Vracím se do maríny Shalter bay. Doufám že potkám Igora, Australo-jugoslávce s nímž jsem se seznámil v autobuse při poslední návštěvě. Mám pro něj víno, neb na loď se s prázdnou nechodí. Není tu.
Projdu aspoň lodi v maríně, poptávám se, obnovuju nástěnku.

A ejhle, támhle na mne mává Igor. A v doprovodu krásné a příjemné přítelkyně Luis ze Švédska. Je hezky černá, tak se zarazím, a ona říká: Yes, Sveeden, Africa.

Igor mne hned zaměstnává: pojedu s nima přes kanál, budu pomáhat jako line-handler v plavebních komorách.
To je absolutně dobrá zpráva, neboť do vyplutí tu budu mít kde bydlet - na lodi - a budu v centru jachtařského dění, třeba potkám nějakou další loď potřebující posádku. A hlavně, budu mít výcvik, zvykat si na anglické názvosloví, takže až připluje Simon z Curacao, nebudu už takové absolutní ucho.

Jdu se ještě podívat na pracovní plochu, třeba někomu pomůžu s lodí. Čas a ruce mám, rozdělaných lodí je tu spousta. A taky se třeba něco přiučím.
A ejhle, hned první loď, pod ní dřepí veliký sympaťák, američan Andy. V karibiku existuje už pomalu 20 let. Koupil starou loď a dává ji do kupy. Hned mi vrazí štětku do ruky, zahodím jen košili a tak pomáhám s antifoulingem.

Supr, až se za tři dni vrátím z Panama City od Igora, budu mít zase bydlení a jestě k tomu školení!

Na kanále s Igorem a Luis.
Stoletá vrata se zavírají, oddělují nás od Atlantiku. Opravdu jsou to původní vrata z roku 1913.

Dvě jachty svazujeme dohromady a spolu s velikou lodí stoupáme v komoře. Při napouštění vznikají silné proudy, lana se napínají.
Igor si už dříve nabral na pomoc tři holky a kluka, američany, studenty psychologie na stáži v Panamě. Když viděl jaké jsou ty holky střeva, přibral i mne. Kluk byl ale bezva. Holky zvládaly nejlépe ze všeho pití rumu při nocování na jezeře uprostřed Kanálu.
Ten most znám! Tudy do Austrálie! Kéž by to bylo už načisto!

Znovu projdu maríny a báry v Panama City, přespím ještě u Igora, popřeju mu šťastnou cestu. Beru zpět půjčené fendry od Andyho, jsem jimi ověšený jak vánoční dárkový děda. Igor mne velice překvapuje: věnuje mi na cestu Pacifikem krásnou šturmákovou bundu! Ta pochází z Antarktické expedice. Nádhera. Já ten výlet snad budu muset protáhnout i přes Antarktidu!

V Shalter bay už na mne Andy čeká, dokončujeme nátěry, opravuju nějakou elektiku, jsem šťasten, zapadám do tohodle světa.
Druhý den jde jeho loď Pleides na vodu:

Docela vzrušující akce. Kdyby se něco smeklo... Chlapcům to ale jde docela od ruky. Ještě dávají Igorovi šanci na poslení opravy nátěru a šup do vody. Pak nastává napínavá chvíle, start motoru. Ten byl rozebrán na součástky. A nebylo možno jej vyzkoušet mimo vodu. Kromě toho by vibrace mohly ohrozit stabilitu lodi na podstavcích.
Samozřejmě nestartuje... Ale to je na lodi normální. Co rozrýpeš, to se začne bránit.

Takže pohoda.
Až na to, že mne trápí ucho. Od potápění na San Blas jej mám zalehlé. Pokoušel jsem se to vyčistit, ale nestačilo to. Koupil jsem si peroxid a poslouchám jak mi to při čištění pěkně šumí a bublá v uchu. Andy mi dal i čistý alkohol, který rozpustí ušní maz a pustí tak peroxid dál. Jenomže se mezitím ucho uvnitř zanítilo. A tak slyším jen na jedno ucho. Při večerních debatách s jachtaři v baru se natáčím jak slepice. jako by nestačilo, že tu příšernou americkou angličtinu stále nechytám. Modlím se aby to do sobotního připlutí Simona přešlo.

Pátek 13. Ráno se probouzím a slyším že NIC NESLYŠÍM! Zánět se přestěhoval do obou uší. Musím do nemocnice. Něco s tím musí udělat, zítra tu bude Simon a já musím bý zdravý sympatický chlapík! Podívám se na mobil a Simon mi radostně sděluje, že je již 40 mil před přístavem. Sakra! Celý rok cestuju bez zdravotních problémů. A teď, v klíčovém okamžiku TOHLE! Takže do té nemocnice nemůžu. Stejně.. co by tam se mnou udělali?: Vyčistili by mi uši, to už stejně mám docela slušně, a nacpali by mi nějaká antibiotika. ...! Vždyť já jedny mám, darovali mi je kmarádi na La Grace. Před výletem do Amazonie....
Vytahuju je, jsou to jen 3 tablety na 3 dny, na letáčku zjišťuji, že je to přesně na moji situaci! Hurá, jdu do toho. Ale jak si dám se Simonem rum či pivo při důležitém seznamovacím pohovoru? - s ATB. Uvítací pivo dám, pak se vymluvím...

Odpoledne opravdu připlouvá Kaitlyn 2, i se Simonem a jeho přáteli.
Posádla právě prožila drsnou bouřku, blesky střílely do vody pár metrů od lodi. Jsou unaveni, takže si nevšímají mého stavu. Simon je na první pohled veliký sympaťák. Daleko větší, než to na dálku vyznívalo.
A nemá žádný akcent, je mu docela rozumět, to je důležité.
Simon: Z bouřky na Karibském moři.

Ze stěžně při opravách na lodi v maríně Shalter bay.

Na Kanál se Kaitlyn dostává až za pár dní a já se rychle zotavuji. Můžu už na pivo, s touhle posádkou je to fajn.
Přijíždí i další kandidát na posádku David z Kanady. Narozdíl od Simona mu nerozumím ani slovo, má ten nejpříšernější akcent co jsem zažil, no bude to těžké.
Ještě že mám výcvik z Kanálu, snad neudělám žádnou botu a Simon si mne ponechá. Domluva je, že verdikt bude v Panama City.

Opět na Kanále.
Házecí kámen od line-handlerů na břehu. Pozor na hlavu. Tenhle je dobře obalen, ale jindy je to jen obyčejný šutr s provázkem křížem.