Tož jo, auto v půjčovně je sice drahé, zato brzo nacházím supermarket s teplou vepřovou pečínkou a free wifi díky němuž na mapě objevuji neuvěřitelný 200km dlouhý poloostrov Florida Keys. Je to jenom úzká písečná kosa, sada úzkých korálových ostrovů pospojovaných mosty. Hlavní je, že tam mohu autem. Jednak to chci vidět a druhak už vím kde budu spát.

Nedělní ráno, ospalá atmosféra jachtařského ráje a letoviska mimo sezónu.

No a já jdu do práce: čím dříve seženu auto, tím dříve přestanu platit za půjčovnu, tím dříve vyřídím papíry a taky, dnes se už začínají PG závody kousek odsud, 150 mil na sever. Časová rezerva byla vyčerpána v Peru a Ekvádoru.
Pár autobazarů má otevřeno a tak se otrkávám. Málem už vezmu od kubánce - všude jsou výhradně přistěhovalci z jihu - pěkného Jeepa. Jenom má drobné vady: kde je řazení 4x4? To má 4x4 trvale, lže mi. Nekecej! Kubánec leze pod motor a pak říká, aha, tak tohle auto má pohon jen na dvě kola.. Ale podívej se, sedadla v kůži a střešní okno...

V pondělí ráno vyvážím na projížďku krásného starého landrovera. Nelíbí se mi pískot řemene, odmítám variantu že se to snadno spraví WD40, odklápím kapotu a musím se rozesmát, z díry v chladiči syčí pára, na panelu to jenom bliká. Na tohle už Nikaraqujec neměl výmluv...

Nakonec v jednom z mnohých bazarů ncházím nenápadného Forda, sice jen s náhonem na dvě kola, ale podvozek má pěkně vysoký a motor běží jako hodinky, naskakuje jen na škytnutí. Když mu šlápnu na plyn, temně mu zahučí v motoru, připomíná mi to zvuk tatrovek z dob mého dětství. Je to staroch z roku 97 a tak snad nebude tolik závislý na kompjůtrech. Divoká projížďka po hromadách písku na staveništi rozhodla.
Bude se jmenovat Kremeš a budu ho mít rád.

Nesmím dát nic najevo a teď šlapu na krk mexikánovi jenž na vše tvrdí no-problem. No to já dobře, ale TEĎ! Slíbil že odpoledne odjedu i s dočasnou značkou.
Kupodivu se jeho kolumbijský mechanik pouští do oprav: ostřikovače, světla, 12V zásuvky... A kostarický kolega jede nahradit prodřenou gumu. Honím je, ještě tohle a tadyto! Je mi jasné že jakmile s vzdálím, ustrnou v blaženém polospánku.
Jakmile pronesou slovo maňána, zbrunátním a naznačuji odchod. Funguje to naštěstí.
Kam jste dali rezervu!? Chlapci rychle vybírají rezervu z jiného auta, zřejmé totéž dělají tak dlouhoaž se někdo nepodívá.
Musím ale ještě koupit pojištění. No problem, to vpohodě stihneme, chlácholí mne. Nakonec je vše těsně před zavíračkou, pojištění stojí desetkrát víc než mi chlapci jižanští tvrdili, ale co se dá dělat, z hlediska USA jsem začátečník bez historie a tedy s vysokou sazbou. Do letištní půjčovny vracíme auto se zpožděním, všechno na doraz. V deset hodin večer všichni padáme na hubu, chlapci se tváří že takovouhle šichtu nepamatují. V Kremešovi to zahučí a vesele se rozjíždí. Za dva týdny se tu ale musím vrátit pro plechovou značku.
To co jsem nedokázal v Jižní Amrice za 4 měsíce mi tady trvalo den a půl. Paráda.
Mám auto, zařadil jsem se.