Obrovské požáry a pro letošek rekordní vítr, dost děsivá kombiace. Na lítání není ani pomyšlení. I výlet na pohoří San Juan v Coloradu je dost zakalen. Na obrázcích není opar nýbrž dým.

Za těmito horami bydlímůj kamarád Jeff, který mi kdysi v ruském Altaji řekl ať se na něj někdy přijedu podívat. Tak jo, jedem!

Zkoušíme to zkratkou přímo pes hory, třeba půjde prorazit. Překvapivě to jde a my se šineme kamenitou cestou přes bývalé zlatokopecké osady.
Jsou zde ponechány jako památka, bez jakékoliv údržby, vstupného či zákazů. Krása!

Spíme v překrásném horském údolí. Ráno je nám trochu zima. Mžourám na teploměr: -9 stC. To je po předvčerejších +40 poněkud velký skok.

Kremeš dál hrdinně stoupá a stouá...

Až už to dál nejde a musíme pěšky.




Dolů do krásného dne a za Jeffem Cristolem.


Jeff si mezitím postavil nádherný dževěný dům a vyrostlmu syn... Jen jsme nějak zapoměli fotit..
Probíráme Australskou etapu a taky mi Jeff definitivně rozmlouvá jízdu Kremešem do Panamy přes Mexiko. I kdybych si sehnal chybějící title, v Mexiku bych byl snadným cílem dolarůchtivých policistů i obyčejných loupežníků. Říká: Pokud ti to rozmlouval dokonce i David Prentice, tak to ber opravdu vážně.
Zatímco my Evropané se podle zastaralých informací bojíme do Kolumbie ale do Mexika lítá kdekdo, Amíci se nyní do Kolumbie vydávají na lítací výlety, Mexiku se vyhýbají. Tím ovšem nechci naznačit že tradičně navštěvované Mexické destinace jsou nyní nebezpečné, to snad ne.

Zastávka u Black canyonu.


Sedlo ve 4000mnm.

Skalisté hory a rozverný cumulus. No nic, stále fouká..


Nezbývá než se rozloučit s Amazonkou, deset dní uběhlo strašně rychle. Letadlo jí z Denveru odnáší zpět do její Chicagské sklobetonové jungle.