La Paz, kouzelné město.
Kdybyste jej nafotili bez lidí, fotky z centra by se hodily kamkoliv, třeba i do Vídně.
Ale s lidma je to pitoreskní svět. Babky jako kvočny v širokých sukních a kloboučkách na malinkých stoličkách prodávají na chodnících polívku, papuče, místní kolu "kokakiňu", jogurt nebo třeba obálky a izolepu do kaneláře, vždyť sedí pod skleňenou administrativní budovou.
Žádný supermarket. Ani jeden!
Všechno vnímáte lehce oblblí z výšky (nebo těžce, jak kdo).
Ostré slunce se hned vystřídá s mrznoucím deštíkem. V ulicích se míjí holka v nátělníku a sukýnce s jinou, zachumlanou do svetrů a zimníku.
A ty výhledy. žádné jiné město!


Každou chvíli se z některé strany města nese zvuk bubnů a heligonů.
V ulicích se často tančí. Tentokrát slaví ve své ulici carpenteři, mezi domy jsou nataženy jejich produkty. Pevná látka, v níchž ženy nosí na zádech děti. Kočárky tu nenexistují.

Jsou družní a veselí. Ale nikdy ne agresivní a ani hluční, jako třeba italové nebo brazilci.


Demonstrace. Už ani nevíme proti čemu se protestuje. Demonstrace jsou tu skoro každý den.
Jsou spořádané, klidné, policisté usměrňují dopravu. Každá část průvodu nese svá domovská znamení. To jsme my, ze čtvrti...


Staré nádraží, prý už 25 let tu nešplhají vlaky ale jen autobusy.

Město je vyzdobeno mnoha sochami,

prudké silnice a schody sou perfektně vybetonované, spousta prostranství je vyzdobena nádhernou zahradnickou výzdobou.

Tahle dcérka mi připoměla holku jménem Altynaj z Kazacstánu, z pod Altaje (druhé foto). No řekněte. Mám správný pocit, že tihle indiáni mají mnoho společného s horaly z Ásie?

Úplně všichni tu mají havraní vlasy. Až na jednu výjimku. Studentka na třetí fotce se jmenuje Sol (Slunce) a má taťku z Chile.

Pojďme se ještě jednou projít nahoru...


tajemné totemy nad městem jsou televizní antény.