Cusco. Kluci rakouští na nás už dva dny čekají. Našli příjemný levný hostel s krásnýn výhledem na toto úžasné horské město.


Konečně se seznamuji i s Markusem a Christiánem, kteří byli v Chilském Iquique vždycky někde zalezlí.
(Mark je za fotoaparátem, vlevo Dan, uprostřed Chris, v zeleném je Erling.) Teprve tady zjišťuji, že Christian je jeden z mála opravdických bivouac-flyerů. Jaký tragický omyl v Iquique, když jsem usoudil, že když se s náma nevydali na XC s Nelsonem, že se jedná o začátečníky kteří si netroufají. Pravda byla jiná: Christian byl už věčnou svahovačkou nad pískem po třech týdnech znuděný. No, to se mu nedivím, mne tři dny tam opravdu nadchly dále už ale nebylo o čem, pokud nebyla šance na start z jižnějšího bodu pro delší přelety. A kromě toho, jeho povaha není zrovna večírková. Něco jako skromný Martin Pacejka. Tenhle borec strávil mnoho dní v Himalájích s Bradem Sandersem, mým bohem. Teď máme čas na vyprávění si o našich zkušenostech. Třeba zda je či není nutný spacák, neb padák je neprodyšný a ráno se probudíš půlkou těla zapařen a půlkou zmrzlý. Chris tvrdí že není ;) A já pár metrů od něj v Iquique marně sháněl nějakého pilota na Altipláno. Tenhle by byl suprový, ideální. Dan se mu nezmínil. Ach jo!

Když si spočítám dni v kalendáři, zjišťuji že je čas abych z Jižní Ameriky vypadnul. Dám ještě zítřejšku šanci - na nějaké místní polítání, na přelety to tu není, to je vidět. Ne tak ale Erling a Dan, kteří se na diskotéce opili s místními děvčaty. Do autobusku tedy nastupujeme jen s Chrisem a Markusem, ten se včera diskotéky zůčastnil jen mírně, takže je schopen chodit ale jen bez padáku:) Jedem na parádní starovačku u Machu Quolka, což je jakási prastará inská sýpka u cesty nad Urubambou.

Narozdíl od příšerného turist průmyslu na Machu Picchu to tu je v pohodě. Až na to že než stačím vybalit padák, už prší...

Odpoledne musím na náměstí, kde to vře folklórním festivalem. Měl probíhat včera, ale rozehnala jej parádní bouřka s ledovým větrem. Mám zase štěstí. Žádní turisti, jen nadšení místňáci. Babka z hlediště vykřikuje na účinkující a ti reagují, úžasná atmosféra. A hudba je silná. Asi jako když spustí pan Hrbáč někde na Horňácku nebo pop-stár Šuláková. Takoví zpěváci tam byli, jen rytmy a nápěvy jsou jiné.

No, krásná rozlučka s Peru.
Pak už mne Erling odveze i s bednou na autobus a tradá do Limy.