Konečně vyplouváme! Na palubě panuje dobrá nálada, všichni se těšíme na Oceán. A taky že konečně vypadneme z "Panama Šity", natažených rukou, many many ale nefachčenko.
Kapitánovi však brzy zatuhne úsměv na rtech. Elektronický kompas ukazuje o 70 stupňů blbbě.

Máme sice velký klasický kompas, ale takhle je degradován docela parádní navigační ploter, který by takhle například nemohl průběžně vypočítávat aktuální mořský proud. Tohle asi nebude magnetickou deklinací.. Sakra, týdny práce a testovánní ještě neskončily? Kapitán vytahuje manuály..

Kaitlyn cítí poslední šanci jak se vzepřít a tak to na nás zkouší. Ale my se nedáme. Ještě zakotvíme u poloostrova na konci kanálu a pouštíme se do pátrání. Takže na kotvě ještě naposeldy přespíme. Druhý den objevuji natržený kontakt k sondě kompasu, důsledek instalačních prací posledních dní. Kompas ale stále ukazuje nesmysly. Áaaa! v komůrce za stěnou na níž je čidlo namontováno je uskladněn malý rudl ze železa. Přeskladníme, vyplouvámeme a konáme smyčky pro kalibraci kompasu. Sláva, teď už opravdu na trase!

V zálivu kotví spousta velkých lodí, na 50 jen těch co jsou na dohled. Další plují sem i tam.



Pozdě odpoledne, dsleko od pevniny, nás navštěvuje velké stádo delfínů. Krása!

Po chvíli skotačení se loučí a mizí v dáli.


V noci nás však navštěvují opět. Světélkující plankton ozařuje čeřiny od přídě naší lodi. V tom se po boku lodi objevují další matné světelkující pruhy. Přátelské funění na hladině prozrazuje naše delfíní kamarády. Nemůžeme se vynadívat na sinavé duchy rejdící kolem Katylin.