Míjíme ostrov na jihu Markéz. Vypadá pěkně divoce, jehlovité skély propichují oblačnost. Vzbuzuje to představy, jak tam v mlhách poletují pterodaktylové.

Případné přenocování na zdejším kotvišti rušíme. Vane moc pěkně příznivý vítr a předpověď z internetu hrozila, že za pár dní bude téměř bezvětří. A taky, kolem kotviště proplouvíme až za tmy.

Slábnutí větru se nečekaně dostavuje již další den a tak se jen pomalu plácáme kupředu. Předpověď nefunguje, konstatuje nespokojeně Simon.
Starostlivě si prohlížíme zvětšující se trhlinu v kloubu hlavního ráhna. Plachty i celá takeláž trpí v bezvětří při kolébání ve vlnách více než za silného větru.
Naše prosby jsou brzy vyslyšeny. Přes den a hlavně v noci se to rozduní...
Dva dni se pak střídají nárazové větry z přeháněk a klidnější, byť svižná plavba.


Radiogram.
Pisu z pekne divokeho more, vitr fici a vlny triskaji na palubu, slane sprsky stridaji ty sladke z nebe. Anemometr ukazuje chvilema i 35 uzlu. Refujeme a odrefovavame 8x denne. Za par dni bychom meli dorazit k prvnim atolum Fr.Polynesie - Tuamotu.
Mejte se, a hezky podzim preje V.

Meteo koutek.
Družicový snímek ukazuje, že jsme skutečně v nějaké srážkové oblasti. Naštestí jen "na ocase".

Na snímku jsou patrny cirové a altostrátové "kučery" přesahující naši pozici. (Žlutý křížek, zeleně jsou patrny ostrovy Markéz, Tuamotu a největší Tahiti na jihozápadním okraji.)
Ciry a altostráty jsme od druhého týdne po vyplutí neviděli. Na vedlejším snímku ze Simonovy ranní vachty jsou patrny.
Simon volá: loď loď! Je to první loď od Galapág kterou potkáváme na širém moři. Normálně bychom radostně vyběhli na palubu. Jsme ale tak umlácení a ospalí, že se jen obracíme na druhý bok.

Že pomalu opouštíme poklidnou pasátovou oblast víme, plavba bude čím dám náročnější. Budeme již potkávat fronty, budou hrozit bouře a s blížícím se létem nastane v jihozápadním Pacifiku i hrozba tropických bouří, nebo dokonce trop.cyklón, zde nazývaných tajfuny.

Takže mavání kusem násady od koštěte pro zachycení signálu NOAA družice již přicházi k užitku.

Program vykreslující souřadnicovou síť a obrysy pevnin (VXtoImg) jsem již stačil na Nuku Hiva nakalibrovat pomocí čerstvých Keplerovských parametrů. Stejně jako program (Orbitron) podle nějž směruji tu košťatovou anténu k družici. Při směrování antény si pomáhám sluchátky, optimalizuju tak datové cvrlikání družice. Celé to nejvíce připomíná zaklínání hadů.

Dobrá, máme nadhled, a teď k tomu nějaké vysvětlení, a snad i předpověď!
Chtělo by to Novozélandský meteo-fax, ale NZ je ještě daleko a nedaří se v šumu rozenat rozumný obrázek.
A tak stahuji alespoň synoptiku z Honolulu. A ejhle! V rožku, blízko naší polohy (domaloval jsem červrný puntík) je nějaká vlnící se fronta! (vyznačil jsem fialově).

Co to má být? K čemu to patří? Víme, že daleko na jihu zuří mezi mohutnými tlakovými útvary větry až 70uzlů. Doufáme že to s tím nijak nesouvisí, je to opravdu hodně daleko.

Večer se znovu pokouším zachytit synoptiku od Kiwiů. A ejhle, rádiové podmínky náhle naskočily a máme první NZ meteofax!
V noci se to horší, ale získávám i jakž takž čitelné předpovědní mapy na dva další dny.
Rychle zaučuju Arrona, aby během své vachty ve 4h zachytil i třetí den, ale zaseklo se mu USB při špatném pořadí zapínání a než to zrestartoval, bylo po muzice.

Na prvním faxu - aktuální analýze - jsem vyfialověl tu "naši" frontu (červený puntí jsme my): překvapivě se Novozělanďaně shodují s Amíky. Rozpadající se zvlněná fronta, vezeme se za ní. To je dobrý! Poznamenávám pro jistotu, že na jižní polokouli se to točí naopak, tedy že kolem tlakové výše PROTI směru hodinových ručiček.
Ještě jsem vyfialověl tu ošklivou zatočenou věc uprotřed. Pokud ji "nedzadusí" ty dvě obrovské tlakové výše (zeleně) tak z toho ještě může být pořádná bouře. Za hodinu máme zachycen další fax - na další den - úlevná zpráva podle modelu: "zadusí". Zbydou po ní jen jakési vlnky studených front.
ALE, zatímco ta Novozélandská tlaková výše je stacionární, ta východní se odsouvá na jihovýchod. Tam ji zřejmě zatlačuje nějaká vlna ve výškovém proudění. (Se jen dohaduji, žádný radiofax z 500mb úrovně zde není vysílán.) A s tím souvisí rozšiřování té šílené tlakové níže na dalekém jihu smšrem na sever. Ta brázda, již jsem vyfialověl se nám moc nelíbí. A kromě toho je tu na sever od Nového Zealandu jakási vlnka na izobaře a jakási slabá fronta tam. Ve středních šířkách naprosto zanedbatelná věc, ale v tropech, věc hodná pozoru, možný zárodek bouře. Naštěstí na třetím faxu (za 2 dni) se ta vlnka z modelu vytratila. Nejdříve jsem se zaradoval, že zmizely i ostatní fronty, než mi došlo, že je tam prostě jen nezakreslili. A tak jen fialovou vyznačuji hlubokou brázdu vybíhající z mastrodontí tlakové níže (963mb!), která se od dalekého jihu hrozivě roztahuje k nám. (Šipkou jsem ještě naznačil mohutný vpád studeného, tj, destabilizujícího, antarktického vzduchu.)

Druhý den, na družicovém snímku vidíme že se opravdu "naše" fronta rozpadla a že na jih od Tahiti je ve vzduchu rušno. Cáry vysoké oblačnosti jsou patrny i na infračervevém snímku napravo. NOAA družice vysílají oba snímky souběžně. Infračervený snímek dobře vyznačuje teplotu. Čím je mrak stínící to co je pod ním výše, tím je studenější a proto na snímku tmavší.


A tak zatímco si v oblasti atolů Tuamotu užíváme krásného sluníčka a příjemného tempa k cílovému atolu Fakarava, dole na jihu se to vaří a bude dobré to sledovat...

Na obrazovce plotteru je teď, po mnoha týdnech bílé nudy docela pestro:

(Pro zvídavé: Modrá je plánovaná trasa, červená magnetický kurs = heading, zelená kurs vúči zemi, tj. dle GPS, žlutá reálný vítr, tj. dle anemometru po odpočtení vlastního pohybu dle GPS a modrá celkový vektorový rozdíl, tedy proud, případně jen chyba měření.)
Atoly, ač jsou to mohutné stolové hory trčící ze dna jeden a půl kilometru, nad hladinu vystupují tak dva tři metry. A tak múžeme volat "země, země" až při přiblížení na cca 10 mil. Jsme rádi, když v dalekohledu zahlédneme aspoň ty palmy: