International Double-rhum Line (Mezinárodní Dvojrumová čára)

Po zkušenosti z rovníku už jsme zajedno.
Očekáváme nikoli růžovou, ale temně modrou dvojitou čáru zřetelně se táhnoucí po povrchu oceánu od severu k jihu.
Těšíme se na plovoucí hospodu "U ztraceného dne" a poutače jako: "Vyspíte se jednou za dvojitý účet" a z opačné strany: "Prochlastejte celý den bez jediného áčka".


Všechno bylo jak jsme, my otřelí, očekávali, dvojitý rum zdarma. Jen hospoda nebyla zakotvena, řetěz pro pětikilometrovou hloubku by prý byl nesmírně drahý a ještě k tomu by hospodu stáhnul ke dnu. Namísto toho stojí hospůdka na skále jež je půl metru pod hladinou.
No, nestojí, ale ta skála, vlastně sopouch, se opravdu vypíná celých 5 km ze dna. Kdyby oceán vypustili, vypadala by spíše jako komín, než normální sopka. Neuvěřitelné ale je opravdu tam. Když ji mořeplavci objevili, asi se dost zděsili, na ztroskotání jak dělaná. (viz satelitní podklad mapy)

Tentokrát ani nemusím přetáčet hodiny.
Jak to? Řeknou si ti přemýšlivější z vás. Vždyť přeci i datová čára dělí časové zóny.
Ano, ale tady v Polynézii jsou ty časy všejijak poposouvané, jak si to místní vlády určily. A tak se ze zóny UTC-11 dostáváme do zóny UTC+13, což vyjde na stejný čas.


A tak teď mohu ze svého života natrvalo vyškrtnout 18. říjen 2012.
Děvčata pozor, jsme teď opravdu o den mladší.
Tedy aspoň kalendářně. Půlku dne jsem si totiž předvybral po hodinách na nejrůznějších hranicích, jako třeba v Brazílii, kde mi takto neujel autobus.
A druhou půlku si ještě snad dovyberu..