Ozona. Parádní obnovené letiště, s vstřícným chlapíkem v letištní budově.

Jediné co se mi fakt nelíbí je záznam na obrazovce anemometru, který v nárazech ukazuje kolem 20 knotů.
Narozdíl od včerejška je okolí příznivé, v téhle ploché bezlesé krajině se dá zvládnout i trochu silný vítr.
Dlouho váhám nachystaný s křídlem na konci runvaye, až mne silné nárazy větru přesvěděí že NE.

Jedem dál..
Big Lake, město ijezero na mapš. Třeba se tam vykoupeme, teploměr se dosahuje na čtyřicítku...
To byl asi špatný vtip od jeho obyvatel, s tím názvem...SUCHO jak prase, jezero je jen takové bývalé bláto.

Sucho a prach...
Ale taky letiště! A už nefouká tolik!! Hned se tam jedeme podívat.
Opravuje se, to je dobrý... Můžeme?

Asfaltuje se runvay, takže nemůžete.
Ale nám stačí travnatý pruh podél. Ochotný texasan nás vede autem prašnou cestou kolem runwaye. Tam jsou ale příliš blízzko ta drahá světýlka. Zajíždím na suchou trávu. Borec na mne mává z okýnka a gestikuluje. Tak zastavím a on mi ukáže na Kremešovy kola. Týjo!: Kola jsou obalena trním jako Ježíšova hlava. Takové plazivé pozemní akácie. Hrůza.
Tak nic. S díky odjíždíme a obírámme kola. To je na kontrolu v pneuservisu. Ten nacházíme rychle, je jich tu spousta. Ani moc nemusím vysvětlovat o co jde ;)
Naštěstí to odneslo jen jedno kolo.


Jedeme dál...
Další fotogenické ropné "koně".

A hned je tu chlapík v typickém klobouku a patřičně velkém autě. Chybí mu jen břicho. To je váše pumpa? - Kéž by!
Seznamuje nás s místní flórou i ropným hospodářstvím.

A jedem dál..