půjčuje Filip nesmí z bezcelní zóny. Takže půjčím ve městě nějaké obyčejné silniční auto, měl jsem vykoumanou místní půjčovnu "jen" za cca 50US$. Tomova žena se uvolila nám dělat řidičku.
- Já mám PMRka z Venezuely (opatřili jsme je s Patrikem pro naše pralesní dobrodružství), spárovali jsme je s Tomovými a s mým transceiverem, půjčíme Danovi.
...Na stole ve společné prostoře se tedy objevil tento cár papíru:

- Z XContestu si pečlivě vytahuji všechny startovačky, vedeme debatu kterou. Nesmíme ztratit čas blouděním.
Když Filip viděl, že se opravdu rozhýbáváme k akci, navrhnul nám, že nám dohodí auto 4x4 za kompromisní cenu i se zkušeným lítačem Nelsonem jako řidičem, které smí na cca 90km vdálený start San Marco. Bylo jasno: Výprava se koná! Vyrážíme v sobotu v sedm, abychom byli na startu včas a mohli v klidu pozorovat vývoj.

V sobotu ráno, s obrovským zpožděním, jak jinak, opravdu přijíždí Nelson, drobný sympaťák čertovského vzezření. Pro jistotu se jej ptám zda má GPS a vysílačku. Nee, na co? To není potřeba, poletíte mezi hranou a silnicí. Rádio mu strčím a chvíli se narychlo sháním po GPS a pak to vzdám. Vyrážíme.

Stavujeme se na letišti, vlídné přijetí. Pak jedeme vnitrozemím, na start se od pobřeží nedá dostat. Vyschlé jezero obsahuje jakousi dusíkatou sůl, používanou prý jako hnojivo.

Občas ze soli vyroste takovýhle hřib: Občas je cesta opravdu off-road..

Bavíme se. Poušť je nádherná. Něco takového jsem neviděl. Je tady totální nula rostlin. Opravdu totální. Na Sahaře vždy najdete nějakou drobnou rostlinku nebo lišejník. Tady ne.

Po dvou hodinách jízdy pouští začínáme mít pochybnosti o tom, zda Nelson opravdu zná cestu.
Po další hodině, kdy si Nelson nepřirozeně pohvizduje, je jasné, že vůbec neví kde je.
Občas je terén opravdu drsný, zde Nelson vybíhá prozkoumat zda auto dá sešup větší jak 50%.

Nevadí, odstartovat půjde odkudkoliv, pokud se dostaneme na hranu. Povzbuzuji Nelsona, že nový start pojmenujeme po něm: "Nelson"!

Sláva, podařilo se, nový start je skvělý. Jsme tu sice mnohem později, ale ještě včas. A je to o cca 15km dál, což se nám líbí. Převýšení aspoň 800m, fajné!

Na hraně nad mořem se občas srazí pár kapek vody z mraku, je tu několik zkomírajících kaktusů a trocha lišejníku. Nacházíme v zemi dírky od myší. Zjevně se jedná o kamenožravý druh.

Obořuji se na Dana, když se ukáže, že nemá vodu. Ale, to jsem jen nepochopil, že mu ji v autě vypil Nelson. Nevadí, podělíme se, já mám hodně.
Teď je jasné že nejohroženější člen výpravy je náš "rescue" Nelson. Bez GPS a bez vody, pokud se ztratí nebo bude mít poruchu na autě...
No nic, jdeme na to!

Prvních 15km nám jde velmi snadno, slabá termika mi jde nejlépe a tak skupinku vedu.

Pak se ale začínáme zadrhávat. Ve slaboulinkých a turbuletních podmínkách to jde výborně Danovi, jenž se umí lepit na skály. Má na to freestylový padák od Gradientu a hlavně skvělé ruky.
Já jsem vlastně nevěděl co to freestyle v PG je. Možná to nevím ani teď, ale pro mě to nyní je to, co prováděl Dan. Když byl moc popředu, sednul si do písku a počkal na nás. Pak zase skočil do vzduchu, jako by to na XC bylo to nejsamozřejmějěí na světě. Když vyhnil až na dno, nahodil padák jako kita, vyskákal výš a letěl dál. Kouzelné! Zatímco já se držel zubama nehtama ve vzduchu, hleděl si nechávat odstup od skal úměrný množství kopanců a klapanců. A těch bylo rozhodně větší než malé množství.

Písková stráň na následujících snímcích slibuje dobrý svahový vítr. Hovno.
Hnili jsme tam jako hrušně a strávili tam hodinu, než jsme se z té pasti dostali.

Pak to bylo stále těžší, už ani moc nefotím, spíše se jen potím.
Nejvíce ze všeho mi let připomíná plavbu na řece plné vracáků.

Drsný klesák přes vysoké napětí nás potrápil všechny.
Stupák plazící se šikmo po stráni tak, že jsem jej přestal točit abych nenarazil do země, ale jen jej cikcakoval, couvaje.

Cesta k solným dolům.


Parádní kousek se mi povedl pozdě odpoledne při přeletu cca 2km údolí přerušujícího hranu. Bylo jasné, že toto údolí již při dostupu pár metrů nad hranu nelze přeskočit. Dlouho jsem čekal co dál, až jsem uprostřed údolí zahlédnul pár ptáků točících slaboulinký stoupák. Jasně že se na něm nezdvihnu, ale v tom větru se snad poposunu k protějšímu svahu.. Dlouho jsem jej točil, 50m, 30m, a pak veelmi dlouho cca v 15m. Duny se pomalinku začínaly zdvíhat pode mnou, až jsem opět nemohl točit. Ale ani svahovat, na to byl svah moc plochý. Bylo to takové divné poposkakování couvmo ve zbytku stoupáku několik málo metrů nad zemí. Konečně jsem mohl sklouznout šikmo dolů o 5m, získat tak energii na další poskok, až áááách, začínám svahovat. Cítím se jako pták, tohle snad není ani možné. Podívejte se na tracklog ve 3D, podle něj jsem letěl 5m pod zemí :)

Nakonec jsem stejně skončil na "cemetery", o údolí dál, na hřbitově mnoha přeletů a taky bývalé (doufám) vojenské střelnici, poslední ale největěí pastičce před příletem do Iquique.

Tracklog na XContestu: let(43)

Všichni jsme byli nadšení, hlavně Dan, který původně říkal že na nějaké XC výlety není. Všichni jsme svorně vyhodnotili že to bylo VELMI TĚŽKÉ.

A náš řidič? V pohodě! Prostě easy man. Auto mělo na konci úplně prázdnou nádrž.
>>No GPS, no radio, no water, no petrol, NO PROBLEM!!!<<
Nová startovaška je skutečně pojmenována na jeho věčnou paměť! Ať žije Nelson!