Konečně se mi ta Texaská krajina začíná líbit. No to se Petra zasměje: tohle už je Nové Mexiko!

Teď už jen projíždíme, na lítání v tomhle větru není ani pomyšlení. Aspoň bude více kochací turistiky a Petra nebude jen makat v nehostinných polích.

Docela často vidíme motorkáře bez helem..

Vyprahlá krajina plná květů.

Santa Fe. Nevím odkud jej znám, snad z Vinetuovek, a tak jsem zvědav jak tohle město vypadá..
Byli jsme veli překvapeni. Žádné betonové věže, žádné kostky, ale hlínové uplácané. Nové i staré domy, muzeum i rodinný domek.

Sraz Poršátek, Petra je v sedmém nebi, tohle miluje!

Gtafiti, výzdoba mostů, věe vkusné, nápadité a snad i tradiční.

Jedeme navštívit Davida Prentice k němu domů.

Hele, kdo to jede pred náma! David! Poznávám jeho auto s komínkem odvijáku vmontovaným dostřechy. Jaká náhoda!!

U Davidovy jurty.

Jdeme se projít do jeho oblíbených skal. Tady loví, tady se toulá jeho cherokeeská duše. Tu taky vymýšlí své báznivé nápady, jakým je třeba překlápěcí sedačka, se kterou se dá na padáku letět jako na rogale, hlavou napřed.

Lákám Davida k pčasti na Australské části mé expedice. Snad v zimě, ale ne na podzim, to tady táhnou tisíce jelenů, bude zase lovit, chystat zásoby masa na další rok.

Na podzim jdou s kamarády na mnohadenní lov. Postupně budují na každou noc jakési přístřešky ve kterých skladují ulovenou zvěř. Potom se vracejí a táhnou maso domů.
Tomu předchází na konci léta veliká žranice, s pozvanými přáteli se likvidují zbytky loňských zásob z lednic.

Syna Skye vychovává k samostatnosti, je tu stále venku, v přírodě. Se sousedama chystají vytvořit vlastní malou školu, kde budou vyučovat svépomocí.

Teď se zmocnil Petřina foťáku. Vznikla tak série nenapodobitelných fotografií. Dovolte mi zde uvést část rozsáhlé práce tžíletého mistra s krásným jménem Sky: