Tohle krásné pracovní pojmenování dala bezděky Petra (ta z Chicaga) s níž se po mailech chystáme na australské lítání. Na závěr jednoho mailu před nějakým týdnem připsala hezkou doušku: Ať bouře co musí přijít není příiš silná.

Ve vyprávění se vrátím zpátky k přístavnímu molu v Tonga.

Všichni jsme už nedočkaví, zpoždění veliké, čekání na vhodné "okno" pro překonání neklidných vod je nám již dlouhé.

Vyhodnocení meteo situace je naprosto zásadní pro poslední etapu plavby.
Ze severu, z tropů, narůstá hrozba hurikánů. Jejich sezóna začíná, a pokud nějaký vznikne už teď, po pár dnech růstu se může obrátit přímo na nás, typickým jihovýchodním směrem.
Z chladného jihu zase hrozí silné bouře typu "tasmánská ruleta", jež by se teď už snad neměly vyskytovat tak často a tak divoce.
Obě tyto hrozby se trochu překrývají právě v prostoru spojnice do Sydney. Navíc, právě v této oblasti se občas vyskytne subtropická "meteo-bomba", tedy náhlá, často nepředpovězená tlaková níže vznikající po vpádu studeného antarktického vzduchu do subtropů, do oblasti jihopacifických konvergenčních zón. Může se pak roztočit až do síly hurikánu. Narozdíl od nich není pohonem takové bouře teplo moří ale mixující se vzduch na frontě. Zlým případem byla známá bouře jménem "Qeen birthday storm" před mnoha lety. Tyhle mimotropické cyklóny mívají specifickou frontální strukturu "back band warm front", poněkud odlišnou od běžných (evropských) cyklón mírného pásma. Charakteristickou je "T" struktura studené fronty navazující kolmo na okludující teplou frontu zatočenou do obřího víru. V tom víru se někdy dokonce vytvoří mračné oko, stejně jako u hurikánů. No, tohle je ale naštěstí dosti zřídkavý případ.
A nakonec, hodně nepříjemná hrozba, bohužel dosti pravděpodobná, je že uvízneme uprostřed veliké tlakové výše. V zoufalém bezvětří pak můžeme zkysnout mnoho dní.

Na předpovědní mapě z GFS modelu vidíme jakousi novou tlakovou níži, jež se má vytvořit za několik dní na naší trase někde pod Fidji. Takový slabý vrkoč, jaký mají na hlavě kluci na krátko ostříhaní. Větry nijak závratné, nic hrozného. Na severním konci Nového Zealandu má zuřit ještě jedna "ruleta", tedy pořádný mazec 50 uzlů a více. Ale bezpečně daleko od nás.

Simon nás den před vyplutím seznamuje s čerstvým plánem, pro nás sestavený profesionálním meteo-routerem. Tím routerem je šéf novozealandského meteoofisu ve výslužbe jménem Bob, jež tuto službu veřejně nabízí na webu a jež je zde proslulý. Vypadá to dobře, namísto nové tlakové níže (onoho vrkoče) je na textovém plánu zmíněn jen trof a síla větru je v něm naplánována na 18 až 35 uzlů.
Pohled na plán z dálky ve mne ale trochu vzbuzuje nedůvěru: Naše trasa až do Sydney je popsána cca dvěma stránkama, co řádek to bod trasy s popisem větru a vln, případnou poznámkou motorsailing apod. Jeden řádek dokonce popisuje dvacetiminutovou(!) etapu motorování, pak obrat. Očekával jsem maximálně tak deset bodů a popis celkové strategie, jak prokličkovat mezi tlakovými útvary. Copak lze takhle přesně plánovat počasí na dva týdny dopředu?!! Tohle mne dělá dojem že to hodil do software pro routovani šup sem šup tam, trrrr a export zákazníkovi.
No co, součástí služby je i update každých cca 5 dnbí a případné varování na trase. Chvála SSB rádiu a doposud až neuvěřitelně funkčnímu Sailmailu..
Simon vkládá pár bodů trasy do lodního plotteru a po chvíli nespokojeně vykřikuje: "Vždyť on to naplánoval na konstantní denní rychlost 140 mil, které jsem mu udal jako maximální rychlost za optimálních podmínek! Stihneme být na druhé straně té tlakové níže? Abychom z ní včas prchli pokud bude silnější? A proč se o ní vůbec nezmiňuje? Musím mu napsat."
Mé podezření zesiluje: Ten software je asi určen pro velké lodi a neumí měnit rychlost lodi podle podmínek.

