Lima je přezdívána šedivé město.
Po většinu roku v mlze. Prakticky nikdy tu neprší, ale vlhkost je vysoká, sem tam i kápne kapka na zem.
Sice jsem tu strávil pár hodin v ulicích starého city, místy to bylo i pěkné, ale nakonec jsem zjistil, že nemám ve foťáku ani fotku. Nu, šedivé město.

Cestování s bednou je obtížné. Jak jen minimalizovat zmatky a finanční ztráty? Můj plán je
1, najít nějaký hostel s internetem
2, ověřit letenku z Limy na Floridu
3, najít osobně kancelář dané letecké společnosti a vyjednat přepravu bedny za rozumno cenu.
Děsně se totiž bojím, že pokud bych to nechal až na chec-in mohlo by to dopadnout cenou á la 20Euro/kg jak jsem to již v posledních letech na letištích viděl...

V autobuse domluvený francouzský baťůžkář, jenž velmi ochotně slíbil že mi na 10 minut pohlídá bednu vyloženou z autobusu, než to obhlídnu kolem (ve zdejším světě jsou vedle každého autobusáku nějaké hostely), se vypařil. Což mne nepřekvapuje, neb to byl další z řady nerváčků s návodem od LonyPlanet v batohu, jehož nejistota kde bude večer bydlet úplně zkormoutila.
Namísto toho se objevuje sympatický šupák s nějakou vizitkou na levné ubytování. Máte tam internet? Jasně! Opravdu fungující? Jo, opravdu. Pomůžeš mi s bednou? Jasně, mám tu auto, jedeme hned. Super. Mám fakt štěstí, ocitám se v údajném hostelu, ve skutečnosti v jakési komuně plné muzikantů, kejklířů a pohodových cestovatelů.

Mnozí z nich tu uvízli na celé týdny. Láce a rodinná atmosféra je připoutala na místo. Tak to by byl bod 1,

Já si ihned oblíbil dvě Lotyšky a tak se u vína jen pomaličku dostávám k bodu 2,
Jsem zděšen! Ceny letenek za dva dny mé cesty stouply na dvojnásob, na naprosto neakceptovatelnou cenu.
Tak. A co teď?
Že bych zůstal v komuně čekat týden, dva na levnou letenku? Lákavé. Mezitím bych chodil svahovat s padákem na pobřeží, tady je to vyhlášené. Ale na Floridě mi utečou závody, a hlavně piloti a s nimi informace, které bych jinak těžko získával. Sakraporte!
A tak zaběhnu pro další láhev vína a v milé společnosti Lotyšek, Kolumbijců, Francouzů, Brazilců a dalších, na internetu prohledávám další a další možnosti. Nad ránem to mám! Z Quita je ještě letenka jakž takž únosná. Autobus do Ekvádoru určitě nějaký pojede.
Riskuji trable s bednou i odhad existence autobusového spojení a kupuji letenku po internetu.
Ráno si s domácím ověřím můj předpoklad s autobusem, a ten mi odpoví že jasně a že mne vezme do auta a objedeme několik autobusáků a vyhledáme nějaký levný spoj. Na telefon by prý byla jízdenka drahá. Jsem úplně dojat jeho ochotou.

Po ranním bytovém koncertu tedy naložíme červenou bednu, co kdyby se našel spoj ihned, a vyrážíme. Sice tak příjdu o velký večírek, který na dnešek vyhlásily Lotyšky, ale Florida mne táhne více. Ještě rozvezeme muzikanty na jejich obvyklé pozice ve městě.
Na třetím autobusáku již znervózňuji, žádná společnost do Quita nejezdí! Nakonec se ukazuje že je to jen jedna společnost, monopolní takže za horentí cenu. A za bednu cena jeětě horentnější. Uff!
Ochotný domácí mi pomůže najít šílenou ale levnou kombinaci. Bednu naložíme na cargo společnost, která ji odveze do města Quayaquil v Ekvádoru. Tam dojedu dvěmi úplně jinými augtobusy. Z Quayaquilu, kde musím bednu vychytit to už musí jít snadno, nějakým místním busem, kde bednu nebudou vůbec řešit, tak jako to bylo obvyklé v Peru.
No, to bude napínavé. A padnou na to čtyři dni, které jsem si původně vyhradil jako rezervu a hlavně na koupi auta na Floridě.

Nakonec mi majitel hostelu pomáhá bednu i zabalit. Kamuflážní pytel zde obvyklých barev jej snad ochrání před přílišným zájmem celníků či pobertů.

Večer nasedám do autobusu a myslím na bednu, kudy se asi ubírá..