Fakarava, "náš" atol.
Připlutí - jak jinak - je trošičku dramatické. Za tmy se vydávat do vnitřních korálových mělčin není moc rozumné. A nám se setmí už za hodinu, to sotva dorazíme ke vstupnínu průplavu. Alternatiovou je křižovat před vjezdem celou noc, a pak ještě vyčkat na vhodný okamžik před vrcholícím přílivem. Naplánovat cca pětidenní plavbu na nejvhodnější dobu nejde. Nám to teď vychází "na hranu". Tak co, jedem nebo ne?

Nakonec to stíháme na poslední minuty. Příliv akorát, vítr i vlny příznivé a docele jasně svítící dorůstající měsíc to rozhodl.

Fotografie z atolů, které jsem kdy zahlédl, ve mne vzbuzovaly dojem, že se jedná o malé malebné světy. Malebné ano, ale rozhodně ne malé. Představte si hráz obepínající rybník táhnoucí se od Brna ke Znojmu. A na té hrázi, široké pár desítek metrů je celý tento svět.

Kotvíme hned kousek od skaliska, jež v noci vyznačovalo blikání na kardinálním znaku [obeplouvat severně]. Okouzlují nás barvy onoho "rybníka". S dinginou se proplétáme mezi korálovými "stromy" rostoucími ze dna až těsně k hladině.



Zvenčí atol nevypadá moc obydleně.





Od pobřeží k pobřeží dojdete za 5 minut. Přesto je tu místa dost, obydlená je jen část země.


Vše je čisté, upravené, ani bohaté ani chudé. Fajne.





Já se pouštím do opravy větrného generátoru. Naše lodní energetika je v krizovém stavu. Alternátor postupně odešel do věčných lovišť, ted už nedá ani ampéru. Větrník se odporoučel už zpočátku cesty. Solární baterie je jen slabý doplněk. Takže navigaci, osvětlení a půl lodní ledničky udržuje malý zálořní benzínový generátor.
Jaká radost na palubě, když se mi druhý den oprava větrníku podaří!
..Druhý český kosmounaut. (Údržba kompasového stojanu.)
Simon kontroluje trup, oškrabává přisedlé živočichy. K tomu mu přispěchá na pomoc rybí partička lodivodů.

Kouzelné večery. Po práci pivko z ledničky, áách


Poslední den si s Aronem nadělujeme šnorchlovačku. Na mapě plotteru si vytipujeme útes ve vnitřním moři, Od Simona si půjčuju vodotěsný foťák.






A je čas plouti dál. Na vyplutí máme výhody: přesný čas přílivu od místňáků a možnost vyplout kdykoliv. Přesto to není jednoduché. Malé vlny na vstupním průlivu se na místě už nejeví tak malé. Kaitlyn se asi poprvé dostává na divokou řeku. Vlny se vrhají přes příď. Jízda!
Dozvídám se, že z atolů teče ven většinou více vody než do atolů. Kde se bere? To ta velikost. Místy je totiž "hráz" trochu děravá či mělká. Tamhle vlna zvenčí hodí sběračku vody, tudle zase kýbl. A je z toho pořádná řeka.

A pak už jen klidné plachtění, ještě prokřižujeme kolem malého atolu a pak kurs Tahiti.