Druhý den, mail od Boba nepřichází, asi už podle domluvy přešel na Sailmail pro přenos rádiem. Podmínky pro rádiový přenos jsou ale zrovna špatné, jde to mimořádně pomalu. Naše schránka je ucpána maily z celé doby pobytu na Tonga, Simon je zapoměl stáhnout napřímo z internet cafe, takhle bychom vyčerpali celý limit na týden dopředu. Mezi těmi maily je i několik neveselých popisů o ztroskotání La Grace...
Takže tíha rozhodování opět padla na Simona. Všichni tři se ale shodujeme na "vyplout a to ihned". GFS nelze brát tak doslovně, je jen hrubý a na oceánu chybí detailní data z neexistujících stanic, a zkušený kivi meteorolog přece ví kam se podívat. Při troše štěstí ten vrkoč stihneme překonat včas, případně vůbec nevznikne. A pro nejhorší případ je tu možnost warningu, a to nejenom od Boba.

Takže vyrážíme! U doku nabíráme paliva do plných a teninkou hadicí i vodu. Trvá to dlouho a tak kluci ještě vyrážejí na blízký trh pro kokosy a banány.
Zastavuje se tu pár postarších sympatických jihoafričanů, kteří se objevili v přístavu včera. "Vyrážíte?"
"Ano, po určitém váhání, a to hned, dokud máme 'okno'".
"Ale na Novém Zealandu má být bouře!"
"Jasně, ale my plujeme do Austrálie."
"Aha. To je nanic, buďto bouře nebo bezvětří.
Routuje vás Bob?"
Většina ostatních jachet tu čeká na 'okno' do Nového Zealandu. Třeba naši sousedé, sympatický vousatý novozealanďan s blonďatou havaiankou.
Tihle jihoafričané jsou ale speciální případ. Neplují jen tak pro zábavu. Stěhují se z Johannesburku do nového domova. Popisují, jak se to v Johanesburku horší, jak už jim zabili nějké příbuzné. A mi je jasné že nepřehánějí, sám jsem před třemi lety v tomhle nešťastném městě málem přišel o život při přepadení za bílého dne asi 100m od policejní stanice. Přeju jim šťastnou plavbu a dobré přijetí na Novém Zealandě.

Zpátky na trasu, jsme už po několika dnech plabvy. Docela to odsýpá, moře je ploché a tak i slabý větřík stačí. Žádné warningy, 2-denní synoptická předpověď z NZ popírá jakoukoliv tlakovou níži na naší trase:

(Modrým puntíkem jsem na mapě vyznačil Tonga, polohu lidi červeně.) Tasmánská ruleta se má z Aucklandu posouvat daleko pryč a nás popohání tlaková výše správným směrem.
Největší naší starostí je, že banány nezrají a ryby neberou.
No, přeci jen: ten vrkoč nové tl. níže je na předpovědi GFS stále:

a to v naprostém rozporu s NZ předpovědí. Už pozítrří! (GRIB file přes rádio, šedá skvrna nalevo nahoře je Nová Kaledonie, orientace lodičky na obrázku je na sever jen proto že jsme nezadali kurs.)
A tak se pro jistotu pomalu připravujeme na silné podmínky. Uklízíme a upevňujeme věci v lodi aby nemohly lítat kam si zamanou.
Pokud ten vrkoč opravdu nastane, bude za náma na východě a my se ocitneme v bezpečném kvadrantu. A navíc nás to pěkně popožene k cíli :)
Žádný warning v meteo hlášení z Fidji, ani Bob nepíše. To je dobré, jsme v pohodě.

Po večerech sledujeme nádherné západy.

Znamenají něco ty ciry? Jako by šly od severo východu, ale nikdy nás nepředhoní. Snad onen Bobův trof, snad něco přeci jen vzniká, poháněho horní vrstvou atmosféry..
Vítr pomalu utichá, což znásobuje chybějící hluk větrného generátoru. Nakonec startujeme motor.


Druhý den se atmosféra všude kolem nás kalí.

