Jedu si takhle na ten západ, kolem mne se zvíhají stěny pěkného kaňonu Glenwood.
Zastavuji se na odpočívce a bezmyšlenkovitě sedám na veliký kámen u vody. Pěkná řeka, říkám si, musím se podívat do mapy jak se jmenuje.

Aha! to je samotné Colorado, o němž jsem v pohádce pro Kocura napsal, že se po něm doplavím k Pacifiku! Dávno vím, že je to nesmysl, na povolenku projet Velkým kaňonem čekájí skuteční vodáci mnoho let, losuje se a s minimální šancí. A kdybych si chtěl aspoň kousek sjet tady na horním toku, je tady spousta komerčních nabídek, stejně jako na jiné řeky. Za pár stovek dolarů. Hmm, to není pro mně.
V tom s v zákrutě objeví raft se sympatickými kluky. Kluci na mne mávnou ať jim pomůžu s raftem z vody. Povídáme si a ten kluk, aniž bych jej k tomu vybízel, mi říká: Sjeďme si to v pátek spolu! No to je paráda, jasně! Are you serious? Really?? Yess, sure, for fre! Ubezpečuje mne...

Druhý den se procházím kousíček podél Gryzlího potoka.

Prý se tak jmenuje podle obrovského gryzláka jehož tu zabil dávný trapper. Jen na chvilku, neboť se chci včas dostat na start někde nad městem Parachute. Nepotkávám Gryzlyho, nýbrž medvědí mámu. V průhledném batohu má asi dvacet medvědů. No není boží?

=========================================================================================
Po krásném, byť neletovém výletu k Parachute to sympaťák SMSkou odkládá na sobotu. No dobře, kluci ve Wyomingu, za nimiž se chci vypravit na vlekání v poušti, hlási neletovo, takže ještě trochu povandruju po Coloradu a pak dojedu na raft.

=========================================================================================
Po krásném, byť neletovém výletu na Grand Mesa v sobotu se už sympaťák nehlásí. No jo, jak to není za dolary, tak se nadšení vypařilo, říkám si, ale pro jistotu mu ještč pošlu dotaz. V 9 hodin v neděli ráno mi přijde zpráva, přijeď v deset. No to těžko, když jsem teď 110 mil daleko. Sjednáme ale stihnutelnou hodinu a já valím po dálnici. NA RAFT na COLORADO!

Vesele si to valím a v tom chvílka silných vibrací, snad zadní kolo, opatrně brzdím, strašlivá rána, kolo se snad roztrhlo nebo co, auto se řítí po dálnici a já se snažím jej udržet na asfaltě. Po chvíli boj pohrávám, auto se dostává do rotace a řítí se na střední travnatý pruh. Zcela jasně počítám s tím že to nepřežiju. Blahořečím ale amíkům že staví dálnice s tak velkoryse širokým středním pruhem. Kremeš v něm rotuje, přitom stále na všech čtyřech. Píšu travnatý, ale ona je tu poušť a tak je to jen pár rostlinek v prachu, jenž teď vířím v obrovských válcích na všechny strany. Konečně se vše zastavuje. Okrový prach se po delší chvíli rozptyluje a já vidím ven. Jsem stále na všech čtyřech! Vidím jak se zastavilo asi šest aut a z něj vybíhají vyděšení řidiči a ptají se mne zda jsem zraněn. Ne, jsem absolutně vpořádku a posílám je ryhle pryč, než vznikne hromadná bouračka.
Uff!
Opravdu jsem to přežil ve zdraví, a kroutím nevěřícně hlavou i nad Kremešem, jemuž jen odpadla plastová lišta na straně, jinak mu není vůbec nic. Co se stalo? Skutečně se roztrhl plášť zadní pneumatiky. A to té nejlepší, co jsem ji získal s rezervním kolm od latinos naposledy v Miami. Vnitřek ale zůstal celý a nafouknutý. Dokonce na něm pomaličku odjíždím ven z dálnice hledat pneuservis...
Tak to byl rafting na coloradu. Probíhal divoce, na nafouknutých gumách, byly tam válce a stříkal tam prach...

Večer pak probíhá souboj zpráv. Jestli příjde dříve SMSka od sympaťáka, že to zkusíme další den, nebo snad příznivá předpověď na lítání ve Wyomingu. Nevěřím v ani jedno. Na meteoserveru jsem zahlédl bouřkovno a na středu země dokonce tornádovno.
Přišlo ale překvapení: kluci Wyomingští to vyhodnotili na lítání!