Opouštíme hlavní ves Markéz, městečko Nuku Hiva.
Na ostrově ale ještě strávíme jednu noc, pčeplouváme do zálivu, kde bychom měli nabrat čerstvou vodu a síly na další cestu.

Záliv je nádherný. Ráj.
Krása, naskákáme do vody, snad tu nebudou číhat žraloci.

Pak nasedáme do naší malé dinginy na průzkum s kanystry na vodu.
Zrovna vrcholí příliv a tak máme s miniplavidlem ve vlnách co dělat.
Domorci naopak na tuto chvíli čekají, aby vůbec mohli vylpout z laguny v ústí nmalé řeky.

Toto údolí je dostupné pouze z moře, kolem jsou téměř kilometr vysoké skály. Jedná se vlastně o mezikruží mezi vnitřním a vnějším kráterem, záklaních to částí ostrova.
Žije tu 11 lidí v několika domech. A taky jedno auto, které má k dispozici něco přes kilometr nezpevněné cesty.
Na Markézách byli prý zaznamenáni poslení kanibalové. A tak jsem poněkud zaskočen přívětivostí těchto obyvatel. Výborně, voda nebude problém. Jen nás varují před nebezpečíma. Jednak jsou to kokosy, ořechy už zabily dva lidi. Posledního odvezli do nemocnice na Tahiti a tam teprve zemřel.
A taky žraloci. Nekoupat, nenechat se vyklopit ve vlnách! Jen v jednom se jednotliví mluvčí neshodovali: Velikost žraloků kolísá ve výpovědích od 4 do 7 metrů. Uff.

Další den vyrážíme znovu s kanystry pro vodu a taky si uděláme několikahodinový výlet dřunglí, stezkou k vodopádu který zakončuje toto ůdolí.





Na zpáteční cestě nás domorodci za malý peníz pěkně pohostí. Čerstvý tuňák naložený v kokosovém mléce, vařený chlebovník, smažené banány, citronáda. Mňam.

A na cestu kokosy, banány, citróny, chlebovník (na snímku - o ten se jednalo při dávné výpravě lodi Bounty na Tahiti) a další, jež neumím pojmenovat. Máme toho tolik, že do dinginy se skoro nemůžeme vlézt.


Nuku Hiva s postupně vzdaluje. Uvědomuji si že tenhle ostrov se stal mým nejoblíbenějším na Zemi.

Podpalubí je opět plné ovoce a zeleniny. A k tomu ještě ještě chytáme pěknou dorádu. Paráda.

Naše lodní menu obsahuje skvosty jako "Velká rybí večeře", nebo "Kumulus lentikularus", což je nekompromisní čočka s bohatou oblohou. Konečně mám taky příležitost pustit se do chlebovníku (na posledním snímku na pánvi), z čehož vzniká "Čtvrteční sladké překvapení".