Nocleh v kempu jenž je součástí malého státního parku. Akorát že si aplatíš samoobslužně něco kolem 20ti buxů.


Po předchozích dobrých zkušenostech a na radu pilotů z Cuera si vybíráme letiště v Lockhartu, krásně se tak vyhnu letištním prostorům Austinu a San Antonio.
V Lockhartu je odstavený provoz ranveje, neboť se tam pracuje. To je výborné, takže nehrozí žádný incident s letadly! Ale kdepak, dáma v kanceláři mne posílá do někam, neboť "runvay is closed". Cestou jsme ale zahlédli jedno zamčené letiště jménem nějak jako Carter memorial. Několik telefonátů a za hodinku je tu obrovský usměvavý texasan z místní radnice, jenž nás pouští na krásné nepoužívané městské letiště. Nádhera!

Jsme v nejstarší ropné oblasti a tak na každém místě, i přímo na letišti obdivujeme staré pumpy - "koně", a čmucháme ropný smrad. Petřin dědešek je naftař od Hodonína, zdravíme!

Dnes jsou podmínky o něco lepší a tak se rychle zdvíhám a letím...

Brzy míjím Lockhart jemuž letišti vesele kynu...

Stavba dálnice u Austinu, kolik km2 padne v USA na silnice, to musí být ohromné číslo..

Mraky vedou bohužel jen do Austinského prostoru. Nezbývá než to namířit do modré díry..
Přistávám v typickém sidlišti typu 'americký sen'.



Tracklog na XContestu: Let(52)