Tak jde se na to!
Od Davida Prentise mám řady tipů na startovací místa, ale taky upozornění, že v Texasu se jaksi nevyskytují public lands a že všechny pozemky jsou zadrátované. Dokonce prý v Texasu vlekali i na relativně frekventovaných cestách.
Hledání startůvek tedy asi bude hlavním pproblémem. Se zkušenostmi ze Španělské etapy a Jižní Afriky, vyzbrojen americkou SIM kartou a tedy google maps na mobilu se toho nebojím.

Už hledání nocležiště potvrdilo Davidova slova.


Nejdříve ale musíme podniknout důkladný vlekařský výcvik.
K tomu by se nejlépe hodilo nějaké travnaté letiště západně od Houstnu. Na to reaguje Amazonka báječným způsobem: Vytahuje poznámku o jakémsi videu na youtube, kde se kdosi vlekal na letišti v městečku Cuero. Jedeme tam!
Letiště nacházíme, nad ním krásnou oblohu posetou kumuly. Jen vítr je trošku silnější a hlavně tu není nikdo koho bychom se zeptali na dovolení. Ani telefony získané z webu k ničemu nevedou.
A taky mne trochu znervózňuje kvalitní asfaltový povrch, betonové pojížděčky a osvětlení ranveje. Dobře si vzpomínám na cenu každého světýlka, když jsme se vlekali v Náměšti po domluvě s tamními vojáky. A taky na to, že jsme se tam už raději kvůli těm světýlkúm znovu lítat nevydali.
Jenomže v jižní části Texasu nějakou polňačku na vlekání opravdu nenajdeš!
Tak aspoň nacvičujeme nasucho, na trávě vedle ranveje.

Konečně se objevuje pán s typickou texaskou postavou a typicky rozšsfným způsobem nám sděluje, že letiště je veřejné, takže žádný problém! Přeci jen, jsem až trošku zaskočen, náš provoz není zcela kompatibilní s normálním air trafic. Stačí když dáte pozor na přilétající letadla. Dá se očekávat tak jedno - dvě letadla za den. Domlouváme se ještě kdy mu uvolníme dráhu na jeho vzlet.

Pán je bývalý pilot velkých letadel a teď si zaletí za kamarády o pár měst vedle. Ještě zabrblá nějakou poznámku na pány v řízení leteckého provozu a letí.
A už je tu taky větroňář, který nám daruje loňskou mapu prostorů na většině našeho zájmového území v Texasu. No to je fakt paráda! Dokonce nám ji zavezl k řece, kam jsem se na oběd schovali před vedrem a větrem.
Výcvik provádíme pečlivě, krok za krokem, nanečisto a znovu a zas, aspoň využijeme času kdy je silný vítr.

Navečer provádíme první malý vzlet, vše jde perfektně, zítra začneme zase od rána, tak dlouho až odletím.

Druhý den jde vše podle plánu. Jen termika je slabá, ranvej je dlouhá jen cca 800m, a tak malé výšky vleků mi nestačí. Přímo po větru je město kde se opravdu přistávat nedá. Uděláme aspoň 10 vleků, výcvik se bude hodit v dalších dnech!

Nakonec se přeci jen zdvíhám. Nekonečné točení v extra slabém stoupáku, ale až do základny.

Brzy přistávám mezi pole, pastviny a ropné vrty.

A ke krásné dubině, s krásnými koni.


Tracklog na XContestu: Let(51)