S novým starým autem si to pěkně valím po dálnici směrem na PG závody na "Florida Ridge". Nechápu sice jaký ridge = hřeben, to je, když úplně celá Florida nemá převýšení větší jak cca 5 nadmořských metrů, ale jedu tam, stačí mi souřadnice.
Pondělní kvalitní počasí padlo za oběť nákupu Kremeše, úterý si nenechám ujít.
Jejda! Nemám benzín a neminul jsem ani žádnou pumpu. A tak se opatrně, s lehkou nohou vracím do posledního města Miamského olbřímího souměstí. Vyšlo to tak tak. Je už pozdě, přespávám na trase u velkého jezera Okeechobee. Ráno obdivuju bahenní stroje:

Fouká hrozně, takže nespěchám. V LaBelle, městečku poblíž závodů sháním zámečníka na doopravení Kremešových dveří. V klidu, někdy popoledni přijíždím do fly-centra a tam se dozvídám, že se dnes lítá! No jo, vždyť vítr nenápadně polevil.. Okamžitě se vydávám na start podle ukazováčku přítomných rogalistů. Přijíždím přesně v okamžiku startu prvních pilotů...

Zírám na parádní vlekací stroje.

(Jsou tak zajímavé, že pár fotek ještě pošlu do Pilota, mělo by to vyjít v srpnovém čísle.)

Hi David...
...Yeah, you are the crazy czech... probíhá rychlé seznámení, řeknu si aspoň o jeden bod na trase a nacpu jej rychle do LK8000 a hurá do vzduchu.
David Prentice, famózní pilot známý svými dlouhými lety z Texasu, autor šíleného nápadu aerovleku paraglidu a jeho realizace před deseti lety a testpilot Gradientu je organizátorem těchto "no stress" závodů nazvaných Spring Fling.
Už připoután k vlekacímu lanu vyslechnu ještě varování ať neletím za uvedený bod, neboť tam je indiánská rezervace... Později se dozvídám, že tamní indiánská policie lehce zabaví celou lítací výbavu, když nemáš permit.

40km v poměrně silném větru uběhne jako nic. Slibovaný smooth thermal to ale není. Chvílema těžký boj a turbulence při nizkém zachytávání se. V mém bodě dle GPS vidím pár piloů na zemi, tak mi dochází, že to je přímo cíl. Později zjišťuji, že jsem mimoděk proletěl i otočňákem, takže jsem se pěkně zařadil do závodu :)

Podivuji se informaci že se tu včera nelítalo pro silný vítr. Já měl v Miami při běhání kolem auta těžké pocity při pohledu na krásné nebe i klidný vzduch.
...No jo, vždyť byl včera západní vítr a ten se na západním pobřeží sčítá s brízou kdežto v Miami na východě odčítá. Dobrý! Takže v závodě nemám ztrátu.
A taky se dozvídám co proboha znamená ten Florida Ridge. Jde o konvergenční zónu brízy a termiky z obou stran poloostrova. Samozřejmě, jako všechny konvergenční zóny se kterýma jsem měl tu čest se potkat, jde spíše o báji a přání než o každodenní realitu. Pokud ale tahle příznivá situace nastane, je to na rekordy.
A nejen Floridský hřeben stojí za zmínku. Zaslechl jsem rozhovor dvou pilotů: ...No, letěl jsem přes to údolí. Jaké údolí?, divil se druhý, ty myslíš ten pás mez dvěma cestama? No, jasně...
Ta lautr rovina asi trochu leze na mozek ;)

Tak a jde se zase lítat. Startoviště máme každý den ve městě duchů. Ulice neexstujícího města jsou pečlivě vyasfaltovány a všechny opatřeny cedulemi s názvy, omezením rychlostí, stopkami. Jak podivné. Výstavba města byla zaražena jakousi krizovou vlnou asi tak před deseti či patnácti lety.
Dnes letíme na sever přes kanál propojující Atlantik s Mexickým zálivem a přes jezera tří barev.

Potom přes rozsáhlé lesy k dalším jezerům.
Je bezoblačná a to mi jde. Jen u cíle mám pochybnosti, letím přes letiště, to asi bude nějaká chyba v bodech v mém LK8000, však jsem se s ním zase ráno natrápil, než jsem tam ty body dostal. Bojím se že to je na průser a letím daleko za cílový bod.

Na přistání jsem sám jen dvě minuty. Už je tady celá farmářova rodina, v autě samozřejmě. Po včerejší zkušenosti se zamračeným farmářem, který před prchajícími paraglidisty zamykal bránu se hned omlouvám za přistání na jeho pozemku. To vůbec nevadí, odtušuji z jeho pro mne naprosto nesrozumitelné angličtiny. Odkud jsi vyskočil, žádné letadlo neletělo? Obligátní vysvětlování. Jenže on zase nerozumí mé angličtině a nabízí mi mluvit španělsky. Jak deprimující!
Nejhezčí na přistání je farmářova dcera, skoro tak pěkná jako moje vlastní. (Tímto tě zdravím Katko!)
A hned mne vezou kus dál kde potkávám další piloty.

Takže cíl byl správně, jenom jsem tu byl sám. Tedy jsem dnes task vyhrál :)

Jeden pilot v cíli zavěsil..


Příroda je tu zvláštní. Na první pohled a z dálky fádní les mírného pásma. Uvnitř ale podivná směs suchomilných a vlhkomilných rostlin, borovic a spousta nízkých palem rostoucích na písku a na všem lišejníky a dlouhé závoje tilandsií, tropických rostlin bez kořenů, rostoucích jen ze vzduchu.

Mezitím se prohánějí jeleni a v jezerech aligátoři spousta ryb a taky želvy.