Ráno při střídání na vachtu mne překvapuje čepice na Simonově hlavě. Ač nefouká, zapínáme bundy až po krk. Je fakt chladno.
Tlak jde dolů, hlásí Simon. A to velice prudce. Po maličkém nárustu na maximum 1017hPa 5.11. pak mezi půlnocí a ránem spadne o 4hPa.
Tak to je onen pověstný klid před bouří říkám si. Jsme v pohodě, dobře připravení, Kaitlyn je pevná a stabilní loď.

Teď by to chtělo ověřit, kde TO je. Na východ od nás, my na okraji, věřím. Beru tedy do ruky násadu od koštěte a jdu ulovit družicový snímek:
Sleduju obrázek pomaličku narůstající na obrazovce, řádek po řádku, jak cvrliká družice. Vypadá to jako játra usmívá se Simon, který letmo nahlédne přes rameno.
No, mi to spíše připomíná "pre-storm phase" meteo obrázky, říkám si v duchu, ale netroufal bych tohle seriózně vyhodnotit. Snad: Studený antarktický vzduch sem nahnala odcházející ruleta společnou silou s naší tlakovou výší. To je ten jazyk napravo od Nového Zealandu. Studený vzduch se tady zastavil a asi stoupá nahoru do vývěvy tvořené Bobovým trofem, uvažuju. Snad proto to plošné zakalení. Ale kdoví jak to je..
Za chvilku slyším, jak Simon přidává motoru na otáčkách, nad obvyklou úspornou rychlost.
Obrázek se po deseti minutách téměř kompletuje a jak družice mizí na obzoru, severní část obrázku zaniká v šumu. Můžu mávat koštětem jak chci, už ji nedosměruju. Co vidím ale stačí: Játro zakaleného vzduchu je obrovské, víc jak 10 zeměpisných stupňů, tj. takových 800 mil. Příliš obrovské, než aby se z toho dalo utéct, zamrazí mne.
Chvíle napětí, než program dopočítá souřadnice a umístí žlutý křížek naší polohy.

Doprdele! Vydere se mi z hrdla náhle podivně vyschlého. My nejsme na západním okraji toho šedivého chuchvalce. My jsme ÚPLNĚ UPROSTŘED!!!
Hra je rozehrána, my jsme "in", říkáme si a dál už to nepitváme.

Jdu se na to vyspat. Následující hodiny či dny asi budou perné.
Usnu okamžitě, klidně a tvrdě, pravidelný hukot motoru, klidný pohyb po rovné hladině, bezvětří.

Zanedlouho mne budí nepříjemně vřeštící alarm. No to jsem se moc neprospal, mžourám z postele, snad čidlo vody v kýlu. No, to se občas stává, jak voda dole šplouchá při nějaké vlně. Pak si uvědomuju pobíhající kluky, vzrušené hlasy a třískající poklopy. Vyskočím a opravdu: do kýlu teče slušný potok vody.
Žeby drobná netěsnost svislé osy kormidla, již jsme pozorovali na moři za prudšího počasí, narostla na takovýhle průser? ZROVNA TEĎ, před bouři?
NE! Osa je suchá. Uff. TAK CO TO JE?
Ochutnej tu vodu křikne Simon na Aarona.
SLADKÁ!
Ufff!! Takže se nepotápíme, ale "jenom" tohle.
Tedy, že bildge pumpa automaticky čerpá naši zásobu pitné vody z kýlu do Oceánu. Poněkud nevratně.
Kde to je?? Proč? Rychle!
Nakonec to nalézáme, hadice pro pitnou vodu se vibracema, byť jen mírně vyšších otáček motoru, sesmekla z trubky. A to na tom nejblbějším možném místě. Aaron jeskyňaří pod sadou baterií a nakonec se mu to podaří opravit.


Vítr se už zdvíhá, loď uhání správným směrem. West, the best.
Zahrabu se pořádně a konečně se můžu prospat před svou službou.
Když na ni nastupuji, kluci už mají zrefovánu hlavní plachtu na nový třetí ref. Teď se velice hodí, že Simon na Tahiti nechal plachtu přešít. Kolem nás to už pořádně hučí.

Ráno už stahujeme plachty úplně, zůstává pouze stěhovka. Gale, všechno kolem divoce frčí. Obloha předvádí variace na šedá témata.

Tlak stále rychle klesá. Na 1010hPa. Rychlost poklesu je sice děsivá, hodnota ale nenaznačuje, že by to mělo být něco opravdu mimořádného.

Fouká nám už přes čtyřicet uzlů.
Kluci jdou zrefovat i stěhovku. Nic jednoduchého v tom hukotu.


