Celou noc cestuji na sever do Wyomingu. Snad se konečně po dlouhé době zadaří a budeme lítat. Nathan a Don sledují předpovědi velmi detailně, kdykoliv se objeví příslib kvalitního dne, jdou do útoku. Na co útočí? Samozřejmě na státní rekord Wyomingu! Aktuálně něco přes 250km. Mám pochybnosti o počasí, bojjím se větru a bouřek, ale jsem tu poprvé v životě a tak věřím klukúm.
Těším se na slibované vysoké dostupy, prý až 6000m, loni tu zažili 7000m! Starost o kyslíkový deficit zaháním nedávným několikatýdenním pobytem v Andách nad 4000m.

Krajina se mění. Namísto barevných skalnatých scenérií Colorada se krajina splošťuje, je bezlesá, jen jakési nízké keříky, prérie. Jen vyjímečně je dramatická jako tady:

Vlak se stovkami vagónů, to je ta pravá Amerika. Typický akord z lokomotivy..

Sraz máme v Rock Springs u Wal-martu, kde jinde. Kdykoliv jsem se někoho zeptal, kde koupím nějakou věc, vždy se mi dostalo stejné odpovědi: Běž do Wal-martu. I když to bylo něco speciálního, co v supermarketech nikdy není. Taky srazy se dávají zásadně u Tesca, pardon u Wal-martu.
Nazdar! Jdeme na to? Jasně! Není moc větrno? No, uvidíme, pokud se to půjde, uletíme rekord. A co bouřky? Ne, to si nemyslím... Tak jedem.
Sleduju Nathanovo auto, kde má naloženo i rogalo, to kdyby foukalo více..
Na obloze to ale odpovíá spíše tomu bouřkovnu. I když jedeme na poušť.

Následující obrázek se tu nezatoulal z Jižní Afriky, jak by se mohlo zdát.

Pro někoho možná bezútěšná krajina ale mi se tu moc líbí. Tady se dá snést i silnější vítr. ...Hmmm ale ten dnešní je moc i na to rogalo. A kongesty narůstají. Tak se aspoň okoupene v překvapivě čisté říčce a jedeme k Natanovi domů. Tahle polopoušť není stejná jako v Jižní africe. Kluci říkají, tohle je high desert. Nadmořská výška je tu kolem 2000m. Okolo se táhnou zasněžené hřety Skalistých hor.

Nathan bydlí v kouzelné obci, připomínající mi spíše Norsko než USA. Žádné ploty, žádné anglické trávníky (díky nedostatku vody). Pěkné názvy ulic: Šošonská, Čejenská, Komančská...

Na druhém snímku je pohled do ulice v Pinedale. Hezky je tu. A nikdo tady nezamyká ani dům ani auto.

Ledovcové jezero.

Jenom kdyby tak bylo letovo!!
Odjíždím tedy na dva dni na malý vandr, pak to snad vyjde..
============================================================================

Po dvou dnech se vracím. Kluci se nad předpověďmi trochu mračí, že studená tlaková výše, což není moc dobré, ale zkusíme to. Vlekařkou bude Nathanova žena, v kabině ssebou máme i jeho děti :)

Je překvapivě chladno, na polopoušť zvící jihoafricky. Aspoň nepropotím péřovku. Ani jsem netušil jak ještě přijde vhod, když jsem ji kupoval v Bolívii.

Zdvíháme se těžce, je to veeelmi slabé. Daří se nám ale počkat na sebe a letíme spolu!

Dostup je cca 4300, výš to nejde. Zato rozhledy jsou nádherné. Přelítáváme zlom, údolí. Na jeho druhé straně se zachytáváme v pořádně rozbité termice. Hotové ródeo. Hned si vzpomenu na rodeového jezce na každé registarční značce na autech.
Duny, stolové hory, na závětrné straně hledám termiku a vyhnívám. Kluci pak o stoupák později.

Neuvěřitelně hodná Nathanova hžena i s neuvěřitelně hodnými dětmi nás posbírá. Na tu bídu to bylo moc hezké pochvalujeme si nakonec.

Tracklog na XContestu: Let(53)

A to by nebyl můj americký výlet, kdybychom nechytli defekt. Už ani nepočítám kolikátý..

Další den je to stěží na rogalo. Tak aspoň posháníme pneumatkiky. Ano i já, neboť mi postupně odchází další a musím ji vyměnit.

Odpoledne vyvezu Nathana na kopec. Za tak silného větru jsem ještě nikdy nikoho neviděl strtovat. Ani lešenáře. Tak tak jsem Nathana v poryvu na startu udržel, fakt jsem se o něj bál. Nad náma visel veliký lentikulárus.

Po 14 dnech, to už jsem dávno za horama, mi kluci posílají pozdrav z krásného dvoustovkového lítáni:

Jestli bych se chtěl někdy do USA vrátit, tak tady!