A jde se zase lítat. Dnes zase na sever, 85km cíl dává jediný pilot, Tom. Pěkné lítání.




Na krásném přistání zase farmář, ten mne doveze pěkně k benzíně s pivínkem.
Čekám blaženě na svoz, když tu na mne vyběhne prodavač z benzíny a něco blábolí a ukazuje prstem na ceduli "No loitering". Pomůžu si slovníkem v mobilu. Zákaz lelkování. Nebo snad okounění? To mně rozesměje. Odtáhnu tedy kousek opodál a vychutnávám si své pivo. Za pět minut je tu šerif a mi je jasné proč.

S úsměvem mu sděluji co jsem zač. Šerif pak jde uklidnit pumpaře a za dalších pět minut je pumpař u mne a omlouvá se mi že netušil že jsem hangglidista, že to je jiná...
Já se směji ale dál okouním pouze v prostoru kde to není zakázané :)

A jde se zase lítat! Dnes na západ, to se mi líbí, každý den poznáváme jiný kraj.
Tentokrát je už oblačná, tedy snadné podmínky, ale mi to nejde tak dobře. U mne klasika. Jakýsi požár úplně zadýmil polovinu kraje a v tom smogovém pásmu se letí vyloženě blbě. Cílový cilindr mi uniká o 500 metrů.
Přistávám na jakémsi pískovém bramborovém poli protkaném zavlažovacími kanálky. Většinu přeskakuji snadno i s květákem v ruce, ale ten poslední jde těžce. Pořádně se rozeběhnu, ...a mohutné čvách!! ...Ale to né já, jsem suchý... Hmm, to čváchla tahle ještěrka, teď už ve velkém kanálu opodál.


Přestože jsem cíl nedal, stačí to na celkové vítězství v závodech. Hurá. Myslím že jsem nikdy žádné závody nevyhrál. A vím určitě, že jsem si ještě nikdy lítáním nevydělal 150$
Už předevšírem jsem se dozvěděl že další týden tu jsou další závody, tentokrát vyšší úrovně, a jsem vyzýván ať zůstanu. To se mi hodí, musím stejně čekat na registrační značku pro Kremeše v Miami. Jenom mám problém s poněkud drahým zápisným do závodů. No, ta výhra to rozhodla, zaplatí mii aspoň část. :)

Moje tracklogy na XContestu - Fling spring:
Task 1 = Let (46)
Task 2 = Let (47)
Task 3 = Let (47b)
Task 4 = Let (48)

Druhý den hned začínají závody East Coast PG competition.

A pěkně se rozfoukává. NEletovo.
Já se konečně pouštím do zprovoznění svého vlekadla.
Červená bedna vydává svoje tajemství.

Vyrábím "rohy" pro průchod brzdové šňůry, ty snad v pouštích omezí zaprášení vnitřku auta.

Větrné počasí trvá tři nebo snad čtyři dni. Několikrát je vyhlášen task a pak odvolán.
V jednom z těch dní mi pomáhá Jaro, slovák z Chicaga odviják otestovat (jeho stránky ChicagoParagliding)

Domlouváme se že mne vytáhne jen do 50 metrů, abych v tom větru zvládl přistát na letišti. Samozřejmě se dostavuje stoupák a já jsem hned několi set metrů vysoko. Test dopadl výborně.

Ve flight centru vládne pohoda.

Když nemůžeme lítat my, alespoň pozorujeme parádní pilotáž vlekařů na Dragonech.


Konečně se letí první task závodu.

Je moc pěkný, všem se perfektně letí cca 85km, 6 nás je v cíli.
Včetně Davida Prentise který po odvlekání se většiny pilotů startuje taky. Na snímku je i se svým vynálezem, "supronem" což je sedačka/lehačka se kterou se dá letět břichem dolů, jako na rogale.


Poslední task je zkomplikován provozem rakeťáků. Velice nás to sice zajímá, ale podmínky jsou velmi kvalitní a je třeba startovat.


Dobrovolně se stávám vlekařem. Jednak potřebuju Mišpulína pořádně otestovat a také si tak snížím náklady na závod.
Je to velmi kvalitní den a letí se 90km uzavřená trať. Několik pilotů ji skutečně zvládne a tím nastolují naprosto mimořádný výsledek, který se tu na Floridě ještě neudál.
Já osobně, než sklidím vlekadlo, je pozdě a vyhnívám zoufalecky někde na 10 km. Přesto mi to v celkovém pořadí stačí na pěkné, myslím že 6. místo.

Tracklogy na XContestu - East Coast PG competition:
Task 1 = Let (48b)
Task 2 = Let (47c)
3. task jsem vyhnil tak potupně, že jsem si tracklog ani neschoval

V neděli po závodech si dáváme v dobrých podmínkách ještě "day after". Třeba to půjde dobře a dáme dvoustovku...
No, ve vzduchu to není zdaleka tak snadné, v některých chvílích to vůbec nefunguje. Když se propadám v klesácích pod sadou čerstvě vznikajících kumulů, nadávám a řvu až se doly zelenají.

Na otázku, zda je známa příčina toho, že mnohá jezera jsou téměřn přesně kruhová, mi jeden z místních lítačů říká že jsou to jezera umělá. Tady stačí kopnou půl metru a máš vodu.
Určitě to neplatí o všech, ale o tohmle Q jezeru ano.

Barevná květinová farma.

Vpředu přeháňka, zastínění, dal bych maximálně dalších 15km a tak to raději obracím do města na přistání.

Přistávám u tohodle sympatického kutila, ...a u tchyniných jazyků. Kutil mne nejen pěkně uvítá ale ještě mmi donese láhev limonády.


Day after = Let (49) = odlet smětem na Quest.


Blog Davida Prentice, jsou tam komentovány oba závody.