Kaitlyn II, můj nový domov, se pohupuje na dohled od vrat, které nás vpustily do Pacifiku.

(Pelikáni jsou u sousedů, na nás neserou.)

Přípravy na velkou cestu musí být důkladné. Revidujeme všechny důležité systémy: Baterie a celé hospodaření s energií, sluneční panely, větrný generátor, dobíjení, záložní generátor. Dotahujeme všechny šrouby co jsou na lodi, kontrolujeme záchranné prostředky. Drobné opravy, reinstalace...
Motor, jako by cítil že jde do tuhého, naznačoval už během průplavu, že není vše vpořádku.
A nabíjení baterií funguje, ale nějak ne úplně uspokojivě. A tak se pouštíme do oprav. Jakmile odstraníme jeden problém, objeví se dva další. Alternátor, startér, regulátor. Po dlouhém pátrání objevuje David chuchvalec nečistot v palivovém potrubí.

David se spojil se Simonem jako já, přes internet a přicestoval tu z Kanady. Je užitečný, neboť před důchodem pracoval jako mechanik dieslových motorů. Jenže se ukazuje, že tahle cesta je na něj příliš a nakonec se se Simonem dohodnou, že se výpravy nezůčastní. Těžké pro oba.
A navíc je tu problém se sháněním náhradníka. Se Simonem jsme dohodnuti, že pokud se vhodný náhradník nesežene, zvládneme plavbu i ve dvou.

Takže namísto pár dní příprav je z toho pár týdnů. Jarní cyklónová sezóna na druhé straně Oceánu ale nepočká.
Simon plánuje cestu, zvažuje varianty jak využít proudy, rozhoduje se že mineme Galapágy, čímž ušetříme aspoň 10 dní.

Místní dodavatelé však mají času dost. Simon je z toho občas úplně hotový. Všude jen natažené ruce, ale kvalita a čas naprosto neodpovídají požadovaným částkám. Elektrikář chlastá v báru, práce rozdělaná. Náhradní díl vázne na celnici, tam mají múčo travácho, takže maňána. A tak dále.. Vyplujeme pozítří. Jen se neví po kterém dni to pozítří bude.

Já se docela bavím. Ošahám si zevnitř celou loď, opravuju kde co. Třeba čidlo otáčkoměru, jež nebyl Panamanec z autorizovaného centra schopen dohledat v kompjůtru ani za hodinu. Simon měl chuť ho na místě uškrtit, venku před obchodem jsme však řvali smíchy. Jeho tupý obličej vytřeštěný do obrazovky si budem pamatovat ještě dlouho.

Nejzajímavější pro mne je SSB rádio.
Pro neznalé: jde o krátkovlnný vysílač, se kterým se lze při troše štěstí a trpělivosti spojit odkudkoliv po zeměkouli. Nic maličkého, složité zařízení rozložené po celé lodi (na prostředním snímku je nahoře vidět jen ovládací panel, nikoliv celé rádio). O tohle rádio jde při romantických zkazkách, kdy radioamatéři pomohli zachránit loď, neboť zachytili nouzové volání. Radioamatéři také vybudovali síť vysílačů a vyvinuli prostředky (modemy a protokoly), přes které bychom měli být schopni posílat a přijímat krátké e-maily. Včetně přijmu zjednodušených předpovědních map. A přes tohle rádio bychom také měli být schopni zachytit uprostřed oceánu fax se synoptickou situací.
Revidujeme zemnící sytém, což není na lodi jednoduchá věc, předělávám anténní vedení (zkuste v Panamě sehnat vhodný vysokonapěťový vodič...), celé dny se mořím s protichůdnými informacemi z internetu a s kabeláží, kterou zbabrali mí předchůdci. Chystám mapu vysílačů a časových zón:

Vse je už ok, rádio si už rozumí s počítačem jen výkon je stále mizivý, na oceánu k ničemu.

Vše se zoufale táhne. Máme už měsíc zpoždění.
Večer kapitánovi vyprávím, jak jsme na Amazonce nekonečně bojovali s polofunkčním motorem, jak jsme usoudili, že k té troše chybějícího štěstí je potřeba mít na lodi vlajku, jak jsem ji o půlnoci šil v malém stanu schován před komáry a jak druhý den, jakmile jsme vlajku vyvěsili, se vše vyřešilo.. Máš ještě tu vlajku? Ptá se Simon. Jasně, a vytahuji ji ušmudlanou a proděravělou z batohu. Hned ráno ji Simon vytahuje na stěžeň.

A jo!
Za pomocí chlapíka ze sousední lodi (s krásným jménem Insallah) se naše rádio zozzáří a odesílá první zprávu. V kancelíři čeká díl na spinaker pool, nový regulátor nabíjení je již v Panamě. A další den ráno nás z přijíždějící loďky budí Arron, nový člen posádky. Je z USA a je mu docela rozumět, Skvěle, takhle to s mou špatnou angličtinou Simon vydrží, s Arronem si po večerech pokecají, a se mnou když je to bude bavit. Důležitá věc, chystáme se spolu vydržet 3 měsíce.

Arron navíc umí slušně vařit, Takže se budeme střídat, každý ve svém stylu.

Konečně ládujeme loď vodou, naftou, lékama - a potravinama. Arron počítá, my se Simonem jsme rádi že se toho ujal a děláme oponenty, dyť je toho tolik co jsme měli na Atlantiku pro 20 lidí! Ale JE TO 3 měsíce a Tahiti je prý šíleně drahé... Musíme lovit ryby.. a nesníte mne, když toho bude málo?...


Teď to máme v hlavním salónu jako na vánoce.

"Pozítří" tudy do Austrálie...

Až tohle Víťa napojí na Spot značku někde na jihozápad od proklatého Panama City (dík Víťo!), my už budeme jen a jen na moři, našim nepřítelem už nebudou peníze a lenost, ale pouze počasí a naše vlastní chyby. Tak ať je moc neděláme a ať máme takovouhle vyhlídku, jako je tahle ze zádi Kailtlyn z plavby na Karibském moři....


A potom, těším se na přátele se kterýma polítáme Austrálii!