Na palubě sedí prapodivný pták, snad jakýsi terej s fialovym zobákem. Vzájemně se pozorujeme. Snad s náma popluje až na Galapágy, už je s náma celý den.
Rozhodli jsme se, že je to samica, to je pro nás příjemnější. Od teďka se jmenuje Jay.

Vzlétla chytit jednu z létajících rybek, když vtom se z vln vynořila nádherná veliká sytě modrá ryba, snad doráda (znám ale jen zlatou-zelenou), a skákala po těch rybích ptáčcích. Fantasticky vyjev.


Jsem tady šťastný, musím se o to podělit, bo jináč by se to nedalo vydržet. Sice nám teď, hned na začátku, pohnila vetšina zásob, takže až se bude losovat koho sníme, už to bude méně příjemné, ale teď je to takové jak jsem si vysnil.

Je to právě rok, co jsme s Martinem Pacejkou vyrazili do Alp, píšu přes rádio kamarádům email abych tak vyjevil díky za pomoc, podporu a účast a mohl se takto zaradovat společně. Připíjím si s nima virtuálně skelničkou červeného, na mé sťastné rozhodnutí vydat se na tuhle bláznivě krásnou cestu.