Mám šťastný den, přišly dvě zásadní SMSky.
První od syna, že se v Brně prodalo mé auto, to je dobré pro peněženku. A druhá, od skippera Simona, jenž opravuje loď na veneuelském Curacao. S ním jsem komunikoval už během cesty v USA, jenže pak komunikace od něj ustala. Bral jsem tuhle šanci jako promarněnou. Teď píše že za týden asi bude na Kanále. To znamená že se mnou počítá jako s možným kandidátem. Jupí.

My s Radkem si tedy můžeme dopřát výlet na souostroví San Blas.
Ignorujeme předražené nabídky na které jsem narazili v Panama City a vyrážíme na vlastni pěst po poslední silnici směrem ke Kolumbii. Na konci silnice se pokusíme sehnat nějakou loď.

Cesta probíhá moc pěkně. V té poslední vesnici máme pláž sami pro sebe. Radek si dává jedno chladivé a já skáču do vln. A při pohledu na břeh mne napadla tato báseň:
Sedí Honza pod palmou,
a škrábe se na koulích.
Copak je asi s mámou?
Dám si ještě ze pár piv...

V přístavu se zrovna nakládá nějaká loď. Máme štěstí, zítra ráno se máme dostavit.

Ráno je trošičku přeháňkové a na moři jsou pořádné vlny!

Uvědomuju si, že jsem plavbu po moři neměl už půl roku. Strašně se těším na mořeplavbu!

Po několika divokých hodinách vplouváme branou v korálovém rifu do klidných vod. Objevují se ostrůvky "porostlé" chýšemi. Jsm tady!

Ocitíme se na malém ostrůvku, na němž je policejní stanice, stavba letiště a jedna místní rodinka. žádní turističtí agenti kteří ná budou lanařit na ten čionen ostrov. Žádná prodejna šnorchlů a pohlednic.
Jsme na vstupním ostrově autonomní oblasti národa Kuna Yala.
Šnorchly nám půjčuje domorodec za dolar až do zítra, paráda!
Tak to berem v klidu, ubytujeme se pod kokosy, ale tak aby na nás při noční bouřc žádný nespadl. Radek nemá stan, tak jej zimprovizujeme z mé celty a jeho moskytiéry.

Při odlivu lezou korály ven, tak je můžu fotit i bez vodotěsného foťáku.


Pod nohma se míhá "cosi".

Na mole potkáváme pár nastupující do dinghy. Vzali byste nás o támhle na ten ostrůvek? Nanelunga. Ale jo.

Dámy zde nosí na lýtkách jakési podkolenky ze žlutých korálků. Narozdíl od pánů jsou krásně barevné.

Ocitáme se na hustě obydleném ostrůvku.
Snažíme se chovat nevtíravě. V obchůdku si kupuji režnou nit a v mališkém přístavu si spravuji utržený popruh od batůžku. A sušíme si věci na sluníčku. Ve vysokém chlívku spokojene pochrochtává pašík. Lidé přistávaji, procházeji, hezky se zdravíme. Není problém. Po hodince přibíhají dvě hezká děvčata. Těžko určit věk, místňáci jsou všichni velmi malčcí. Prý máme přespat u nich. To se nám líbí. Dvě hamaky za 5$.

Tak to mám rád, když věci plynou samy od sebe přirozeným tempem.
Ve vesnici je živo. Dnes v noci ulovili muži na břehu v horách tapíry.
To se mají, nemusí jíst jen ryby.

A my si zanotujeme: "Už troubějí, už troubějí, nahorách tapíři..."
Hledíme na uříznuté nohy. Ha! Záhada z Kostariky je vyřešena. Tapír je sice sudokopytník. Ale má paznehty roztžené od sebe, takže stopa může vypadat jako medvědí.


Ve vsi je opravdu živo. Na návsi se honí děcka, probíhá basketbalový tréning a na opačné straně tanší folklérní kroužek. My sedíme na bobku bez toho že bychom budili pozornost nebo nějak rušili. I to pivko v obchůdku se pro nás najde.

Ve vesnici není žádná televize, jen jedne frajírek se promenáduje s mp3 bedničkou.

Večer se koná zasedání místního parlamentu v centrální chýši. Náčelníci ale nezasedají, nýbrž zaléhají do hamak zavěšených uprostřed. A kouří u toho cigára. Jeden občan zrovna přednáší nekonečnou litanii.

Ráno u naší chýše.


20 let tady žije americký misionář. Vysvětluje nám mnohé ze zdejšího života. A ráno nás veme na další ostrov. Aspoň mu pomůžeme s těžkou lodí na vodu.

Chýše uprostřed je kostel. Misionář se teď snaží postavit nový, pro inspiraci a pro domluvu se zedníky se jede podívat na ostrov Carti.
Na tom ostrově je policejní stanice a tak abychom se vyhli pokutě, všichni navlékáme vesty.

Cestou potkáváme školní loď.
Ubytováváme se v jednoduchém bambusovém hotýlku. S krásným výhledem ovšem.

Hotýlek je plný kolumbijců, ráno nasedají na loď pro cca 10 pasažérů směr Kolumbie. Za cca 150-200$. A pak že Darien gap je nepřekonatelný.
V nedaleké škole vyšpehuji několik slov v řeči Kuna. Povšimněte si vlajky na nástěnné malbě vedle.

Vešer tu zrovna završovali matematickou olympiádu. Oslavili to krásným párovým tancem, docela jiným než jsme viděli na předchozím ostrově.

Pětiostrov Carti je již blízko břehu, má velký generátor, večer tu svítí spousta televizorů.
Je tu i jakési veřejné stravování Fronta na výdej je tvořena výhradně ženami.

Ráno nasedáme do jedné z lodí i my, jedeme na břeh.

Tam je terminál, namísto busů zde včak jezdí jen offroady. Za pár hodin přes devatero hřebínků a osmero policejních hlídek jsme v Panama City.

S Radkem trávíme poslední společný den, zkontruluji maríny a námořnické bary, dáme si společně poslední rum. Radek pocestuje na sever, přes Nikaraguu do Mexika.