Několikadenní výlet.

Ze severního pobřeží za tři dni přejdeme na jižní. Hory jsou vysoké, 2200m vrchol je vyšší než nejvyšší hora Austrálie.

Táboráček pod palmou, úplňkový měsíc v noci čarokrásně osvětluje čedičovou stěnu nad řekou.

Všude desítky vodopádů.

Kdo by se byl nadál - tady, a jakési maliní. Neodolám a ochutnám. Mňam.

Ostrý vrcholový hřebem protíná tunel. Prší nejen venku ale i v tunelu.

Cesta je velmi, velmi strmá. Pod sebou spatřujeme jezero, ale kudy se cesta prodere džunglí a kolmými stěnami?

Jezero je obrostlé papyrusem, voda je čistá jako akvárium, jsou tam malé rybičky, snad mečovky a prý na dně jacísi rybí obři..

Mám rád kapradí, zvláště to veliké. Jako bych se dostal do Burianova obrazu.

Dlouhým pochodem sevřeným údolím sestupujeme do vsi na jižním břehu.
Je tu soustava lagun se slanou i sladkou vodou a rozsáhlý kolálový rif, a na něm ostrov krabů kokosojedů, v korálech pak sumýši a jiní až metroví červi, rybičky a ryby.. To na fotkách to není, neb na ostrov a rif se musí přeplavat.

Kluci tu mají na zábavu kohouty.

My se rozkládáme na břehu a blaženě usínáme. Kluci se vracejí z výpravy na obří grepy a podělí se s náma.
V odpoledním přílivu začíná surfovačka, my děláme rozhodčí. Některým to opravdu jde.

Po výletu chlazené chutná...