Po těhle záběrech už běsnění dosáhlo takové síly, že se nedalo fotit.
A hned jsem taky skočil po kormidle, neb autopilot to právě přestal zvládat. S klukama stále zápolícíma se stěhovkou na palubě, já zápolím se stále většíma a většíma vlnama. Jde to ale naštěstí vcelku dobře.
Jenny, mechanický pilot byl vyřazen z činnosti už včera, jeho řídící šňůry se předřely. Teď i elektrický. Ten až do tohoto bodu fungoval v "windvane režimu" překvapivě dobře. Když si uvědomím, že řídící odchylka je odvozena od malé větrné korouhvičky, umístěné na stěžní mávajícím ve vlnách sem a tam, docela se tomu divím.
Anemometr chvílema doráží na padesátiuzlovou hodnotu. VÍCE UŽ NE, přejeme si úpřímně.

Během dne se nám konečně zadaří zachytit meteofax s aktuální situací.

Podle něj je to centrováno severně, kdesi u Fidji. Opravdu nic velikého, 1000hPa tlaková níže.
Tak tohle je onen Bobův trof. Taková lapálie, to jsme asi měli jen velké oči. A těch solidních 45 uzlů a 5metrové vlny kolem nás jsou způsobeny kompresní zónou, kooperací novozealandské tlakové výše... Tedy pokud to mají Novozealaďané dobře.
Předpovědní mapy budou v noci, na ně nebude v tom šramotu čas. My každopádně pokračujeme na západ, jen budeme každý den kontrolovat, že se TO správně od nás vzdaluje kamsi na jihovýchod.
Družicový obrázek je v tom vlnobití jen zašuměný, ale oblačnost ukazuje začínající velikánský vír ve směru hodinových ručiček...



Celý den plujeme jen na zrefovanou stěhovku.

Vysvítá slunce a polehoučku se to umírňuje. Naše tempo se ve snazších delších vlnách postupně zvyšuje. Cítíme že jsme z TOHO venku.

Kontrola meteofaxu "den poté", 8.11. mi vyráží dech:
This is METO-BOMB!!! vykřikuji.

Na faxu je slušně vyvinutá bouře 992hPa, tedy dalších 8hPa za den dolů! Její malý kruhový tvar mne nenechává na pochybách, že jsme šťastně vyvázli z docela ničivého nebezpečí. Chybějící warningy z NZ i z Fidji velmi připomínají histotrii Qeens birthday storm z roku 1994. Navrhujeme pojmenovat tuto bouři na "Bob's trof".
Satelitní snímek bohužel končí 5stupňů na západ od bouře, takže její tvar nelze ověřit. (Zato se na něm poprvé objebuje pobřeží Austrálie ;)

(Vítek mi poději stáhnul ty snímky napravo, pro porovnání, ze 7. a 8.11.)
No nazdar!, vždyť se to právě přehnalo přes Tonga! A to zrovna nebezpečným kvadrantem, tedy na straně kde se sčítá rychlost rotace s rychlostí postupu (cca 15-20 uzlů navíc!). A ještě k tomu na straně, kde je zakreslena fronta.
Myslím na pár stěhující se z Johannesburku i ostatní, kteří čekají na správné počasí zřejmě na dosti nešťastném místě. A pravděpodobně bez varování...

Dva dny poté:

Rychlost přesunu bouře je obrovská. Z 25 stupňů jižní šířky na 35 za pouhý den. Tj cca 600mil/den tedy cca 25 uzlů. Tomu neunikne nikdo! Její ničivost asi roste i když se dále neprohlubuje, zůstává na 992HPa. Znamená to asi, že studené vody ji trochu ochladily a případně že výšková brázda zanikla či utekla a přestala ji odsávat. Takže další den už se asi bude pomalu rozpouštět. Ale nyní je její tvar uzší, větry se ani neodvažuji odhadovat. A navíc, naznačené fronty ve tvaru "T" ukazují na tu nejhorší divočinu.

Tři dny poté: Už chcípá. Mrcha.

A my se chystáme na odpočinkový den ve slunečném klidném dni...

P.S. Že to opravdu nebyla u Tongy žádná legrace se lze dočíst třeba zde . Je zde popisována záchranná operace jachty, kterou "bouře jež musela přijít" 8.11. převrátila stěžňem dolů.